Korektorka: @Kattynka děkuju, že sis našla volno, i když je dneska tak krásně :3

Upozorňuju, že díl je trošku sprostší a není to úplně podle pravdy :) užijte si čtení

__________________________

„Takže, co s tebou uděláme?" zamyšleně si zamumlala Sam pro sebe a otevřela mou skříň. Po chvilce hledání nakonec vytáhla černé, na můj vkus vyzývavé, šaty.

„Tohle si mám jako obléct? Nechci ti kazit radost, ale pořád jsem zadaná a nerada bych, aby o mně psali, že sem děvka." prohlížela jsem si šaty.

„Ale prosím tě. Musíš Horanovi ukázat, že tě jen tak nerozhodí. A neřeš, co o tobě budou psát. Plno celebrit se oblékají ještě hůř, tak v klidu." prakticky mě vtlačila do koupelny.

„Jdu zavolat těm lidem, ty se mezitím nachystej, okey?" Zabouchla mi dveře před nosem a nechala mě tam stát.

„Dobře?" nechápavě jsem si odpověděla spíš pro sebe. Vlezla jsem si do sprchy a v rychlosti jsem se umyla. Když jsem vylezla ven, pokusila jsem se nějak pěkně namalovat, abych zakryla kruhy pod očima. Kupodivu se mi to celkem povedlo, takže jsem do pokoje vcházela celkem spokojeně.

Oblékla jsem si na sebe šaty, které mi Sam vybrala a podívala se na sebe do zrcadla. Výstřih, který byl sice opravdu hluboký, naštěstí neukazoval něco, co by neměl, záda byla prakticky až na stuhu odkrytá, tudíž jsem si nemohla dát ani podprsenku. Sukně byla jednoduchá a na můj vkus sakra krátká, takže jsem se cítila neuvěřitelně odhalená. Nic jiného jsem neměla nachystaného, takže jsem ze skříně vyhrabala stříbrné balerínky, psaníčko téže barvy a ze šperkovnice jsem vytáhla nějaké doplňky z bílého zlata. Podívala jsem se do zrcadla a musela jsem se pochválit, vypadala jsem o milion procent lépe, než předtím.

Sešla jsem schody a nakoukla do obýváku, kde jsem doufala, že najdu Sam, což se mi naštěstí splnilo. Seděla na gauči a něco ťukala do mobilu.

„Ehhh... Mužeme?" zaťukala jsem ji na rameno.

„Jojo můžem- Co to máš za boty Isabello?!" vyjekla zděšeně.

„Balerínky?" nechápavě jsem se na ni podívala.

„To vidím." odfrkla si a vyběhla nahoru.

Po chvilce se vrátila s lodičkami na snad dvaceti-centimetrovém podpatku.

„Kdes to sakra vyhrabala?" vykulila jsem na ni oči.

„Ve tvém pokoji. Na, obuj si je." položila je přede mně.

„Já mám nějaké takové boty? Co se nedozvím." zamumlala jsem vyjeveně a ani se nehnula. Do tohoto mě v životě nedostane! Vždyť se zabiju ještě dříve, než vyjdeme z baráku!

„No co tak zíráš? Obuj si je!" zasmála se.

„Tak na to zapomeň." uchechtla jsem se pobaveně.

*o deset minut později*

„Jdeme?" usmála se vítězně.

„Jo." zabručela jsem a postavila se vedle ní. Je zvláštní být stejně vysoká jako ona. Možná podpatky budu nosit častěji.

,,Jedeme ještě ke mně, jo? Potřebuju se taky převléct." Vydala se směrem ke dveřím.

,,Jasný." odsouhlasila jsem jí to, takže jsem o deset minut později vystupovaly z jejího malinkého autíčka. Během chvilky jsme se ocitli v bytě a Sam hned běžela do svého pokoje.

Dívala jsem se kolem sebe a vzpomínala na to, jaké bylo tady také bydlet. Tou dobou jsem nemusela nic řešit. Sice jsem neměla téměř žádný volný čas, ale byla jsem šťastná. Šťastně nezadaná i šťastně neznámá. To mi sedělo snad úplně nejvíce. Ale změnila bych svůj nynější život? Možná nejsem v jednom kuse spokojená, ale nic bych nezměnila. Ty miliony fanoušků po celém světě mi za to stojí.

„Heeeej Bell, vnímáš?" luskla mi prsty před obličejem Sam.

„Co?" trhla jsem sebou.

„Samozřejmě, že vnímám."

„Jo, jasný." uchechtla se.

„Jdeme? Ostatní už na nás čekají."

„Dobře." vydala jsem se za ní. Venku už byla tma, takže jsme se museli zdržet celkem dlouho. Už z dálky se ozývala hlasitá hudba jednoho z vyhlášených londýnských klubů Fabric. Před budovou jsme se potkali s Joyem, Denise, All, Jess a ještě pár dalšími lidmi, které jsem snad ani neznala. Společně jsme si vystáli deseti-minutovou řadu a po vstupu do klubu jsme zamířili do zadní části, kde byl o něco větší klid.

Hudba se rozléhala všemi zákoutími a já začala litovat, že nejsem schopná se odreagovat častěji, protože ta atmosféra tady je úžasná. Obrovská plocha na tančení byla zaplněná téměř celá, což samo o sobě je dost šílené, vzhledem k tomu, že je středa. Na pódiu pouštěl nějaký DJ hudbu, která byla opravdu chytlavá. U baru jsme si všichni objednali vodku a kopli to do sebe na ex. Miluju chuť alkoholu. Ani nevím, kolik jsem toho vypila, ale málo to rozhodně nebylo.

S holkami jsme celé rozesmáté zamířily na parket, kde jsme protančily snad hodinu. Několikrát dokonce i s nějakými kluky. Konečně jsem si užívala jako mí vrstevníci a neseděla doma.

Z flirtování s barmanem mě vyrušil můj telefon, který začal oznamovat příchozí hovor.

Niall ❤

Chvilku jsem se dívala na blikající obrazovku, ale nakonec jsem hovor přijala.

„Halóó?"

„Ahoj Bell, promiň, že jsem ti to nebral, měli jsme koncert." ozval se šťastně.

„Ahoj." zasmála jsem se, ale nejspíš mě přes tu hlasitou hudbu nešlo moc slyšet.

„Cože? Bells, ty jsi v klubu?"

„Možná." namotala jsem si pramínek vlasů na prst.

„Co tam děláš? Běž prosím tě domů."

,,Nedám ti od mého zámku klíče, tak si naser a táhni do pí**." opile jsem zamumlala do mobilu a hned na to propukla do obrovského záchvatu smíchu.

,,O čem to sakra mluvíš?" Ozval se nechápavý hlas z druhé strany.

,,Běž pryč, než tě kýblem sliji, či zavolám policii." brebentila jsem dál.

,,Ty jsi opilá?" Zahučel naštvaně.

,,Možná trošinku." zasmála jsem se.

,,Bože, Bello." zmučeně zaúpěl.

,,Nejsem Bůh, já sem Panenka Marie a ty se budeš klanět mně i mému synovi princi Harrymu! Viď Harry." škytla jsem a rozhlédla se kolem sebe.

,,Ty nejsi opilá, ale úplně zlitá!" Vykřikl.

,,Kdepak ty ptáčku hnízdo máš? Co takhle zahrát si mariáš..." začala jsem si pobrukovat.

,,Víš co, já si pro tebe dojedu. Ve kterým baru jsi?"

,,Nene, já ještě nechci domů!" Uraženě jsem se zamračila.

,,Mně to je jedno. Kde jsi?" Začal ztrácet trpělivost

,,Tam, kde ty ne. Haha!" Vyplázla jsem jazyk, nějak mi ani nevadila skutečnost, že to nemohl vidět.

,,Jedu si pro tebe." zahučel naštvaně a tipl mi to.

,,No toto. Pff..." odfrkla jsem si a šla zpátky k našemu boxu.

,,Kdes byla? Už jsme se o tebe báli." okamžitě se zvedl Jay. Ten jediný asi nebyl tak mimo jako my ostatní.

,,Setřela sem ho." začala jsem se smát tak moc, až jsem z toho sletěla na zem. To přivolalo zase několika minutový záchvat smíchu u ostatních.

,,Vy už máte dost. Myslím, že to pro dnešek stačilo." pokroutil nad námi Jay hlavou. Všichni jsme nesouhlasně zamručeli, ale to mu bylo jedno a začal nás všechny tahat do auta. Nic víc už si nepamatuju, takže jsem musela usnout.

__________________________

Tadaaaa :D tentokrát jsem si pohla a díl máte celkem brzo :3 tento rok oficiálně první napsaný venku. Dokonce i první, při kterém jsem se nasmála i já. Teda spíš to bylo kvůli bráchovi, se kterým jsme dělali totální kraviny. Když naši nebyli doma, tak co byste chtěli no :DD

Byl tady někdo z vás na koncertě kluků? Jestli jo, pochlubte se :) já tam sice nebyla, což mě strašně mrzí, ale aspoň jsem byla na Kabátech, za co jsem mega šťastná :3 hudba mého dětství v paneláku :33 ti, kteří bydlí vedle hospody pochopí :D

Jinak- ať s tím počítáte- toto je předposlední díl- zbývá už jen poslední díl, epilog a můj kecací díl :) Je to strašně divné, vůbec se mi ještě nechce končit, ale cítím, že se musím pohnout dále :/ Dopředu říkám, že žádné pokračování nebude :)

Snad jsem vás dílem pobavila a dneska už končím :3

Btw budu ráda, když mi napíšete nějaké otázky do character ask :3

Keep calm and vote with comments :D

_KeXa_