Korektorura: @Kattynka děkuju :) (fakt už nevím, co tady psát :D)

Věnování: @DaniKanderovaza ty krásné komentáře, děkuju :3

Mám pro vás dneska nějaké info a budu ráda, když si ho přečtete :)

1) Začala jsem znova psát takový ten informační deníček, který se teď jmenuje Write about my life (http://www.wattpad.com/story/35152903-write-about-my-life), kde jsem zatím přidala 20 thinks a moje vyjádření k Zaynovu odchodu, který už nechci moc rozebírat. Nevím jak vás, ale mně sklamal tím přechodem k naughty boys.

2) Upozornění do příštích dílů- děj opravdu nebue souviset se Zaynem, napadl mě ještě před tím, než se to všechno stane, tak na to potom prosím myslete. Nechci nikoho nijak urážet a ani nic podobného, ale prostě se mi to tam celkem hodí a je to mnohem lepší ukončení, než jaké jsem měla vymyšlené :)

3) Chtěla bych vás poprosit, aby jste se vyjádřili k mému nápadu na novou story, která by byla na taky fanfiction, ale o českých youtuberech- přesněji o MenTovi a částečně Gejmrovi. Chtěla bych ji časem začít přidávat, ale nejsem si jistá, jestli by ji někdo z vás četl. Opravdu vám budu vděčná za názory

4) Chtěla bych vás ještě poprosit o přečtení si kamarádčiného nápadu jménem Motivační texty  (http://www.wattpad.com/story/36056637-motiva%C4%8Dn%C3%AD-texty). Nevím jak vy, ale já na cz/sk wattpad scéně nic podobného ještě neviděla a podle mně je to opravdu dobrý nápad :)

4) Upozornění do příštích dílů- děj opravdu nebue souviset se Zaynem, napadl mě ještě před tím, než se to všechno stane, tak na to potom prosím myslete. Nechci nikoho nijak urážet a ani nic podobného, ale prostě se mi to tam celkem hodí a je to mnohem lepší ukončení, než jaké jsem měla vymyšlené :)

____________________________________

„Každý má někdy své zhulené chvilky." pokrčil rameny.

„To je fakt." dala jsem mu za pravdu.
„Kvůli čemu jsi vlastně přišel?"

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli s námi půjdeš ven zahrát si fotbal. A taky oznámit, že v pátek půjdeme do nějaké ranní show na rozhovor, tak ať to víš." usmál se na mně.

„No... Tak ven s vámi půjdu a s tím rozhovorem asi nemám na výběr, ne?" Uchechtla jsem se.

„To si můžeš být jistá, že nemáš." zasmál se a pomalu se zvedl.

„Tak až budeš nachystaná, přijď za námi, sraz je dole." věnoval mi malý polibek na nos a odešel.

S úsměvem jsem si ze skříně vytáhla volné šedé Adidas tepláky, černé vansky a černé tílko. Oblékla jsem si na sebe oblečení, vlasy si stáhla do vysokého culíku a dala na sebe trochu make-upu na zakrytí pár pupínků, které se mi v létě pokaždé vytvoří. Popadla jsem ještě ze stolku brýle a vyrazila jsem za kluky. Všech pět na mně už čekalo pod schody, takže jsme mohli rovnou jít na louku. Po cestě jsme potkali pár fanynek jak od kluků, tak mých, takže nám cesta zabrala asi hodinu.

Kluci mezi sebou živě debatovali o novém albu a připravovaném turné. Já vedle nich šla ponořená do svých myšlenek a vnímala je jen okrajově. To budu zase sama bez nich? Vždyť jsem přijela zpátky ani ne měsíc dozadu a oni mají příští měsíc odjet. Opravdu je zase neuvidím? Nechci znít jako sobec, samozřejmě, že jim to přeju, ale je mi to na druhou stranu i dost líto.

„Izzie? Lásko. Vnímáš?“ zamával mi před obličejem Nialler rukou.

„Jo, jo vnímám, jen jsem se zamyslela. Říkals něco?“ usmála jsem se na něj lehce falešně, ale vzápětí od něj odtrhla pohled a zadívala se před sebe, abych nemusela čelit jeho starostlivému pohledu.

„Jen jsem říkal, že už jsme tady.“ prohodil a já se kolem sebe podívala. A opravdu, kolem nás se rozprostírala krásná krajina. Těžko uvěřitelné, že něco takového nádherného je v okolí Londýna a ještě lepší je to, že zde téměř nikdo nechodí.

Louis s Liamem, Harrym a Zaynem se hned rozběhli dál a začali si kopat. Chtěla jsem jít za nimi, ale zadržela mě Niallova ruka.

„Bell, co se děje?“ upřeně se mi zadíval do očí.

„Nic, mělo by se snad něco dít?“ nadzvedla jsem nepatrně obočí a hlavu sklonila k zemi. Naše boty teď vypadaly opravdu zajímavě.

„Bell, nech toho.“ povzdechl si a jemně mi chytl palcem a ukazováčkem bradu, čímž mě následně donutil zvednout hlavu.

„Čeho?“ nechápavě jsem nakrčila obočí.

„Toho dělání, že jsi v pohodě, a že ti nic není a řekni mi, co se stalo. Ještě než jsme odešli, jsi byla v úžasné náladě.“

„Ale já jsem vážně v pohodě, jen sem se zamyslela, nic víc, nic míň. Nemusíš se strachovat.“ usmála jsem se na něj.

„Proč mi nevěříš?“ beznadějně si projel rukou vlasy.

„Ale já ti věřím, jen to prostě nechci řešit. Je to blbost, nech to být.“ lehce jsem se zamračila

„Dobře.“ povzdechl si poraženě. „Pojď sem.“ roztáhl ruce a já ho nadšeně objala.

„Nechci, abys odjel.“ zašeptala jsem mu do trika a více se k němu přitiskla.

„Já taky ne, ale neboj, nějak to zvládneme. Slibuju.“ dal mi pusu do vlasů.

„Opravdu?"

„Opravdu"

Tady si pusťte písničku- Bobby McFerrin - Don't worry Be happy

Ještě chvíli jsme tam tak spolu stáli, ale nakonec jsme se přidali ke klukům. Jsem neskutečně ráda, že někoho jako jsou oni, mám. Nevím, co bych si bez nich počala. Hlavně teda bez Nialla.

„Belloooooo, vnímej náááás.“ začal přede mnou poskakovat Harry.

„Co? Vždyť vnímám.“ zasmála jsem se.

„Nene, nevnímáš.“ zakroutil hlavou pobaveně Zayn.

„Jojo.“ uraženě jsem si založila ruce na hrudi.

„Nene, a navíc ses tvářila strašně smutně.“ začal mi oponovat už i Liam.

„Ale... Co? To není vůbec pravda!“ bránila jsem se.

„Kluci?“ koukl se Harry po ostatních, kteří jen kývli hlavou na znak souhlasu a pomalu se ke mně začali přibližovat.

„Co to sakra děláte?“ vyjeveně jsem se na ně podívala a začala ustupovat.

„Na ní!“ zakřičel Niall a všichni se rozběhli, včetně mně. Popravdě ani netuším, jak dlouho jsem tam před nimi utíkala, ale nějakou tu chvilku to bude. Ze smíchu už mě začínalo pomalu ale jistě bolet břicho.

Najednou mi někdo skočil na záda a oba jsme se svalili do trávy za doprovodu obřího výbuchu smíchu. Po chvilince se vedle nás objevili i ostatní, takže jsme se tam smáli jako největší blázni všichni. Opravdu na nás asi musel být fajn pohled.

Když jsme se nakonec asi po hodině uklidnili a přestali se vzájemně rozesmívat ksichty a blbými vtípky, rozhodli jsme se, že bychom už mohli jít domů, protože se začalo stmívat.

Samozřejmě jsme šli jako naprostí ožralci a zhulenci, ale to nám v tu chvíli bylo úplně jedno. Hlavní bylo, že se všichni bavíme a máme dobrou náladu. To se nestalo už opravdu dlouho.

_________________________________________

Po necelém měsíci jsem zpět a se mnou i nový díl! Strašně se stydím za to, jak dlouho mi to trvalo :(( Opravdu se vám všem omlouvám, je mi to líto, ale opravdu jsem k tomu sedla pomalu násilím a nebýt jedné písničky do tanečních, kterou jsem si úplnou náhodou pustila, díl by vůbec nebyl a nebo by byl zase smutný a depresivní, takže tak. 

Jinak jestli někdo trpíte depkami, máte blbou náladu nebo tak, pusťe si reggae, zaručeně vám to zvedne náladu! :D

Btw- byl tady někdo na rezistenci? :o já na ni šla s kamarádkou a neuvěřitelně jsme si to obě užily. Sice se nám už asi od poloviny neuvěřitelně chtělo na záchod, ale o to více sme se tomu smály (i Trissině smrti, sme svině ehm... :D). Takže doporučuju :P Podle mně lepší než knížka.

Díl se pokusím přidat co nejdříve, snad se mi to povede do příštího víkendu :)