Díl opravila- Kattynka děkuju moc :*

Podmínky- 2o votes

______________________________________

_O tři čtvrtě roku později_

„Tak si to tam užij. My si to zase užijeme tady bez tebe." falešně se na mě usmála Kate. Juss s Tess se začali smát, jak nevím co. Bože, jak já je nesnáším. Po pár dnech mi došlo odkud tu -nebudu sprostá- znám. Je jedna z té party, která mě v Irsku šikanovala. Údajně se tady přestěhovala s matkou, protože se její rodiče rozvedli. Ráda bych řekla, že mi to je líto, ale není. Nu což. Problém je ten, že ona mě poznala- bohužel a narozdíl od Nialla se nezměnila- bohužel. Ale to je teď asi nepodstatné. Hlavní je to, že zítra v noci odlétám do Německa, kde začíná mé turné. Zítra večer mě čeká zahajovací koncert v Londýnské O2 aréně a hned po něm odjíždím na pět měsíců a pak na další měsíc do Česka k babičce a její rodině, kde za mnou přiletí na chvíli i kluci. Na turné už se popravdě těším, ale na druhou stranu tam budu celou dobu bez přátel a hlavně Louiho. Ano, pořád spolu chodíme a nevypadá to na žádný brzký rozchod- nebo v to alespoň doufám.

„Neboj se. Bez tebe to bude zaručený ráj." falešně jsem se na ni usmála a protočila očima.

„Ježiši, taková trapka." poznamenala Tess "potichu" tak abych ji slyšela.

„No neboj se. Ty budeš pořád větší. Tohle místo ti nikdo nevezme, teda krom Katheriny, ta ti šlape na paty." odpověděla jsem ji naoko otráveně. Ve skutečnosti se mi ji ale uráželo vážně špatně. Vždyť ona byla jedna z těch lidí, díky kterým jsem si Londýn tak rychle oblíbila. Obě dvě a mě hodily vražedný pohled a Kate se ještě k tomu začala červenat. Nesnáší totiž, když ji lidé říkají celým jejím jménem.

„Jsi pěkně blbá, jen ať víš." zavrčela Kate.

„No comment." zakroutila jsem hlavou a odešla ze třídy.

„Došli ti slova, tak zdrháš, co? Pěkně dětinský!" zařval za mnou Justin. V klidu Bell, dělej, že si ho neslyšela. Napomínala jsem se v duchu. Nádech, výdech, nádech, výdech. Jo, dobrý. Oh, připadám si jak magor trpící samomluvou. No ale počkat, já jím jsem, takže problém vyřešený. Zakroutila jsem hlavou nad svými nesmyslnými myšlenkami a konečně dorazila na místo, kde jsem měla namířeno původně. Sam seděla v poslední lavici a povídala si s jednou holkou, myslím, že se jmenuje Christine, ale nejsem si jistá. Došla jsem až k nim a oběma zamávala.

„Emmm ahoj, neruším?" Usmála jsem se na ně nervózně. Nerada bych byla někde navíc.

„Ne, ne, v klidu." usmála se na mě mile ta holka. Vůbec bych to do ní neřekla. Měla by se usmívat častěji, sluší ji to. Jen abyste věděli, je to emařka, nebo prostě něco na ten způsob.

„V poho. Co se děje?" Zamračila se Sam.

„Ti tři zase provokují, musela sem vypadnout a uklidnit se. A navíc sem se přišla zeptat, jestli počítáte s tím dneškem." usmála jsem se na ni.

„Ježíš to jsou blbci. Nevšímej si jich, jen ti závidí. No jasně že jo. Už se nemůžu dočkat." zasmála se.

„To i já neboj." popravdě se i těším, až se jich zase na chvíli zbavím, jsou horší než budík." protočila jsem očima. Sam jen nahodila faceplam a Christine se rozesmála.

„Trefné přirovnání." podotkla Chris.

„Bože, kam sem se to dostala." zakroutila hlavou Sam.

„Mezi dva spáče." odpověděla jí Chris.

,,You don't say." odpověděla Sam s pohledem typu 'no né fakt?'.

„Jen pro jistotu, jsi Christine, že jo?" Zeptala jsem se.

„Omg, omg. Slavná hvězda zná moje jméno. To je snad nejlepší den mého života. Omg." začala rozhazovat rukama kolem sebe a dělala, že za chvíli omdlí. Začaly jsme se všechny tři smát. Tohle vypadá na dobrého magora.

„Chris, nemáš náhodou dneska čas?" Usmála jsem se.

„No jo, proč?"

„U mě doma se pořádá taková malá rozlučka, bude tam Sam, Al, Dess, Jess, Loui, Hazz, Ni, Zayn a Li. Chtěla bych, abys tam byla taky." usmála jsem se na ni.

„Cože?" Vykulila oči. „To radši ne." dodala nejistě.

„Prosím." přemlouvala jsem ji.

„No já fakt nevím.“

„Prosím, přijď tam. Uvidíš, bude tam sranda." přidala se Sam.

„Tak dobře no. Děkuju." usmála se na nás.

„Bezva" výskly jsme se Sam. Chtěla jsem Chris ještě říct podrobnosti, ale vyrušil mě zvonek ohlašující začátek hodiny.

„Sam ti řekne kde a kdy. Já už musím jít. Tak večer." usmála jsem se na ně a vyběhla z jejich třídy. K nám jsem to stihla jen tak tak, protože hned po mě vešla učitelka.

***

„Klucííí, běžte prosím otevřít, já nestíhám." zařvala jsem na celý barák, když už se po třetí ozval zvuk zvonku.

„Tak já jdu" zavolal nazpátek Hazz a pak už jsem jen slyšela hlasy. Rychle jsem si dočesala vlasy a vyběhla z mé koupelny a následně i z pokoje. Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych se nepřizabila. Naštěstí se mi povedlo dolů dostat bez úhony. Všech deset osob sedělo v obýváku, o něčem živě diskutovali a už popíjeli alkohol. Samozřejmě Liam jen džus.

„Ahoj." zamávala jsem holkám a sedla si do křesla. Holky mě taky pozdravily a dál si povídali s kluky.

***O dvě hodiny později***

Smíchy už mě bolelo břicho snad hodinu. Těch devět bychom se měli s Liamem opíjet častěji.

„Hele, ale to je dobrá otázka! Co když jednorožci žijí v nebi a prostě tu duhu kadí? Nebo zvrací?" Zeptala se zamyšleně Sam. S Liamem jsme se na sebe podívali s nadzvednutým obočím a pobaveným výrazem a vybuchly do smíchu.

„Ale to není pravda! Všichni vědí, že za duhu můžou leprikoni!" Ozval se Niall uraženě. No jo, Ir až na půdu.

„Ni, ale leprikoni jen hlídají hrnec zlaťáků na konci duhy!" Zasmála jsem se.

„Nene!" Ohnul naštvaně spodní ret. Jako dítě...

„Jo." odpověděli jsme mu všichni jednohlasně.

„Vy jste se proti mě spikli!" Urazil se.

„A na to se napijemeeeee!!!" vykřikla Alča a všichni s ní nadšeně souhlasili a to dokonce i Niall.

„A teď si zahrajemeeee flaškuuuu!"zakřičel Louis.

„Neee" řekli jsme s Liamem jednohlasně, jenže všichni souhlasili, jak jinak. Loui s Hazzou se rozhodli, že se bude hrát na zemi a že se musí odklidit stůl, tak se toho chopili. Se zájmem jsem pozorovala, jak vstávali z gauče. Nutno podotknout, že se jim to opravdu nedařilo, spíš to vypadalo, jako by se z nich stali zombie, která nejsou schopna pohybovat se sami.

„Lásko, buď tak hodná a pomož mi!" Usmál se na mě přiopile Loui.

„Ty jsi šikovný, to zvládneš." mrkla jsem na něj a ostatní se zasmáli. Nakonec se to Louisovi povedlo a vytáhl na nohy i Hazzu. Samozřejmě se sesypali k zemi hned po prvním kroku. Nějak ten stůl odsunuli a všichni až na mě si posedali do "kruhu" na zemi.

Pojď hrát taky, přece mě tu s nimi nenecháš." zděsil se Liam.

„Dobře no, ale jestli se mi něco stane, můžeš za to ty!" Zasmála jsem se.

„Beru na vědomí a pojď už." stáhl mě za ruku k nim. Sedla jsem si mezi Louiho a Liama. Louis si mě skoro automaticky přitáhl k sobě na klín a dal mi ruce kolem pasu. Jenom jsem se na něj usmála a nijak to nekomentovala.

______________________________________

Tadaaaaaa nový díl! :D po skoro déle jak měsíci je tady, ale snažila jsem se. Nejsem s ním sice vůbec spokojená, ale nic lepšího nevymyslím :/ důvody proč nebyl tak dlouho díl jsou vysvětlené v otázce, kterou sem tady přidala před třemi dny. Ptala jsem se vás tam i na to, jak by se vám líbil nápad s jednodílovkou, tak si to prosím přečtěte a napište názor ;)

Páni, už 3o díl, nemůžu uvěřit, že jsem to dotáhla tak daleko. Děkuju všem, kteří to ještě pořád čtete, kor ti, kteří už tady jsou od začátku. Za ten půl rok, jsem se v hodně ohledech co se týče psaní zlepšila a to jen díky vám, kteří to čtete, děkuju! :) tento díl bych chtěla věnovat vám všem :))) jinak ať víte, už jsme za polovinou, já sama ještě nevím, na kolik dílů to vyjde, ale nepočítám s tím, že to bude ještě více jak 3o :)

Btw kdo chcete věnování, klidně si napište v komentáři ;)

Btw2 řekněte si, jestli ještě chcete v příštím díle napsat jak probíhala ta flaška nebo to můžu přeskočit :)

Otázky- co říkáte Chris? Tušil jste někdo, kdo je Kate? A jste rádi, že se vrátila? :P

Díl opravila- Kattynka děkuju moc :*

Podmínky- 2o votes

Keep calm and vote with comments :D

_KeXa_