Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Kdyby i mně nebylo tak nehorázně trapně, smál bych se, a moc. "Jo a Patriša nachystala snídani a s Rikim už dlabou. Snad to bude lepší pohled." ušklíbne se na Joshe. "Já jdu za tím za svým spáčem, do oběda se asi neuvidíme, tak se mějte, " mávne a už je zase pryč.

„Proboha, já to nezvládnu, "kňournu a víc se na Masona natisknu. On se zachechtá a zvedne se. Následně se rozejde do koupelny, ale zastaví se před zrcadlem, kde si šokovaně prohlíží kousanec. „To je trest," vysvětlím mu to.

"Jo, trest, který se mi líbil a taky musel být dost bolestivý a silný, když tam ještě teď jdou vidět perfektně zuby. Ty jo..." mumlám si a zakroutím zadečkem. Odskočím si na záchod a pak se opřu o futra dveří. "Jdeme na tu snídani, nebo budeme lenošit jako Ross a Brandon?

Začervenám se a hypnotizuju jeho dokonalej, kulatej zadeček. „Asi bychom mohli lenošit, " zamrkám na něj a on ke mně dojde jako modelka po nějakém mole. Je stále nahý a já na něj dokážu jen ohromeně zírat. Vzrušuje mě. Dohání mě k nepříčetnosti.

Líbí se mi, jak se na mě dívá. Jsem jako jeho královna, teda král. Schválně jdu pomalu a kroutím vším možným, abych se mu líbil ještě víc. Jak se mu lesknou oči. "Tak budeme lenošit."

„Jo, " vydechnu a přitáhnu si ho k sobě. Společně si poté lehneme a já jej začnu hladil a tulit se k němu. Líbí se mi, jak hřeje, jak voní. Mnu mu jednou rukou zadeček a on spokojeně přede. „Jsi jako malé, roztomilé koťátko."

Tulím se k němu a dá se říct, že i předu. "Tvoje roztomilé, malé koťátko, " usměju se na něj a zabořím mu nos do hrudníku.

„Občas se ale měníš v hotovou šelmu," zasměju se a kousnu jej jemně do krku. Chtěl bych tu s ním takhle ležet pořád. Jako vždy to ale nevyšlo, protože někdo zaklepal na dveře.

"Joshi! Masone! Vstávat!" ozve se za dveřmi Riki. "Když budeme potichu, tak třeba odejde." navrhnu tiše a oba skoro nedýcháme. "Joshi, to mám ten dort sníst s tetou bez tebe?" ozve se znovu, ale na to, k mému údivu, Josh zareaguje okamžitě. Vyskočí z postele, začne na sebe soukat oblečení a pak za hlasitého, už běžím, vyběhl z naší ložnice. Já zůstanu ležet v posteli s otevřenou pusou a vyvalenýma očima na dveře. Co to jako bylo?!

Vběhnu do kuchyně. „Tak co? " zeptám se okamžitě Patriši a ona jen uzobne kousek z toho odporného dortu. Ricky se na mě dívá s velkým úsměvem a já jen protočím očima. „Přestaň se tak hloupě culit, prcku, a běž potěšit tatínky." Na to s výskotem odběhne pryč. „Tak tedy, to, že jsi skutečně přijal mou nabídku je obdivuhodné." Zrudnu a rychle seberu krabici, co mi podávala. To co v ní je... No. Patriša mi jednou vyprávěla, když jsem si jí lehce stěžoval, že nevím, jak Masona potěšit, no řekla mi, že pro tohle má Mason skutečně slabost a ona to ví z jediného důvodu. Mason je jako opilý hodně upovídaný.

Vážně? Odešel? Odešel kvůli nějakýmu pitomýmu dortu! Pff! Sedím na posteli s naštvaným výrazem. Asi se budu muset obléct a půjdu trénovat.

Zkoumal jsem vnitřek krabice. Co ho na tomhle vzrušuje? Nebo co ho na tom může těšit? S povzdechem jsem vešel do pokoje. Ignoroval jsem ho a zamkl jsem se v koupelně. „Nikam nechoď a zamkni! "zavolal jsem na něj ještě. Teď jen musím přijít na to, jak se do toho leze.

Přišel, ani se na mě se na mě nepodíval, zakřičel a zavřel se do koupelny. Sice udělám, jak chce, ale stále se mračím. Co má v plánu?

Poskakuju po jedné noze. Nejde mi to navléknout. Debilní... S výdechem se narovnám a podívám se na sebe do zrcadla. Teď ta nejhorší část. Nejistě si vezmu do ruky jednu z věciček v krabici. Patriša tam dala i oboustrané dildo...proboha. Vydechnu, když do sebe strčím vibrační vajíčko. Koušu si ret. Zatím není zaplé. Proč to vlastně dělám? A proč on má takové zvrácené představy? Potrestat zvrhlého kněze, který nosí dámské spodní prádlo pod tím svým hábitem.

"Joshi? Co tam tak dlouho děláš? Není ti špatně z toho dortu?" stojím za zavřenými dveřmi koupelny, protože je tam už nějak moc dlouho. Dostal jsem strach, tak jsem chtěl ty dveře otevřít. No, Josh je otvíral ve stejnou chvíli, takže mě majzli do hlavy a já spadl na zadek.

„Jsi v pořádku?! " vykřiknu a zakňourám, když jsem se k němu ohýbal. On ke mně konečně zvedl zrak a na prázdno otevřel pusu. „Chtěl by ses vyzpovídat?" zasměju se nervózně. Stále se na mě kouká a já se zatahám za límeček. Co když mi Patriša lhala?

Koukám na něj jako na ducha. Co to má Josh na sobě? "Ehm... Nechceš mi ty něco říct?" řeknu zmateně, ale stačí mi jen to její jméno, a vše je vysvětleno. "Ta mrcha! Slíbila mi, že to neřekne!" chytnu se za hlavu a snažím se vzchopit. Vždyť to pro Joshe musí být tak nepříjemné. Vážně bych už nikdy neměl pít, takhle to dopadá... Nádech, výdech, nádech, výdech... Jestli mu to fakt řekla, tak to znamená, že pod tím kabátcem na mě čeká překvapení. Honem vyskočím na nohy. "Já se zatím nemám z čeho zpovídat, ale až s vámi skončím, tak ke zpovědi budu muset, " oblíznu si rty a on vypadá zaskočeně.

Myslel jsem, že si ze mě Patriša udělala dobrý den a já tak budu budu za idiota, který má na sobě tyhlety věci. „J-já se oml..." jeho slova mě naprosto odrovnala. Naprázdno jsem otevřel pusu, v krku jsem měl sucho. „Ale notak, synu, přeci nebude tak zle?" zasmál jsem se. Tohle mě celkem bavilo. Jen jsem si do sebe neměl strkat to vajíčko. Až najde ovladač, tak toho budu moc litovat.

"Otče, to posoudíte až za chvíli. Ale mám tušení, že to vy nemáte čisté svědomí, " jdu směrem k němu a on couvá k posteli, až si na ni sedne.

Mám zrychlený dech, ale na tváři mám spokojený úsměv. „Ještě je čas litovat svých hříchů, " varuju ho, ale to mi už sedl na klín a chytil mě za límeček. „To je napadení božího posla."

"A co když boží posel není tak svatý, jak vypadá, otče?" šeptnu mu do ucha a pohnu se mu na klíně. K mému překvapení je už lehce vzrušený. "Ale, ale... Otče, copak tu cítím?" pohnu se znovu a on tiše vyjekne.

„N-nic, " zakňourám. Nakloní se k mému uchu a začne do něj kousat. Z úst mi vyjde zoufalé zafunění. Náhle mi rozevře ruku, ve které jsem celou dobu ukrýval onen ovladač, který nejspíš díky Patriše, má tvar křížku. Zatvářil se zmateně. Začal cvakat a každým cvaknutím čudlíkem nahoru zvyšoval vibrace. Nahlas jsem začal sténat. Otíralo se mi to přímo o prostatu. Stále na mě zmateně koukal.

Zase na něj koukám jako z jara. "Je to opravdu to, co si myslím?" vydechnu vzrušeně nad tím, že on se celý chvěje rozkoší. Já mám v ruce ovladač, ovladač od vajíčka, od vibračního vajíčka. Bože! "Tady je někdo opravdu zlobivý, otče!"

Zakryju si pusu, abych se alespoň trošku ztišil. „Nenah. " Vyjde ze mě a zoufale se snažím dostat z toho hábitu, jenže on mi v tom zabrání a ztlumí vibrace. Dál tiše kňourám, jsem teď strašně citlivý. „Nejsem zlobivý."

"Ne? Tak to mi otče vysvětlete, copak to máte v zadečku." zavrním a on neví, co říct. "Tak vidíte, a víte, co zaslouží zlobiví lidé?" začne kroutit hlavou a při zvýšení vibrací vzdychne. "Zaslouží si trest a vy taky..."

„J-jaký trest? " zakňourám rozrušeně a on mě poplácá po tváři. „Nic jsem neudělal." Konečně mě začne svlékat, ale najednou, jakoby si to rozmyslel. Přinutil mě kleknout si na kolena a následně si stáhl kalhoty, kde na mě vykoukl jeho polovzrušený penis. Podívám se na něj a on mě pohladí po hlavě. „To se nesluší, tohle nemohu udělat," slabě vzdoruju, i když bych to udělal hned teď moc rád.

"Vy nemůžete, vy musíte, " zavrčím jemně a začnu se mu penisem otírat o pusu a tvář, dokud tu svou pusinku neotevře. Ta hra mě tak vzrušuje, stále mi nedochází, že to pro mě Josh vážně dělá. Dál si hraje na nedostupného, tak mu opatrně, ale zároveň tvrdě přirazím do krku. "A pak nezapomeň vše s chutí spolykat, jako by to byla krev Kristova."

Celou dobu jsem se mu díval do tváře. Přesně, jak mi Patriša i přes mé protesty, poradila. Očividně se mu to líbilo. V puse jsem cítil teplo a v očích mě sem tam štípaly slzy, brzy se udělal. Nespolkl jsem to všechno. Schválně jsem mu kousek vyplivl na nohu. Poté jsem se ušklíbl a čekal jsem, co udělá.

"Myslel jsem si, že budete poslušnější," povzdechnu si a hrubě ho vytáhnu na nohy. "Za neuposlechnutí dostaneš opravdový trest, " strčím do něj a přehnu si ho přes koleno. Když mu vyhrnu hábit, pohled na jeho pozadí v krajkách mi vyrazí dech. "Ale, ale, copak to tu máme dál? Vy jste opravdu rošťák, otče."

Zaskučím a pokusím se od něj dostat. „Nee, "kňournu, ale to už mi promne obě půlky. Stále mám v zadku to vajíčko, a ono stále brní. Začne mi stahovat tu jemnou látku a mně naskočí husina. On mi fakt dá na holou?