Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Šel jsem na záchod, protože bych se jinak asi počůral. Když jsem se vrátil, tak byl k mé nelibosti Mason vzhůru a všichni mi ho okukovali. Vadilo mi to. Nechtěl jsem, aby si ho prohlíželi. Navíc Samuel vypadal, že ho brzy sní. Došel jsem k nim. „Co tu všichni děláte? " zabručím. „Jde o Brandona!" ozve se Ross. „Vypadá to dobře, " usmíval se a já nemohl jinak než být taky šťastný. „Problém je, že s nikým nekomunikuje," zamumlal. „Nijak na nikoho nereaguje, chci ho jen navštívit, " vyhrkne.

"Ne!" zavrhne ten nápad hned Patriša. "Je to nebezpečné, navíc bych s vámi musela poslat svého posledního zdravého agenta tady." sjede nás všechny pohledem. "Vím, že je to pro vás těžké, pane Rossi, ale je to v zájmu bezpečnosti vaší i vašeho manžela. Za pár dní ho sem nechám převést a spolu s ním a agentkou Samanthou přijede ještě Harry a Jack. Pan Samuel se odebere zpět do práce a spolu s agentem Martym sehrajete potřebné scénky pro veřejnost, však to znáte."Je mi Rosse líto, v jednu chvíli vypadá, že radostí snad vyskočí z okna a teď? Naprostá hromádka neštěstí. "Ale pane Rossi, má agentka má u sebe zabezpečený tablet s webkamerou, kdybyste toho chtěl alespoň takto využít." mrkne na něj Patriša a on na ni zůstane koukat s otevřenou pusou. "Tati, zavři tu pusu."

Sednu si za Masona a obmotám mu kolem břicha ruce. „Šlo by to teď?" hlesne Ross a Patriša po chvíli přikývne v souhlas. Ricky šťastně skáče po posteli. „Chci, aby jste tu byli nejdřív všichni a pak to bude jen rodinné." Zazubí se na nás Ross. Vypadá jako šťastné dítě.
Patriša se brzy vrátila a Ross s očekáváním hleděl na obrazovku, všichni jsme na tu obrazovku dychtivě hleděli. „Ahoj, tati!" vykřikl Ricky, když se obrazovka rozsvítila. Následně nastalo jen ticho. „Lásko," šeptl Ross a zoufale hleděl na obrazovku tabletu. Brandonův obličej byl polepený náplastmi a byl též obvázaný. Vidět byly ještě modřiny na krku. Nic víc, ale i tak. Brandon se slabě usmíval, ale nemluvil.

Bylo děsivé, ale hezké slyšet, jak na Brandona Ross trpělivě mluví a on se stále jen jemně usmívá. Ten pohled na něj, na ten ztrhaný podlitinami barevný obličej v obvazech. "Prosím, Brandone, lásko, promluv na mě, stačí jediné slovo, prosím." Rossovi tečou slzy. Je čas ho tu nechat s Rikim a tabletem osamotě, i když je to náš pokoj. Pohladím Rosse povzbudivě po zádech a Rikiho po hlavě a ostatním naznačím, aby se odebrali pryč. "Doufám, že budeš v pořádku, Brandone, promiň, měl jsem přijít dřív a zabránit tomu všemu, ale ty se z toho vyhrabeš, že? Pro ty tvoje dva malý ňoumy." usměju se na Brandona do kamery a následně se nechám Joshem odnést do jídelny. "Nechceš se tam za nimi vrátit? Jsi taky součást jejich rodiny, " špitnu, když pohledem už po několikáté zabloudí ke dveřím, kterýma jsme sem vešli.

„Nejsem součást jejich rodiny," namítnu tiše. Byl to šok. Vidět někoho, koho znáte a máte ho rádi v takovém stavu. Nikomu to nepřeju. „A není to tvoje vina," připomenu mu a on si jen povzdechne. Nepřesvědčím ho a to mě ničí taky. Náhle se otevřou dveře. „Joshi, " pípne Ricky a podá mi tablet. „Taťka... Asi. Není mu dobře a táta Brandon nijak nemluví. " Zadívám se na obrazovku a tam je celkem zarudlý Brandon. Zoufale těká očima a naprázdno otvírá pusu. Z očí mu tečou vztekem slzy. „Myslím, že mluvit nemůže, " zamumlám a Brandonovi se očividně alespoň trochu uleví a zavře unaveně oči.

"Riki, pojď ke mně." šeptnu a roztáhnu ruce. "Bude to dobrý, neboj, taťkové budou oba v pořádku, uvidíš, " šeptám mu do ucha, zatímco mě objímá kolem krku. Hladím ho po zádech a ustaraně se koukám na Joshe s Brandonem ruce. "Dávej na sebe pozor, Brandone, Ross se ti ještě ozve, jen to musí vydýchat." povzbudivě se zkusím usmát a on smutně kývne, jako že chápe. "Tak ahoj, podej ten tablet prosím Sam...Sam, prosím tě, jak na tom je, je to špatné? Co má s tím hlasem?" zasypu hned svou parťačku otázkami.

„Ten hajzl mu poškodil hlasivky, bude to dobrý, hlas se mu vrátí! " vyjekne rychle. Já se ale rozejdu za Rossem. Sedí na posteli jako hromádka neštěstí. „Nechce se mnou mluvit, určitě se zlobí, že jsem ho neochránil!" vzlykl a já si povzdechl. „Ne, on nemůže, Rossi. " Vykulí oči a já mu to vysvětlím. „Navíc byl naštvaný tak akorát z toho, že jsi zase nepochopil, co chtěl. Pantomima mu doopravdy nejde a vy jste mi nevěřili." Ross se uchechtne a poděkuje mi. Když odejde, ucítím na zádech malé ruce. Mason se mi přesune do klína a já se konečně hladově vrhnu na jeho rty.

Ještě že tak, i za tak krátkou dobu, co Brandona znám, bych si nedokázal představit, že by už nikdy nemluvil. "Riki, nechceš si jít pustit na konzoli tu hru, co se ti tak líbila?" zeptám se ho, potřebuje rozptýlit.
"Vážně? Můžu?" usměje se na mě a já kývnu. "Ale prvně sněz něco k snídani. Dáš si třeba chleba s medem?" zběsile kýve a tak se tedy na vratkých nohách postavím a připravím mu snídani. Pak se rozhodnu pro složitý a náročný přesun do ložnice, kde, doufám, že je Josh. To je furt, nenamáhej se, až se ti něco nestane, a pak skončím u válení sudů na podlaze. Po velké námaze se doplazím pod schody, které vedou do chodby s obytnými pokoji. Nějak jsem si za celou dobu neuvědomil, že tu jsou. Pomocí zábradlí se vyškrábu na nohy a začne boj mezi mnou a schody. Když se dostanu nahoru, rozvalím se na zemi na zádech a snažím se popadnout dech. Bože, proč ty svaly tak ztuhly? Nakonec se zase odhodlám pro dokončení své cesty do ložnice, kde si vyčerpaně vylezu do Joshova klína. Snažím se zase dýchat, ale hned se mi vrhne na rty.

Odtáhnu se. Smrdí a pot z něj jen lije. „To nemáš pusu? " povzdechnu si. „Zavolej a... Plazil ses? Nebo ne. Nechci to vědět." Vyčerpaně dopadne na mou hruď a já jej zvednu do vzduchu a odnesu do koupelny. „Jsi jako houba," poznamenám a začnu jej umývat. Bez rozmyslu jej umývám všude, necítím se ani trapně. „Co bys chtěl dnes dělat? "

Užívám si, jak se o mě stará, ale i tak jsem vyčerpaný. Ztratil jsem svou kondičku. "No, asi tě potěší, že teď se mi opravdu jít cvičit nechce," usměju se na něj a mám pocit, že usnu přímo tady v té vaně. "S největší pravděpodobností bych šel zase spát, ta cesta z jídelny do ložnice mě dost unavila." On ale nevypadá, že by mu to nějak extra vadilo. Mírně se zamračím. "Neříkej mi, že máš pro mě, ještě nějaké jiné fajn pýžo."

Jen se zazubím a vytáhnu ho z vody. „Jsi jako panenka. " Promnu mu v rukou zadek a on kňourne. „Moje malá panenka, " zasměju se a on roztomile nafoukne tvářičky. „A mám pro tebe pyžamo. Úžasné pyžamo, ale to ti dám až večer. Teď ti dám to svoje, jak jsi po něm tolik toužil, " zahihňám se.

Doufám jen, že tentokrát nešlohl nějaké pyžamo z Brandonovi sbírky. "Já nejsem žádná panenka." zívnu si a nechám se obmotat ručníkem. Jsem v něm celý zabalený a kouká mi jen hlava a Josh má zase ten pohled jako měli všichni ráno, když jsem vstával. "Podáš mi to svoje pyžamo, nebo se za chvilku uděláš nad pohledem ala Mason kulička ručníku?"

„Neříkej takové věci, "zrudnu a donesu mu to pyžamo. Obleče se a já jen tak, tak potlačím smích. „Padne ti," rýpnu si do něj. Naštvaně zafuní a nechá si alespoň vršek. Lehne si a okamžitě na mě tak vystrčí holý zadeček. Lehnu si k němu a obejmu ho. Rukou mu nepřítomně hladím zadeček. „Tak si hezky odpočiň."

Ach jo, měl pravdu, je mi to velké, a celkem dost...Směje se mi, ale já se k němu i tak mile rád přitulím. "Odpočinu, pokud mě tvá ručka na mém zadečku nezačne vzrušovat, " špitnu se zavřenýma očima a jinak téměř spokojeně vrním.

„Jen tě hladím, " zabručím, ale i tak ruku nakonec stáhnu. Víc ho ale obejmu a natisknu na sebe. „Spinkej," dám mu polibek na tvář a za chvilku se ozve zachrápání. Usměju se a položím si hlavu k jeho hlavě. Skoro usnu taky, když se z jeho úst ozve sten. Zbystřím a se zájmem se na něj koukám.

Líbá mě tak strašně moc vášnivě a chtivě, že tomu nejde odolat. Chci ho snad ještě víc než on mě. Tře si mi o rozkrok a mně zabraňuje v jakémkoliv pohybu. Je to tak frustrující a vzrušující zároveň. Bože, Joshi, dělej, vem si mě! Klidně bez přípravy, ale už tě chci cítit! Křičím na něj v duchu a z mých úst jdou jen sladké stehy. Zbaví nás oblečení, je jako zvíře, přímo z něj srší chtíč. Bože, jak já ho chci. Jeho ruce mám všude po těle, je nezastavitelný, stejně jako můj zrychlený dech. "Už se na mě tvoje prdelka těší, že?" zavrčí mi do ucha a silně mi stiskne zadek. "Ano, ano, a moc."Sám se mu vybízím, ale on ne a ne si mě konečně vzít! Hlavně že svou špičkou přejíždí přes můj vstup. Jsem tak nadržený, že to nevydržím a trhnutím se pohnu pánví k němu... Otevřu oči a před sebou uvidím vytřeštěné oči svého přítele, o kterém se mi zrovna zdálo. Celý zrudnu a mám chuť se propadnout do země.

Začal nahlas sténat a celý se třásl. Prohýbal se v zádech a vzrušeně kňoural moje jméno. Bylo to fascinují a zároveň celkem děsivé. I tak mi cosi hlodalo v mysli. Nikdy takhle nekňoural, chci, aby tak kňoural skutečně kvůli mně a ne kvůli snu. Náhle otevřel oči, tváře měl zarudlé a zrychleně oddechoval. Usměju se a a přejedu po jeho naběhlém penise. Donutím ho takhle kňourat i v přítomnosti.

"Ehm... Děje se něco?" špitnu nervózně jakoby nic. Mám jeho ruku pod košilí jeho pyžama na svém vzrušeném penise. "Joshi..."