Severus Snape se probudil. S jistou dávkou znechucení pohlédl na svou červenou nebelvírskou postel s nebesy. Najednou uslyšel hlasité zívnutí.

„Dobré ráno, Harry," pozdravil ho ten mrňavý Weasley.

„Dobré," zabručel Snape. Potom si uvědomil, že je teď vlastně Harry a musí se snažit tak i působit. „Jako dobré ráno, ehm, kámo..?"

Ron ho už ale nevnímal a mlel něco o tom, že Harrymu drží palce pří zítřejším famfrpálu a...

„Cože?!" zhrozil se Snape. „Jaký famfrpál?"

„Harry, vždyť ty víš, o čem je řeč. Zítra přece hraješ ten zápas se Zmijozelem."

„Jasně," řekl Snape, jako by se nechumelilo, ale v duchu se vyděsil. Vždyť na koštěti letěl naposledy ve škole, famfrpál za tým nikdy nehrál a celkově nebyl sportovní typ... A teď tohle.

„Harry, tak pojď, nebo přijdeme pozdě na snídani. A na ten zápas teď nemysli, seš dobrej a těm zmijozelákům nakopeš zadky," zašklebil se Ron.

„Už jdu," řekl Snape naoko přátelsky, ale ve skutečnosti by toho malého prevíta nejradši uškrtil.

Při snídani Severus jen poslouchal rozhovor Rona a Hermiony (Ron se zase hrozně cpal, přitom něco říkal a Hermiona ho poučovala, že je neslušné mluvit při jídle). Přemýšlel, jak si poradí s tím famfrpálem. Nakonec ho napadlo, že to vyřeší decentním podvodem a vezme si trochu felix felicis. Po této myšlence se Severus konečně pustil do jídla. Poté se rozhodl podívat na Harryho, což byla ovšem chyba... Harry, převtělený v Severuse, si dal palačinky s jahodovou marmeládou a kakao. Severuse to docela naštvalo. Tahle nehoda a výměna těl mu rozhodně neudělá lepší image.

První hodinu byly dějiny čas a kouzel. Severus konečně pochopil, proč se studenti Nebelvíru na jeho hodinu trmácí takoví ospalí. Kdo by nebyl, po této hodině! Severus se tedy rozhodl, že až se opět vrátí do své podoby, bude muset profesoru Binsovi nějak opatrně naznačit, že je možná čas odejít na penzi. Snape se musel hodně snažit, aby se mu nezavřely oči nudou. Jediný, kdo si psal poznámky, byla Hermiona. Severus si odfrknul. Hermiona se na něho překvapeně podívala, ale jinak to ignorovala.

Po hodině dějin čas a kouzel následovaly lektvary. Severus si všiml, že nebelvírští jsou z nadcházející hodiny celkem nesví a to hlavně Neville Longbottom. Severus Snape se pro sebe usmál, byl rád, že jeho hodina vyvolává u žáků strach.

„Harry, čemu se tak směješ? Vždyť teď máme hodinu s tím debilem Snapem, to ti přijde k smíchu?" zeptal se ho Ron. Ach. Zřejmě se tedy usmál i skutečně.

Severus byl samozřejmě stále Severus, ačkoliv byl v těle nebelvírského školáka Pottera.

„Rone," začal Snape. „profesor Snape není žádný idiot!"

„Zvláštní," vmísila se Hermiona se debaty. „Právě jsem chtěla říct to samé."

„Tak se ho teda zastávejte," brblal Ron. „Pro mě za mě. Když ho máte tak hrozně rádi..."

Hodina lektvarů Severusovi utekla velice rychle. Tento předmět ho bavil a připadal si trochu jako ve svých školních letech. Musel se podivit tomu, jak dobře ho ten Potter hraje. Až na ten ranní incident s palačinkami byl Snape celkem spokojený.

Při psaní písemné práce se ale stala jistá věc, která Severuse dosti pobouřila.

„Hej, Pottere!" křikl na Severuse Draco Malfoy.

„No?" otázal se Severus.

„Podívej," řekl Malfoy a ukazoval na svou lavici.

Když se Severus naklonil, aby se podíval, co mu chce Draco ukázat, Draco okamžitě zakřičel: „Pane profesore, Potter ode mě opisuje!"

Skutečný Harry Potter se blížil k Severusovi.

„Pottere, to nesmíte dělat. Odebírám Nebelvíru... pět bodů a přijďte večer do mého kabinetu, máte trest."

Snape se naoko naštval na "profesora", ale ve skutečnosti ho spíš naštval Malfoy, který se mu momentálně poškleboval. Jako profesor měl Draca Malfoye v oblibě a tahle zrada ho poměrně zaskočila. Něco podobného za jeho školních let prováděli James Potter a Sirius Black.

Zbylé hodiny Severus zvládl bez sebemenších problémů. Po večeři se vydal s Ronem a Hermionou do nebelvírské společenské místnosti. Ron jen tak lelkoval a Hermiona se po chvíli pustila do dělání úkolů.

„To je divné," říkala si sama pro sebe „Tohle jsme ještě neprobírali a přesto nám to dal profesor Snape za úkol..."

Severus se jí podíval přes rameno, aby viděl, o čem je řeč. Co ta Grangerová kecá? Unavující roztok s nimi přeci probíral už minulý rok v březnu!

„Má se tam dát pokud vím trs chlupů lenochoda, hrst úhořích oček a kotel slimáčího slizu..." mumlala potichu.

„Kotel šnečího slizu," opravil ji automaticky Severus.

„Harry?" Hermiona se na něj otočila. „Ty ses učil?" zeptala se překvapeně.

„Jo, teda ne, jen si to pamatuju, nevím odkud, a... vlastně už musím jít na trest s profe... chci říct se Snapem."

Severus nečekal na Hermioninu odpověd a vyrazil vstříc svému kabinetu.