Položil ji na podlahu a podložil nohy, ale neprobírala se, tak použil Enevarte. Jakmile však otevřela oči, opět ji zachvátila strašná panika. Posadila se a chtěla utéct. Zabránil jí v tom a držel jí v náručí.

Zatraceně....

"Žádný pavouk tu už není, " snažil se jí uklidnit, ale nepomáhalo to a pak mu svitlo. Vytáhl z kapsy svého habitu Uklidňující lektvar a přinutil jí se napít. Po chvíli se konečně uklidnila a cítila se trapně. Vlasy se ji zbarvily do hněda....

" Omlouvám se," řekla a utírala si uslzené oči.

"Není třeba se omlouvat, nemůžete za to," pokrčil Severus rameny a pustil jí.

" Hmm," zamračila se, nechtěla ukazovat svou slabost zrovna před ním.

" Jak je možné, že jsem o vaší arachnofóbii doposud nevěděl?" zeptal se trochu vyčítavě.

Překvapeně se po něm podívala.

" Snažím se to skrývat, což je dost těžké kvůli změnám metamorfomága, ale nechci ostatním zavdat příčinu, aby si ze mě utahovali," vysvětlila.

" Přeci to musí vědět alespoň vaši přátelé..."

"Vy věříte, že ve Zmijozelu něco jako pravé přátelství existuje?" řekla pochybovačně.

" Pravda, každý víceméně sleduje jen své zájmy, " připustil Severus.

"Tak vidíte, komu bych to vykládala?" pokrčila rameny.

"Měla byste s tím něco dělat. Jak vůbec dokážete přežít hodiny lektvarů?" nechápal Severus.

"Užívám lektvar na uklinění, když vím, že budeme pracovat s mrtvými pavouky."

Severus se zamračil.

" Jo já vím, že to není zdravé,  ale to jediné dokáže částečně utlumit ty pocity. A jindy používám stále čistící kouzla," vysvětlila.

" Měla byste zajít za odborníkem, " doporučil jí.

"Asi ano," povzdechla si.

" Mohu vám dát kontakt, pokud o to budete stát. "

" Děkuji," podívala se na něj vděčně a vlasy jí lehce zrůžověly.

Stiskl jí ruku a poté ji pomohl do stoje. Jak tam tak stáli blízko sebe, začalo znovu Agi bušit srdce o poznání rychleji, tentokrát ne strachem. Chvíli se jeden na druhého dívali. Její růžová barva nemohla být sitější a jemu pomalu docházelo, co to vlastně znamená...

Ty zelené oči... tedy ne uplně zelené, jsou s nádechem modré... Merline a ta barva vlasů, to přeci nemůže byt pravda...

Díval se na ní jinak... najednou jakoby nebyla jeho studentkou. Ale prostě jen mladá žena, krásná a žádoucí....

Agi po jeho zvláštním pohledu zrudla, zamrkala a rychle ustoupila.

"Asi bych už měla jít," řekla a zmizela dřív než stačil cokoli říct.

Zamračil se.... toto nebylo vůbec v plánu a rozhodně se to nehodilo. Vždyť byla jeho studentkou. Nesmel pi ni toužit. Zavrtěl hlavou, zhasl svíčky v místnosti a vyšel ven. Zamkl a vydal se za ředitelem.

***

U Salazara, co to sakra mělo být? Chodila nervózně po ložnici sem a tam.

Nejen to s tím odporným pavoukem... ani se nezlobil, že jsem udělala scénu a chce mi dokonce pomoct.... a potom? Namlouvám si to... určitě.... není možné aby... ne to se nemohlo stát... Vždyť je to Severus Snape... proč bych ho měla nějakým způsobem zajímat zrovna já? A přeci se na mě tak zvláštně díval...

***

"Potřeboval bych kontakt na psychoterapeuta nebo psychologa," řekl Severus bez obalu, když došel do ředitelny. Albus pozvedl obočí.

"Pochopitelně ne pro mne. Pro studentku. Má určité potíže a potřebuje pomoct."

" Chápu.... někde jsem tu měl vizitku," řekl Albus a začal se přehrabovat v šuplíku ve stole. Nakonec vytáhl modrý papírek a na něm jméno s adresou. Podal jej Severusovi a ten přikývl.

"Je to někdo ze Zmijozelu?"

"Domníváte se snad, že by se v Bradavicích nacházel až tak pošetilý student z jiné koleje, že by s něčím takovým přišel zrovna za mnou?" ušklíbl se Severus a Albus pokývl hlavou.

"Není to doufám něco nebezpečného," zeptal se Albus s obavou.

"Jde o fóbii, " zavrtěl hlavou Severus.

" Ach tak, doufám, že bude tedy lékouzelník nápomocen," přikývl Albus. Poté se Severus rozloučil a odešel.

***

Když se Agi a Severus po třech dnech znovu setkali na hodině lektvarů, Agi předstírala, že tu vůbec není. Snažila se jeho směrem vůbec nedívat, ale když jim předváděl lektvar, který mají uvařit, nemohla ho tak úplně ignorovat. Když prošel kolem ní, zaznamenala jeho osobitou vůni a vlasy jí zrůžověly. Naštvaně sevřela ruce v pěst a vlasy zrudly. Tato výměna Severusovi rozhodně neušla. A ona si všimla, že si všiml.

Zatračeně, ovládej se trochu!

Snažila se předstírat, že o nic nejde a soustředit se jen na svůj lektvar. Zato Severus jí provrtával očima. Cítila to, ale zarytě odmítala zvednout hlavu a setkat se s jeho pohledem. Ty tři dny, kdy jí viděl jen ve Velké síni byly muka. Tak moc po ní toužil.  Dlouho nemel takové povity a vůči studentce vlastně nikdy. Cítil se strašně, jako nějaký uchyl. Ale nemohl si pomoct....

Na konci hodiny chtěla odevzdat vzorek svého lektvaru a rychle vypadnout. Byla poslední. On ji zarazil tím, že jí chytil za zápěstí.

"Zůstaňte tu," řekl klidně a Agi překvapeně zamrkaka.

Zůstala tedy dokud všichni ostatní neodešli.

Dívali se na sebe celkem dlouho ani jeden nic neříkal. Severus vynakládal velké duševní úsilí, aby se na ní  rovnou vášnivě nevrhnul. Díky Merlin za dlouhé habity. Potom si Agi pročistila hrdlo a chtěla se na něco zeptat, ale předběhl jí.

" Chci vám dát toto," řekl a podával jí vizitku. Převzala si jí a podívala se na jméno.

" Kdo je to?"

"Člověk, který vám pomůže s vaší fóbií," řekl Severus.

" Ehm díky," nervózně prešlápla.

"To je vše...." propustil jí, ale než úplně odešla, připomenul jí jejich lekce v temné komoře: "Zítra v devět. "

Překvapeně se otočila a zamrkala... z jeho pečlivě střežené tváře nemohla vyčíst nic, zato ona byla díky svým vlasům jako otevřená kniha. Zářily jasně růžovou. Trochu se pousmál, a když už to vypadalo hodně podezřele, raději utekla. Srdce jí bušilo až v krku.

Merline to přeci nemůže být pravda....

***

Aby se rozptýlila, rozhodla se napsat dopis tomu psychoterapeutovi o svých obtížích. Doufala, že jí to pomůže. Ten člověk sídlil v Londýně, takže mohla čekat nějakou dobu než sova přinese odpověď.

Byl už téměř večer, když se sova vrátila s dopisem. Horečně otevírala obálku a v ní bylo napsáno.

"Spojení krbem v sobotu přesně v devět ráno. Heslo: Hrabák"

Skvělé, nečekala jsem, že to bude tak rychle.

Úplně v tu chvíli zapomněla na to, že se má ve stejnou dobu sejít v temné komoře se Snapem...

***

Po třech dnech...

Severus po snídani sešel zpět do sklepení otevřel novou temnou komoru a čekal. Uběhlo pět minut a Bitchová nikde. Po dalších minutách začínal být naštvaný. 

Jestli se nedostaví do pěti minut dojdu si pro ní...

Mračil se jako sto čertů, a když se po chvíli opět podíval na kapesní hodinky, byl ještě víc naštvanější.

A dost, nejsem tady pro srandu králíkům.....

Zabouchl dveře, zamkl je a vydal se do Zmijozelu. Ve společenské místnosti však nebyla. Nepamatoval si, kde má ložnici, což jej rozčílilo znovu. Použil detekční kouzlo, které jej nakonec zavedlo ke správným dveřím. Rychle zaklepal, ani nečekal na odpověď a vešel. Uviděl jak má hlavu zabořenou do krbu a zbytek těla před ním. Pozadí pěkně vystrčené. Zarazil se. S někým mluvila.

Skvelé, já na ni čekám a ona se tu vykecává...

Naštvaně jí zalomcoval za rameno a přerušil její hovor.

"Profesore?" tvářila se zmateně.

"Neměla jste náhodou někde být?" překřížil si ruce na hrudi a tvářil se zlověstně.

"Oh Merline, já zapomněla... omlouvám se, ale tohle je důležité...

"To jsem si jistý," zavrčel Severus nespokojeně.

Tak ona zapomněla a s Merlin ví kým se vybavuje...

"Mám sezení s tím terapeutem,"  vysvětlila. Sjel jí naštvaně pohledem.

"To jste mi to nemohla dát vědět? Zařídil bych si program po svém," zavrčel otočil se na patě a odvlál pryč.

Co to sakra mělo znamenat? Proč je tolik naštvaný?

Poté zavrtěla hlavou a strčila jí znovu do krbu, aby mohla dokončit terapii.

***

Co si zatraceně vůbec myslí, že snad nemám nic na práci, jen abych tady na ní čekal jako pitomec?

Uklidni se, někdo uvidí, že se chováš jako šílenec... Hádalo se s nim jeho druhé já.

Celé je to šílené...

To máš pravdu, je to tvá studentka a ty žárlíš jako nějaký klučík.

Žárlím? Já?

Jistě, myslel sis, že si povídala s nějakým klukem...

Nesmysl!

Jindy bys to hodil za hlavu a vymyslel pěknou pomstu.... pěkně s tebou mává.

Nevíš, co mluvíš, Bitchová mne ani za mák nezajímá.

Jistě proto jsi tak rozčilený, protože tě NEZAJÍMÁ. Pche.

Dej mi pokoj!

Uvidíš, že dojde na má slova.

A ta jsou jako jaká?

Že neúplyne ani moc času a vyznáš se jí z toho, co v tobě probudila.

Nic necítím!

Ale ano a proto, tě to tak rozčiluje... protože by to znamenalo, že jsi na NI konečně zapomněl.

Plácáš nesmysly.

Tak zkus svého patrona.

Nemusím ti nic dokazovat.

Když tedy o nic nejde, tak to zkus.

Vztekle zavrčel a pronesl:" Expekto patronum."

Místo laně, kterou vídal posledních dvacet let, se objevil jen stříbrný obláček. Severus se zamračil.

Ha, tak vidíš... Chechralo se zrho druhé já.

To zhola nic nedokazuje.

Jen to, že nevíš jakého patrona má ona. Vysmálo se mu jeho druhé já.

Nebo jsem jen unavený....

Těším se, až vás uvidím jako pár.

Holý nerozum.

Však nebude tvou studentkou navěky.

Už aby odešla.

A ty s ní... nejlépe do postele.

Už dost!

Pro pravdu se každý zlobí....

Tohle nebudu poslouchat...

Mě se jen tak nezbavíš.

Ale ano.

Přešel k regálu s lektvary a vzal jeden z nich. Bezesný spánek.

I když mne teď umlčíš, nemění to nic na faktu, že jí chceš... a zdá se že i ona tebe, ty hlupáku...

Přešel k posteli aby vypil lektvar aby měl už klid.

Začínal si připadat jako blázen. Kdo to kdy viděl, hádat se se svým svědomím...