Nová povídka je pro Agnes-ka159 Ale doufám, že se bude líbit i ostatním 😉

***

Seděla na velkém kameni, v ruce starý fotoaparát a vyčkávala až se rozední. Chtěla pořídit co nejlepší fotografii východu slunce.

Měla ještě několik minut, a tak pozorovala okolí. Seděla v blízkosti Zapovězeného lesa mohla vidět oči nočních tvorů svítící ve tmě, nebála se jich však. Horší by to bylo s pavouky. Nenaviděla tu odpornou havěť, měla z nich fóbii. O tom ale kromě její rodiny nikdo nevěděl.

Otočila se zpět, aby zjistila, jak pokročilo slunce. Ještě chviličku a objeví se nad obzorem. Podívala se skrz hledáček a nevnímala okolí. V momentě, kdy první sluneční paprsky ozářily bradavický hrad, začala mačkat spoušteč, dokud za sebou neuslyšela hlas jejího profesora a zároveň ředitele její koleje.

"Co tu děláte slečno?"

Agi sebou škubla a zkazila tak snímek. Zamračila se a otočila se na vyrušitele. Její vlasy změnily ze světle fialové na rudou. Jako vždy se jí měnily podle momentální nálady. Byla metamorfomág.
Když byla šťastná měla je fialové. Když byl naštvaná zářily rudě, když smutná byly modré, když někomu něco záviděla, byly zelené. Bílé, když měla  strach. Když někým opovrhovala byly žluté. Oranžové, když se cítila rozpačitě, hnědé když se styděla a černé když byla depresivní. Nicméně v blízkosti tohoto profesora měly většinou sitě růžový nádech. Severus tyto její přeměny sledoval již od prvního ročníku, a tak mohl i na dálku poznat její náladu. Avšak záhadu růžových vlasů doposud nerozluštil. Tu barvu mívala v jeho přítomnosti, ale i když bývala sama. Nedávalo to žádný smysl.

"Fotím a vy jste mi právě zkazil záběr," odfrkla si Agi naštvaně.

Severus Snape nebyl zvyklý, aby mu někdo otevřeně odporoval, tím spíš někdo z jeho hadů. Zamračil se na ní a ona sklopila zrak, vlasy nyní byly oranžové.

"Pardon, pane profesore... já jenom, že jsem tady asi půl hodiny čekala na perfektní záběr a teď z toho nemám nic..." povzdechla si. Chvíli ji pozoroval a poté přikývl.

"To zjistíte až fotografie vyvoláte..." řekl mírně.

"Teprv s tím začínám, ještě jsem to vlastně ani nezkoušela, " pokrčila rameny.

"Techniku zvládnete, stačí jen, aby vám to někdo vysvětlil. Samozřejmě je tomu také potřeba mít temnou komoru," řekl a vydal se pomalu k hradu. Agi se zvedla a následovala jej.

"Je snad na hradě něco takového?" vyzvídala.

"Pokud vím, tak jediná temná komora v Bradavicích je má vlastní, " řekl po chvíli váhavě.

"Vážně? Vy taky fotíte?" vykulila své velké zelenomodré oči a její vlasy byly náhle růžové jako žvýkačka.

Zase ta barva....

"Občas," připustil nahlas.

"A mohl byste...." zahořela nedočkavostí a odstín růžové ještě víc ztmavl.

"Slečno..." chystal se ji odmítnout.

"Prosím.... komu bych jinak řekla?"

"Jsem si jistý, že pan ředitel by vyhověl vaší žádosti o vytvoření takového místa," řekl mírně Severus. Netoužil po tom, aby se mu po jeho soukromých komnatách někdo producíroval.

Zmijozelka si povzdechla a vlasy zmodraly. Měla svého učitele ráda a chtěla s ním strávit nějaký čas než dokončí sedmý ročník.

" Dobře, zeptám se ho," řekla nakonec, ale to už vešli do hradu. Mlčky došli do sklepení. Severus s košíkem zásob zůstal u učebny lektvarů.

" Tak naschle," řekla a pokračovala dál na svou kolej. Vlasy opět změnily barvu na fialovou. Ještě chvíli se za ní díval, než zapadla za dveře koleje a poté zavrtěl hlavou a vešel do učebny.

***

Když Agi zašla ještě téhož dne za panem ředitelem a ten si vyslechl, co má na srdci, nějakou dobu nic neříkal a přemýšlel.

"Ptala jste se na tuto možnost ředitele své koleje?" zeptal se Albus zamyšleně.

" Ano, protože mě potkal, když jsem zrovna fotila a zmínil se, že má vlastní temnou komoru. Ale nedovolil mi ji použít. Odkázal mě na vás," povzdechla si.

" Ach tak... nu uvidím co zmůžu, ale věřím, že něco vymyslím," mrkl na ní a Agi se zazubila.

" Děkuji vám, pane řediteli," řekla a odcházela.

Jaký mohl mít Severus důvod odmítnout studentku ze své koleje? Budu si s ním muset promluvit...

***

"Volal jste mne?" zeptal se Severus, když později toho dne dorazil k Albusovi.

"Posaď se prosím, Severusi," řekl Albus a kouzlem mu nalil čaj a nabídl sušenky. Severus zbystřil. Tušil, že ten starý lišák něco kuje. Sedl si a pozvedl obočí.

"Byla tu za mnou slečna Bitchová," řekl Albus a v očích mu pobaveně zajiskřilo. Když se mladší muž zamračil, stařec pokračoval.

"Víš, že vybudovat temnou komoru zabere nějaký čas..."

" Ne," řekl rázně Severus.

"Severusi, proč mne nenecháš domluvit..."

"Protože tuším kam tato konverzace bude směřovat a nechci se toho zúčastnit," odfrkl si Severus znechuceně.

" Dobrá, když mě tak dobře znáš, řekni mi to."

"Budete naléhat, i přes mé protesty, abych slečnu nechal využít mé soukromé prostory, s čímž zásadně nesouhlasím..."

"Nedivil bych se, kdybych po tobě chtěl, abys to umožnil někomu z Nebelvíru, ale tato studentka je z tvé vlastní koleje.... co s ní máš za problém?" vyzvídal Albus.

"Je poměrně drzá a to i na poměry Zmijozelu," odfrkl si Severus.

"Ty ji nedokážeš srovnat? To se divím," popíchl jej Albus se smíchem.

" Jistěže dokážu, ale nechce se mi se s ní potýkat ve svém volném čase," řekl Severus znechuceně.

"Severusi..."

" Řekl jsem ne!"

"Alespoň..."

"Ne!" opakoval Severus.

"No tak jinak, vysvětlíš jí jak v temné komoře pracovat a co bude potřeba, aby si ji zařídila jinde," navrhl Brumbál kompromis.

" Co z toho budu mít já, " přimhouřil Severus oči.

" Řekni si o adekvátní odměnu," pokrčil Albus rameny. Severusovi zasvítily oči.

" Výtečně, co takhle nějaké vzácnější přísady?" zkusil

"V rozumné míře, ano?" připomněl mu Albus.

" Jistě... zítra vám dodám  seznam."

"A kdy se bude moci slečna těšit na lekci?"

"Až budu mít přísady bezpečně uložené ve své laboratoři," ušklíbl se Severus. Moc dobře znal Albuse a jeho pletichy.

"Dohodnuto," přikývl starec a Severus vstal a vydal se k sobě do komnat.

***

Uběhl týden a Agi začínala být nervózní. Nevěřila, že by Brumbál její žádost zametl pod koberec, ale když se stále nic nedělo, vydala se zjistit, co je nového.

Chtěla zaklepat na dveře ředitelny, když uslyšela Snapea jak rozčileně říká: " Proč opět já? Copak to nemůžete objednat přes soví poštu?"

"Protože, jak si sám připomenul, minulá dodávka zboží nebyla v pořádku, takhle na to dohlédneš osobně," vysvětlil Albus.

" Fajn, jen nechápu proč mne má doprovázet ona?"

"Přeci, aby se naučila rozpoznat kvalitu, ukážeš jí co a jak."

"Nesmyslnost tohoto celého nabírá na stále větších obrátkách. Skutečně se domnívám, že by bylo jednodušší jít pracovat jinam," brblal Severus a chystal se k odchodu. Ve dveřích se srazil s Agi.

" Bitchová," zavrčel Severus.

"Pane profesore," pozdravila ho. Byl v takové náladě, že měla tolik rozumu, aby ho raději ničím neprovokovala.

" Pojďte se mnou," sykl na odchodu.

"Ale..." chtěla poukázat na to, že chtěla mluvit s ředitelem, ale stačil jeho jediný pohled a sklapla.

Šla za ním mlčky až do sklepení. Otevřel dveře vedle učebny lektvarů a vešel dovnitř.  Následovala ho a kupodivu se ukázalo, že se jedná o jeho soukromé komnaty. Zmateně se rozhlížela kolem.

"Pan ředitel seznal, že bych vám měl pomoci. Vysvětlit základní principy a sehnat vybavení. Až si zařídíte vlastní temnou komoru, mne již nebudete potřebovat. Sice nechápu, proč na tom má takový eminentní zájem, ale co už," řekl rozhořčeně Severus.

Agi na něj celou dobu zírala jak na zjevení a přitom se jí opět měnila barva vlasů na růžovou.

Vážně s ním budu o samotě?

"Dnes vám ukážu vybavení a popíšu, na co se zaměřit při prodeji."

" Děkuji," špitla.

" Věřím, že mne znáte dost na to, abyste pochopila, že to nedělám z čistě dobroty srdce," blýsklo se mu v očích.

"To byste nebyl pravým Zmijozelem. Kolik to pana ředitele stálo?" zasmála se a vlasy získaly fialový melír.

"Několik vzácných přísad," pousmál se.

"Čili budeme oba spokojeni," zazubila se.

"Temnou komoru mám zde," ukázal Severus na jedny z dveří. Poté do nich vešel a ona jej následovala.