Věnováno crazy_maris.

Stříbrná spona na koženém opasku mu vypalovala díru do hlavy, která se mu začala točit ihned poté, co souhlasil, že Luciuse uspokojí vlastními ústy. Jen ta představa, že by jej měl svléknout a hledět na jeho obnažené mužství, mu nahrnula krev do rozkroku, natož pak vidina, že jej ochutná. Ruce se mu třásly, když začal zápasit s koncem opasku, snaže se ho vyháknout z poutka kalhot, aby mohl povolit sponu. Odvážil se k rychlému pohledu nad sebe, Lucius se nad ním tyčil se zvědavým výrazem, ruce volně položil do Harryho vlasů a čekal. Oddechl si, když v jeho pohledu nenašel výsměch, ale přesto krátce zaváhal, což Smrtijedovi neušlo.

„Rozmyslel sis to?" zeptal se tónem, který naznačoval, že něco takového čekal.

„Ne, pane," odpověděl okamžitě, „jen... nikdy jsem to... nedělal, pane." Konec věty se ztrácel ve stydlivém šepotu. „Nechci vás zklamat. Bojím se, že nebudu... dost dobrý." Vrátil se k zápolení s opaskem, ale jeho prsty nahradily ty Luciusovy, jimiž si sám sponu rozepl.

„Budeš perfektní, nepochybuji o tom, kocourku."

Povzbuzení Harrymu přineslo hluboké uspokojení a neubránil se úsměvu, ačkoliv třas rukou jej neopouštěl. Svedl krátkou bitvu s knoflíkovou dírkou, než se mu podařilo rozepnout kalhoty a mimovolně dlaněmi přejel po uvězněném mužství, které se očekáváním začalo probouzet k životu. Cítil, že vlastní vzrušení je jen kousíček od maxima, a aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, se zavřenýma očima se otřel tváří o Luciusův úd v bělostném spodním prádle. Ta blízkost byla opojná, a ačkoliv jeho obava, že nebude muže umět uspokojit, přetrvávala, touha to vyzkoušet byla mnohem větší, rozpínala se v něm až do konečků prstů.

Netušil, kde se to v něm vzalo, nikdy dřív takové nutkání nepocítil, ale dnešek byl tak jiný! Lucius byl něžný a milý, a i když takový být měl v popisu práce, v této chvíli to Harrymu bylo úplně jedno. Byl tak zdevastovaný protrpěným mučením, že byl šťastný za každou chvilku, kdy ho nikdo netýral, a užíval si ty okamžiky plnými doušky. Navíc, Smrtijed byl vážně přitažlivý, až to hraničilo s dokonalostí, jak si překvapeně uvědomil. Dávno zjistil, že děvčata mu nic neříkají, nadto v jeho věkové kategorii, a chlapci mu připadali málo mužní. Lucius naproti tomu byl v nejlepších letech, zrající jako drahé víno podávané na nejluxusnějších večeřích pro nejdůležitější hosty. Zdálo se mu přímo neskutečné, že zrovna on má to privilegium, že s ním muž tráví svůj čas, věnuje se mu a dovoluje mu se ho dotýkat. Nemyslel na to, že až s ním Voldemort skončí, bude buď mrtvý anebo jej bude Lucius znovu mučit. Naprosto vytěsnil vše, co netýkalo aktuálního okamžiku.

Zastrčil prsty za bílou látku a zvedl pohled znovu nahoru. Setkal se s chladným pohledem, ale oči byly zastřeny touhou. Dokončil pohyb poté, co Lucius nepatrně udělil souhlas přikývnutím a v rozkroku mu zacukalo, když se mu mužství před očima odhalilo v celé své kráse. Velikost byla impozantní, i když ještě nedosáhla svého maxima. Nervózně polkl, stahuje lem prádla níže, čímž kalhoty spadly ke kotníkům.

Třesoucími prsty obemkl rostoucí erekci a zkusmo ji ochutnal špičkou jazyka, přejel po jejím vrcholu a silně vydechl, když Lucius sevřel jeho vlasy do pěsti. S hlubokým nádechem odhodlaně začal přejíždět svými rty po celé délce a s uspokojením zaznamenal, jak mu v dlani roste. Nevěděl, co by měl udělat s druhou rukou, proto ji položil na pevné stehno, neboť cítil, že potřebuje oporu, aby se na kolenou udržel, ale z ničeho nic mu muž chytil ruce a začal couvat, tahaje Harryho za sebou. Mladík se zmateně vyškrábal na nohy a o malou chvilku pochopil, Lucius se pohodlně usadil v křesle s rukama na područkách. Harry znovu poklekl a sundal mu kalhoty, boty i ponožky.

Ruce položil na jeho stehna, pak ho však něco napadlo. „Pane?"

„Poslouchám," řekl tiše.

„Smím... vás políbit?" požádal nesměle a srdce se mu splašeně rozběhlo, když kývnutím hlavy souhlasil. „Děkuji, pane," zašeptal, než položil ruce na opěradlo a naklonil se, aby se mohl přisát na jeho ústa.

Vrhl se na ně s hladovou potřebou dokázat mu, že to, co slíbil, opravdu udělat chce. Netušil, kdy se to v něm zlomilo, kdy se jeho nenávist překlenula na cit, který se děsil pojmenovat nahlas i sám před sebou, ačkoliv věděl, že tím skutečnost nezmění. Uvědomoval si, že sám musel spadnout do propasti šílenství, neboť jeho náklonnost nemohla být zdravá, ale nezáleželo mu na tom. Nemělo smysl před tím zavírat oči, stalo se to a nešlo to změnit, avšak nedalo se to ani vyslovit nahlas. Mohl to dát najevo pouze svým chováním.

Ukončil polibek, něžně políbil tenkou jizvičku v koutku úst, pokračuje směrem k odhalené hrudi podél krku. Už se neptal, Smrtijed nevyjádřil žádný nesouhlas, proto pomalu rozepnul několik knoflíků a rozevřel cípy košile. Pokrýval svými polibky jeho hruď, jednou rukou se opíral o sedadlo, druhou kopíroval pohyby rtů na druhé straně hrudi. Jazykem obkroužil růžovou bradavku a konečně se dočkal reakce, Lucius slabě vydechl a zaťal prsty do područek. Jemně ji vtáhl do úst, stiskl mezi zuby a jazykem polechtal její hrot, zatímco druhou promnul mezi prsty. Na své hrudi cítil již ztopořené mužství a bolestně zalitoval, že je oblečen. Rád by jej vnímal na své kůži a pociťoval, jak klouže po rozpálené pokožce.

Nezdržoval se dlouho; neochvějně zamířil přes břicho níž, sleduje tenký proužek chloupků vedoucí k upravenému klínu. Vlastní vzrušení mu nepříjemně napínalo kalhoty, ale snažil se to ignorovat. Chtěl potěšit svého pána, dopřát mu uvolnění, zbavit ho vzteku, jenž ho opanoval. Mrkl nahoru, aniž by svými rty opustil kůži a srdce se mu zatetelilo blahem. Lucius pevně svíral boky křesla, jindy bledé líce měly nádech růžové, přivřenýma očima svého kocourka sledoval a spodní ret měl v zajetí zubů.

Harry se pokochal pohledem na vzrušení vepsané ve tváři Smrtijeda, a pak jeho duše zazpívala, neboť vsál trčící penis do úst a byl odměněn zasténáním, jež mu dodalo odvahy. Levou paži položil Luciusovi na stehno a prsty jej hladil na boku, sem tam míře k jeho pozadí, zatímco ústy laskal tvrdý sval a přidržoval si ho pravačkou. Nevěděl, zda to dělá dobře, ale snažil se ze všech sil.

Zavřel oči a nechal se vést instinktem, když sál a olizoval jeho erekci. Místnost o malou chvilku naplnily vzrušené vzdechy, z nichž většina byla Harryho. Smrtijed zapletl jednu ruku do havraních kadeří, druhou si podložil tvář a zakousl se do kloubů. Nechal mladíka určovat tempo, nijak ho nepobízel ani nenaznačil, jaký způsob by mu vyhovoval, a ten mu za to byl vděčný. Každé jednotlivé zasténání Harrymu znělo jako rajská hudba a pociťoval to jako úžasnou odměnu. Mazlil se s penisem, věnoval mu pevné tahy rukou i laskání ústy, donekonečna obkružoval spičkou jazyka naběhlý žalud a sotva se držel, aby druhou rukou spočíval na Luciusovi, a nezamířil s ní mezi své nohy, kde mu cukalo touhou.

Luciusův vzdech se z ničeho nic změnil v silné zasyknutí a Harry vykřikl, když ho hrubě zatáhl za vlasy ve snaze rychle z nich vymotat ruku a překrýt si levé předloktí.

Zmateně na něj pohlédl se slzami v očích. „Pane?" zašeptal a vyděšeně pozoroval, jak se jeho tváří mihla bolest, než ji vyrovnal do kamenné masky.

Vzápětí se předklonil a vzal chlapce za ruce. „Musíme jít," řekl ještě zastřeným hlasem a odtáhl ho od sebe. Sám se zvedl na nohy a rychle se oblékal.

„Co se děje, pane? Udělal jsem něco špatně?" To přerušení ho zasáhlo jako dobře mířená facka a sotva se udržel, aby se nerozplakal ponížením. Třásla se mu brada a silně se kousaje do rtu sledoval, jak si muž bokem k němu natahuje kalhoty a košile se mu sama zapíná po přejetí hůlkou.

Lucius se po jeho otázce překvapeně otočil. Ještě bos se k němu vrátil a gestem mu přikázal, aby vstal. Jakmile tak učinil, zmírnil svůj výraz slabým povytažením koutků. „Ne, kocourku, byl jsi perfektní," ujistil ho a položil mu dlaň na tvář, do které se Harry toužebně opřel. „Volá nás Pán zla. Musíme jít okamžitě za ním," informoval ho dutým hlasem a rychle se obouval, zatímco hůlkou ze skříně povolával svůj luxusní hábit.