Yuichiro znuděně houpal nohama pod pracovním stolem a hrál si s pramínkem svých dlouhých vlasů "To je otrava. Všichni něco dělají a jen my dva jsme tady..." Zamračil se.

"Ale už prověřují určitou osobu, která je možná pachatel. Jestli to byl on, najdou se pro to důkazy" povzbudil ho Zenitsu, který seděl vedle něj v podobné náladě.

V tu chvíli se rozezněl zvuk zvonicího telefonu.

Yuichiro ho otráveně zvedl "Policie, jak vám můžeme pomoci?" Zamumla znuděně, avšak odpověď se neozvala. Nejistě se podíval na blonďáčka vedle něj "Haló? Slyšíte mě? Jste tam?" Zeptal se znovu, ale opět ticho. Nakonec sluchátko trochu oddálil "Co to má být?" Zabručel směrem k blonďáčkovi.

Zenitsu jen mykl rameny "Možná další prank call".

"Bože, jestli nic nechcete, tak nevolejte!" Vykřikl vytočeně a chtěl telefon položit, ale postřehl nějaký chraplavý hlásek.

"O-omlouvám se..."

Yuichiro se zasekl "Haló? Slyšíme se? Jste v pořádku?".

Muichiro, který se skrýval na druhé straně linky chvíli mlčel "Po-pomozte nám" zakoktal tiše.

Černovláskovi šokem málem vypadlo sluchátko "Muichiro? Jsi to ty?!" Vyhrkl a vyskočil ze židle.

"Ano, ale..." Nechápal vyděšený Muichiro.

"To jsme já! Yuichiro! Kde jsi?!" Zakřičel do telefonu nervně.

Muichiro zaslechl blížící se kroky a hned věděl, že bude zlé "K-Kybutsuchi Muzan..." Špitl, ale to už se před ním tyčil Akaza s naštvaným výrazem.

"Ty..." Zasyčel a vyrval mu mobil ze zkřehlých rukou.

"Muichiro? Muichiro?! Neboj se! Pošlu pro tebe! Najdeme tě!" Zakřičel do telefonu, ale to už se ozývalo jen hluché pípání. Yuichiro se celý roztřásl a nebýt blonďáčka vedle něj, tak se jen bezvládně svalil na zem. Jeho dech se úplně vymkl kontrole, ale i tak se rozhodl konat "J-je to on... Ten hajzl..." Zasípal.

Zenitsu ho posadil na židli "Jdu upozornit Aoi a ona zkontaktuje Mitsuri senpai!" Vyhrkli a pohotově vyběhl z místnosti.

•°•°•°•°

Tanjiro stále zhrouceně seděl u dveří, když v t se otevřeli a něčí tělo do něj ve velké rychlosti vletělo, až to rudovláskovi vyrazilo dech. Překvapeně se otočil a před ním bezvládně ležel rozklepaný černovlásek.

Ve dveřích se tyčil Akaza, který se vzteklým výrazem drtil v ruce telefon. Napřáhl se a kopl do Muichira tak, aby ho i s Tanjirem odkopl k protější zdi.

Rudovlásek s bolestivým heknutím narazil zády do zdi, ale to už jen slyšel zuřivé prasknutí dveří. "Muichiro?!" Vyhrkl a přes útrpnou bolest celého jeho těla si položil jeho tělíčko na klín.

Muichiro pootevřel oči "Za-zavolal jsem...tam..." Špitl a přiložil si dlaň na čelo, ze kterého mu tekla krev.

"Zavolal? Jako na polici?!"vypískl překvapeně a druhý chlapec jen přikývl. Tanjirova tvář se naplnila naději "Neboj, určitě nás najdou! Zachrání nás!" Odvětil s povzbudivým úsměvem a pohladil ho po tváři.

"Bojím se... Co když... Nás dřív z-zabijí?" Zakoktal vyděšeně.

Tanjiro se milé usmál objal ho "Neboj... Určitě nás najdou"

•°•°•°•°

Mitsuri otáčela volantem jak jen mohla, aby při té šílené jízdě nenabourala žádné auto.

"Seenpai! Jedete moc rychle!" Vyjekla Aoi docela vyděšeně, když se o milimetr vyhla slečně, která venčila malou čivavu.

"Já vím, ale nikdo z kolegů mi nebere telefon. Musíme jím to říct co nejdřív, než bude pozdě" vydechla a dál se soustředila na řízení.

Yuichiro, který seděl na zadní sedačce se snažil zůstat v klidu, jenže nedokázal udržet jeho třesoucí se ruku.

Blonďáček vedle něj si toho samozřejmě všiml a položil svou dlaň na černovláskovu ruku.

Chlapec se na něj překvapeně podíval, avšak žádných slov nebylo třeba.

Zenitsu mu všechno sdělil jen svým milým úsměvem.

Yuichiro se vděčně usmál a jeho dlaň se přestala třást.

•°•°•°•°

"Tak jak to teda bude?!" Vyprskl vytočeně a nejste Akaza.

Kokushibo jen mykl rameny "Nejjednodušší bude je prostě zabít".

Muzan vytočeně praštil do zdi ,,Kdyby jste nebyli kreténi a dávali pozor na ty posrané mobily, tak tohle teď vůbec nemusíme řešit!" okřikl je zatímco nejistě klepal špičkou do podlahy.

,, Dobře, trošku jsme to podcenili ale souhlasím s ním. Když je zabijeme budeme mít šanci utéct" Odvětil Akaza.

,,Mám lepší nápad. Teď už jsou určitě na cestě, takže bude mnohem lepší mít pojistku..." zamumlal lidl Michael Jackson a vyhrabal z kapsy klíče.

•°•°•°•°

,,Muichiro?"

,,...Hai..."

,,Už je ti líp?" špitl, zatímco ho opatrně hladil po vlasech.

Menší chlapec mu jen celý schoulený ležel v klíně a snažil se přetrpět tu bolest, kterou mu působila všechna zranění na jeho těle. Avšak u Tanjira měl pocit, že ho to bolí o něco méně. Jen nenápadně kývnul a zavřel oči.

Tanjiro ho dál hladil než se ozval zvuk zámku. Překvapeně zvedl hlavu a instinktyvně si Muichira přitiskl k sobě.

Byl to Akaza. Vypadal nevrlejší než obvykle. ,,Pujč mi to pískle!" vyštěkl naštvaně.

Rudovlásek jen sebejistě zavrtěl hlavou. Nechtěl dovolit, aby znovu trpěl. Když se nechá trochu zmlátil, aspoň nahrabe čas než přijde policie.

,,Nesnaž se protestovat..." pronesl Kokushibo, který se právě zjevil ve dveřích.

Muichiro otevřel oči a pokusil se od něj odlepit ,,Nech mě jít, já budu v pořádku. Nechci aby ti něco udělali...." špitl naléhavě.

Tanjiro naštvaně zavrtěl hlavou a odmítal ho pustit. ,,Jestli chcete boxovací pytel, nabízím se místo něj!" vykřikl a úplne tím odignoroval černovláska.

,, Nepotřebujeme pytel. Pojistku" zasyčel a popadl Muichira za rameno.

Chlapec bolestně vykřikl, protože měl pocit že ti dva rozrhnou jeho vyhublé tělíčko vejpůl.

Po chvíli Akaza zatáhl tak silně že se mu povedlo té hromádky neštěstí zmocnit.

Tanjiro se chtěl postavil ale do hry se přidal Kokushibo.

Podkopl mu nohy a přiklekl ho na zemi ,,Dej si pohov štěně. Buď rád že vás oba nezabijeme na místě..." odsekl otráveně a svázal mu ruce provazem který vytáhl z kapsy.

Akaza se ušklíbl a chytil chlapce pod krkem ,,Urychli to, máme málo času..."

•°•°•°•°

,,Tomioka, našel jsi někdo něco nového?" optal se otráveně Iguro a vytáhl mobil z kapsy ,,Je tu tak hrozně špatný signál že nemůžu ani poslat zprávu..."

Černovlasý muž pokrčil rameny ,,Já bych se vrátil na stanici. Třeba něco nového našli ale kvůli signálu nás nezkontaktují" navrhl unaveně.

Rengoku přikývl ,,Vezmu děti zpět! Vy tu pro jistotu ještě zůstaňte" vykřikl a odkráčel pryč.

Oba ho zaraženě pozorovali ale radši se nevyjadřovali.

•°•°•°•°

,, Už tam skoro jsme!" vykřikla Mitsuri zatímco prudce kličkovala na cestě.

Aoi se stále křečovitě držela ,,To není signál pro zrychlení!" vyhrkla vyděšeně.

,,Zachráníme ho" usmál se blonďák a trochu jeho ruku stiskl.

Yuichiro jen nejistě kývl.

Auto po pár zatáčkách zastavilo a všichni vyběhli z auta.

Mitsuri okamžitě zahlédla své kolegy a běžela k nim jako o závod ,,Tak jste normální nebrat mi telefon?!" zakřičela na ně vytočené.

Iguro a Tomioka se na ni překvapeně otočili.

,,Co tu děláte a proč to nemohlo počkat než se vrátíme?" povzdechl si Tomioka.

,,Tokito Muichiro zavolal na policii a řekl nám adresu!" vyhrkla zadýchaná Aoi když k nim doběhla.

Iguro vyvalil oči ,, Cože?!"

,, Kybutsuchi Muzan! Víme i číslo baráku! Rychle nebo ho zabijí!" vykřikl až hystericky Yuichiro a podal starším papírek s adresou opsanou z databáze.

Tomioka si to rychlé přečetl ,,Jdeme. Aoi, ty jdi blíž k centru a zavolej na stanici. Není tu signál" vysvětlil a spolu s ostatními a rozběhl k nedalekému vysokému panelovému domu.

Už sám o sobě vypadal že prožil snad několik století a většina oken byla rozbitých.

Vběhli dovnitř a rozhlédli se.

,,Je tam i číslo bytu. Kam máme běžet?" zeptal se Zenitsu.

,,Byt číslo 1. Řekl bych že to bude přízemí" zamumlal Tomioka a doběhl k nejbližším dveřím ,,Tady!" vykřikl a jedním kopem bez problémů vyrazil dveře.

Všichni dospělí a vytáhli zbraně.

,, Děcka vy počkejte tady!" okřikla je Mitsuri a následovala své kolegy dovnitř.

Yuichiro se za nimi chtěl rozběhnout ale Zenitsu ho zastavil ,,Yuichiro, neboj. Jestli tam je, tak ho senpai zachrání. Hlavně se uklidni" řekl povzbudivě a pevně ho obejmul.

Černovlásek chtěl nejdřív protestovat ale nakonec se uklidnil a jen si užíval jeho ohřejivé objetí.

Ti tři mezitím prohledávali byt, který byl ovšem prázdný. Celý byt byl zašedlý, ale stále na tom bylo něco co dokazovalo že tu někdo stále pobývá.

,,Máte něco?" optal se Obanai.

Mitsuri zavrtěla hlavou.

,,Tady jsem něco našel!" ozval se Tomioka z jedné z místností.

Oba se na sebe odhodlaně podívali a šli za ním.

Místnost ve které se ocitli vypadala velmi zvláštně a strašidelně.

V rohu místnosti byla zaprášená zašedlá deka s tmavými fleky, které nápadně vypadaly jako zaschlá krev. Kolem byly rozházené řetězy, přičemž každý byl připevněn k jednomu z oček, které bylo přikované na stěnách. Po zemi byly také hozené špinavé staré obvazy a kusy látky připomínající potrhané oblečení.

Mitsuri z toho přejel mráz po zádech ,,Pochybuju že si takto jen někdo vyzdobil ložnici. Musíme to tu prohledat. Buď utekli nebo tu stále jsou".

Tomioka chtěl odpovědět ale něco ho zarazilo. Podivné zvuky. byl si jistý že se ozývaly ze dveří které ještě neprozkoumali. ,,Tam" Sykl a namířil hlavicí zbraně na dveře které byly zajištěné těžkým řetězem.

Obanai kývl a odjistil zbraň ,,Ustupte" přikázal namířil na řetěz.

Ti dva si stoupli pár kroků za něj a zacpali si uši.

Černovlasý muž se zhluboka nadechl a plně soustředěný vystřelil.

Zámek s hlasitým řachnutím spadl na zem.

Tomioka skočil ke dveřím protože zvuky zesílily.

Bylo to jakoby někdo křičel do kusů látky.

Bez váhání rozrazil dveře a nestačil se divit.

V rohu místnosti ležel rudovlasý chlapec který sebou šil jako žížala. Ruce i nohy měl svázané a ústa měl zavázané šátkem.

Tomioka se k němu hned rozběhl a Mitsuri a Obanai běželi hned za ním ,,Jsme od policie! Neboj se"

,,Kde je?! Kam ho odvedli?!" zakřičel Tanjiro hystericky jakmile měl volná ústa.

,,O kom mluvíš? Byl tu s tebou Tokito Muichiro?" nechápal Tomioka, který mu mezitím rozvazoval ruce.

Tanjiro kývl ,,Odvedli ho před chvílí!" vyrhkl, vyskočil na nohy a proklouzl kolem policistů ven.

,,Počkej!" zakřičela Mitsuri a rozbehla se za ním.

Rudovlásek ignoroval bolesť jeho těla a to že jeho žaludek křičel o pomoc. Musel je doběhnout. Vyběhl z bytu, ale tam narazil dva chlapce v jeho věku.

Yuichiro si ho rychle prohlédl ,,K-Kamado Tanjiro? Kde je Muichiro?!" vyhrkl.

,,Odvedli ho!" odpověděl mu rychle a rozběhl se pryč.

,,Cože?!" vykřikl černovlásek a rozběhl se za ním.

,,Yuichiro!" zakřičel Zenitsu a následoval ho, ačkoli věděl že je to špatný nápad.

,,Hej děcka!"

•°•°•°•°•°

Muichiro sebou ze všech sil které mu zbývaly snažil vysmenout ze sevření Akazy, který už měl z něj nervy na pochodu.

,,Dej si pokoj párátko!" okřikl ho a chytil ho pod krkem.

,,Takhle tam nedojdeme. Prostě ho vypni ať si můžeme pohnout" zabrblal Kokushibo otráveně.

Muzan zakoulil očima ale nic neřekl.

Černovlásek nemohl dýchat, ale něčeho si všiml. Nebo spíš někoho, kdo k nim z dálky běžel.

Bohužel Akaza si toho všiml taky ,,Kurva, už jsou za námi!" zavrčel, přehodil se chlapce a přes rameno a všichni se rozběhli dál do tmavé uličky.

Tanjiro je samozřejmě viděl a následoval je. Zaběhl za roh a zmateně se rozhlédl ,,Hej! Muichiro kde jsi?!". V tu chvíli ho však někdo chytil a zatáhl do stínu.

Byl to Kokushibo.

Rudovlásek už se chtěl bránit, ale jakmile si všiml Akazy, jak drží zbraň u hlavy Muichira, který na něj vyděšeně koukal, rozhodl se vyčkat.

Muzan se ušklíbl ,, Jestli se jeden z vás pohne, oba vás zabijeme!"

,,To platí i pro vás!" odvětil Yuichiro, který na ně mířil zbraní, stejně jako Zenitsu vedle něj.

,,Yuichiro!" vyhrkl Muichiro hysericky, ale Akaza ho zatáhl za vlasy.

,,Nehýbej se!" okřikl ho Akaza.

Muzan jen stál za nimi a neklidně pozoroval situaci.

Yuichiro si prohlédl své ubohé dvojče. Přes potrhanou a ušpiněnou košili prosakovala zaschlá i čerstvá krev. I obličej měl celý domlácený stejně jako ruce a nohy. Na těch se sotva držel, protože bylo vidět jak se mu bosé nožky klepou a podlamují se mu kolena. Nemluvě o jeho ruce, která byla napuchlá a úplne fialová. V tu chvíli si uvědomil čím vším si jeho bratr musel projít. ,, Pusťte je..." zamumlal naštvaně.

Akaza se ušklíbl ,,Tak ty jsi párátkovo dvojče... Jen se pohni a odstřelím mu hlavu".

Blonďáček hned věděl co má Yuichiro v plánu ,,Yuichiro! Nedělej nic zbrklého, mohli by jim ublížit!" Sykl.

Muichiro se pokusil nebo vymyslet ale byl tak unavený že byl rád že se dokázal udržet při vědomí. Něco ho ale přece jen napadlo. Bylo to však velmi riskantní a nebyl si jistý zda to vyjde. ,,Yuichiro! Zachráňte Tanjira a-" zakřičel ale v tu chvíli ho Akaza praštil do zátylku a on ztratil vědomí.

,, Řekl jsem nehýbej se!" zakřičel agresivně Yuichiro a vystřelil.

Zenitsu zareagoval okamžitě vystřelil také protože viděl že Kokushibo odjistil zbraň.

Tanjiro v tu chvíli ucítil že sevření povolilo. Otočil se a viděl jak Akaza padá k zemi spolu s černovláskem. Než však stihl něco udělat na scéně se objevil Muzan.

Popadl černovláska a o několik kroků ustoupil. Ihned mu přiložil nůž ke krku přestože si uvědomoval že je v bezvědomí ,,Tak, uděláme to takhle děcka..." pronesl vítězoslavně.

Tanjiro i Yuichiro ho jen naštvaně popalovali pohledem. Oba se o chlapce báli a jediné co chtěli, bylo aby byl už mimo nebezpečí.

,, Já se tady s Muichirem odeberu k mému autu. Když budete hodní a ani se nepohnete, třeba vám ho tam nechám a neodjedu s ním." ušklíbl se a pomalými kroky začal couvat.

Ti tři ho v tichosti pozorovali, protože nevěděli co dělat.

,,Nebo ho prostě pustíš a půjdeš hezky s námi" odvětil Tomioka a přiložil mu ze zadu hlavicí zbraně k hlavě.

Muzan sebou trhl a jedním pohledem koukal má policistu který se za ním objevil.

Mitsuri a Obanai se objevili a postřelených můžu na zemi a nasadili jim pouta.

,,To bylo nezodpovědné střílet když měli rukojmí..." zamumlal Obanai a spražil kluky pohledem.

Muzan se zamračil. Už poznal že skončil. Odhodil nůž na zem a pustil bezvládného chlapce na zem.

Tanjiro a Yuichiro se k němu okamžite rozběhli.

Vzhledem ke vzdálenosti tam byl první Tanjiro a chytil ho ještě dřív než dopadl na kamenný chodník. ,,Muichiro! Prober se!" vyhrkl.

Yuichiro si sundal policejní uniformu a přehodil ji přes oba chlapce. Klekl si vedle nich a snažil se zadržovat slzy.

,,Zavolám sanitku!" oznámila Mitsuri a vytáhla mobil.

,,Vidíš. Případ se vyřešil a Muichiro je v bezpečí" usmál se Zenitsu a položil mu ruku na rameno.

Tanjiro ze sebe vestu shodil a pořádně přikryl černovláska. Poté zvedl hlavu ,,Takže ty jsi ten bráška o kterém mi tolik vyprávěl".

Yuichiro kývl.

,,Tvůj bráška je skvělý člověk. Pomáhal mi i když na tom sám byl ještě hůř a nebýt jeho, možná bych tu už nebyl" usmál se Tanjiro pevněji si k sobě Muichira přitiskl.

,,Muichiro byl vždycky obětavý..." zlomil se mu hlas a propukl v pláč ,,Jsem tak rád že ho po tak dlouhé době vidím. Nikdy si neopustím že jsem ho v té díře nechal tak dlouho a že skončil takhle!" zakřičel a schoval si obličej do dlaní.

Zenitsu ho obejmul ,,Klid. Už jim nic nehrozí" uklidňoval ho.

Muichiro pomalu otevřel svá oceánová očka jako první uviděl Tanjira, který se nad ním skláněl ,,T-Tanjiro..."

,,Muichiro!" vyhrkli Tanjiro nadšeně.

Yuichiro ho chytil za ruku ,, Bráško... Promiň že mi to tak trvalo..."

Koneec kamarádi!
I na mě je to trošku rychlý konec, ale jestli sepíšu pokračování je jen na vás

Děkuji za jste si příběh přečetli!

Arigato, vaše Anonymní holčena ❤️