Ohayo! V první řadě přeju Veselé Vánoce, protože v den kdy vychází první kapitola je štědrý den. Tenhle příběh jsem psala ve škole jen tak z nudy a je velmi krátký. Pokud uvidím že se vám příběh libí, možná napíšu pokračování. So enjoy the story :3

Vaše anonymní holčena <3

Rudovlásek rozlepil oči a začal se rozkoukávat kolem sebe. Chvílu trvalo, než pořádně zaostřil.

Nacházel se v docela tmavé místnosti se zatemněným oknem. Naproti němu stála velká, dřevěná skříň, na kterou se napojoval stůl z podobně barevného materiálu.

Chtěl se zvednout, ale uvědomil si, že má ruce přivázané k sobě, vcelku silným lanem. Po pár pokusech provaz uvolnit pochopil, že to nemá smysl.

Zoufale svěsil hlavu a snažil se přijít na to, co se stalo.

Vzpomněl si kupodivu během chvíle.

Ano, unesli ho.

V nedělní podvečer se rozhodl si projít krásný, městský park, ale v nejzapadlejší části ho někdo přepadl a uspal nějakou omamnou látkou.

Neměl ponětí co je za den, ani kde se právě nachází.

Doplazil se ke stěně, aby se mohl vyškrábat na nohy.

Stále se mu ještě trochu motala hlava a jeho žaludek na tom taky nebyl úplně sluníčkově.

Došoural se ke dveřím, přičemž se stále jedním ramenem opíral o zeď. Zalomcoval s klikou, ale ta se ani nehla, dveře musely být zamčené zvenčí.

V tu chvíli zaznamenal kroky, směřující ke dveřím.

Ve strachu udělal několik kroků ode dveří, ale okamžitě se ocitl zpět na tvrdé podlaze.

Dveře se otevřely a stál tam vysoký muž s černými vlasy. Na sobě měl už jen od pohledu velmi drahý tmavý oblek s elegantním kloboučkem stejně barvy, jako jeho oblek.

Ještě než za sebou muž zavřel, tak za dveřmi chlapec zaznamenal pár krásných nebesky modrých očí, které se na něj vyděšeně dívaly.

"Králíček se nám probral" Odvětil muž klidně a pomalými kroky se k rudovláskovi začal přibližovat.

Chlapec začal vystrašeně couvat, než se jeho záda setkala se zdí. "C-co po mě chcete?" Vykoktal ze sebe.

Muž se jen zlomyslně ušklíbl "Zábavu, Kamado Tanjiro" dřepl si k němu a prstem přejel po jeho tváři.

"Odkud znáte mé jméno?" Vyprskl Tanjiro o něco jistěji a odstrčil jeho ruku pryč.

"Já o tobě vím všechno králíčku" zavrněl mu do ouška a chytil mu ruce nad hlavou. Druhou rukou mi přejel po hrudi "Každopádně na zábavu bude ještě času dost, teď se ještě výrovnej s následky té drogy až potom se vratím" odvětil docela otráveně a zvedl se.

Tanjiro ho vyděšeně pozoroval, jak se vrací zpět ke dveřím sítí ve dveřích.

Rychle se doplazil ke dveřím, aby zjistil, jestli nenechal náhodou otevřeno, ale dveře se bohužel ani nehly.

Zoufale se posadil na zem a opřel si čelo o svázané ruce.

Proč zrovna on?

Netrvalo dlouho a jeho žaludek se ozval.

Tanjiro si jen povzdechl. Nevěděl jak dlouho tu je a jídlo měl naposledy předtím, než se vydal na procházku.

Znovu uslyšel kroky, blížící se ke dveřím.

Tentokrát to však byl jiný zvuk.

Předtím se jednalo o klapot drahých pánských bot a dlouhé sebevědomé kroky.

Teď bylo slyšet spíše tiché, malé a nejisté cupitání někoho, kdo nemá ani boty.

Cvaknul zámek a dveře se pomalu otevřely.

V místnosti se objevil velmi zvláštní chlapec.

Měl dlouhé černé vlásky s azurovými konečky, které byly rozcuchané a na pohled trochu mastné.

Jeho nebesky modrá očka se klížila únavou a celý působil tak nějak polámaně.

Když vzal v potaz stavbu jeho tělíčka, které vypadalo, jakoby bylo jen z párátek, slepených školním lepidem, tak vypadal, o něco mladší než Tanjiro. Typoval tak 15 let cca.

Vyhublý, ušpiněný a na rukou i tvářích měl několik ošklivých modřin.

V ruce držel tác s miskou bůh ví čeho.

Nejistou chůzí se k němu začal přibližovat, přičemž se jeho smutný až vyděšený výraz ve tváři neměnil.

Klekl si před nejistého Tanjira a vzal do ruky lžičku, která ležela na táce.

Tanjiro si ho prohlédl z blízka a teprve tě si všiml tenkého koženého pásku, nápadně připomínající obojek, který měl ten chlapec na krku.

Až teď, když oba klečeli naproti sobě, bylo poznat, jak moc je ten černovlásek maličký.

Mohl být klidně až o hlavu menší.

"Kdo jsi?" Zeptal se Tanjiro opatrně.

Černovlásek nijak nezareagoval. Nabral na lžíci trochu té podivné polévky a natáhl ruku směrem k němu.

Rudovlásek se zamračil "Ptám se znovu, kdo jsi?" Vyštěkl a vyrazil chlapci lžíci z rukou.

Druhý chlapec leknutím vyjekl a z reflexu si automaticky zakryl obličej, jakoby se bál, že ho Tanjiro uhodí.

Tanjira jeho reakce překvapila "O-omlouvám se, tak jsem to nemyslel. Já ti nic neudělal, jen jsem z tohohle místa takový nejistý" odvětil nejistě a zvedl své svázané ruce do oblasti obličeje.

Černovlásek než jakékoli další reakce vzal opět lžičku do ruky, nabral polévku a natáhl to k Tanjirově ústům.

"Já to nechci, chci tvojí odpověď" zamumlal Tanjiro nespokojeně a zvedl ruce, aby se mohl poškrábat na hlavě.

Chlapec sebou opět cukl a těch pár kapek, co bylo na lžičce skončilo rudovláskovi na klíně. Omluvně se na něj podíval a znovu nabral polévku.

Tanjiro nechápavě naklonil hlavu "Rozumíš mi vůbec?" Zeptal se otráveně a opatrně obouma rukama chytil tu jeho.

Černovláskovi se to moc nelíbilo a pokusil se mu vysmeknout, ale oproti němu neměl skoro žádnou sílu. Po troše snahy se na něj jen vyděšeně a nespokojeně podíval.

"Řekni prosím, kdo jsi, kdo je ten černovlasý muž, kde to jsem a co se tu sakra děje?" Zeptal se prosebně.

Chlapec zavrtěl hlavou a sklopil pohled k zemi.

Tanjiro si povzdechl "Proč mi to nemůžeš-".

"Nemluv už, nebo nás oba zabije" špitl rozklepaným hláskem a prosebně se mu podíval do očí.

Rudovláska to zaskočilo a jeho ruku pustil.

V jeho hlase se mísilo tolik emocí, že je skoro nebylo možné rozeznat.

Smutek, zoufalství, strach, bezmoc, ale taky vztek.

Opět nabral polévku na lžíci a natáhl ji k Tanjirovi.

Ten s trochou odporu polévku nedobrovolně snědl.

Zmohl se však jen na půl misky, protože chuťově připomínala školní jídelnu na základní škole.

Černovlásek vzal tác, zvedl se a pomalými krůčky se odebral zpět ke dveřím.

"Ne, počkej!" Vyhrkl Tanjiro pohotově, aby ho zastavil.

Chlapec se na něj tázavě otočil.

"Řekni mi aspoň tvé jméno" špitl prosebně a udělal na něj psí oči.

Černovlasek jen zavrtěl hlavou a smutně sklopil pohled.

"Prosím!"

Modroočko se nakonec nejistě nadechl. "M-Mui-" bylo vše co z jeho úst vyšlo, než se s bolestným stenem až výkřikem svalil na tvrdou kamennou podlahu.

Polévka se rozlila na zem a lžička odletěla někam do stínu pod stolem.

"Jsi v pořádku?!" Vypískl Tanjiro zaskočeně a co nejrychleji mu to šlo, se k ležící trosce doplazil.

Dal by ruku do ohně za to, že slyšel nějaký výboj, nebo zvuk elektřiny.

Pomocí roztřesených rukou se vyškrábal na nohy a bez jediného slova vystřelil ze dveří, které následně zamkl.

Tanjiro následujících pár chvil jen hypnotizoval zavřené dveře a tak nějak doufal, že se ještě otevřou a ten podivný chlapec nakoukne dovnitř.

Bylo to opravdu zvláštní.

Nejdřív sem přijde nějaký oslizlý psychopat, který vypadá jako Michael Jackson zkřížený s upírem a potom tohle.

Zakrslý zanedbaný kluk, kterému se podlamují slabá kolínka a bojí se každého pohybu, který proti němu někdo udělá.

Ale byl si jistý, že ho někde viděl.

A to jak se pokusil říct své jméno.

Mui...

Z toho přemýšlení ho začala popadat únava.

Doplazil se ke zdi o kterou se opřel a snažil se hledat co nejpohodlnější polohu.