Brzy nastane čas, kdy budou moci konečně vyzkoušet nový vynález Národa ohně s jehož pomocí slavné Ba Sing Se už jistojistě padne.

Azula stála ve vchodu do velkého stanu, rukou nadzvihajíc červenohnědou celtu, a upírajíc pohled do dálky, kde se, v horkem tetelícím se vzduchu, široko daleko rzbíhaly první, vysoké zdi údajně nedobytného města.

Ten pohled dodával pocit moci. Tohle bude zábava.

,,A ti zelení jsou teda kdo?"

Azula se otočila na Ty Lee, která seděla v přítmí stanu, vedle dřevěného, skládacího stolku s mapou světa, na kterém byly rozestavěné různobarevné figurky.

,,Národ země. Zelené figurky jsou vojáci Království země," odpověděla Azula nepřítomně, pustila celtu a pomalu došla k mapě. Zůstala nad ní stát, shlížejíc zamyšleně na rozlehlý kontinent, který měla u nohou.

Ty Lee se opřela lokty o stolek a položila si hlavu do dlaní. Narozdíl od její kamarádky jí plánování nikdy nijak zvlášť nebralo a začínala se tu nudit.

,,Ty, Ty Lee," začala Azula nenuceně s pohledem upřeným na shluk figurek červených lodí, postavených na moři, hned vedle nápisu Hadí průsmyk.

,,To, jak jsi přemohla Bojovnice Kyoshi bylo opravdu...obdivuhodné.
Vypadá to, že jsi se v blokování chi výrazně zlepšila. Mai se mi dokonce zmínila o tom, že tenkrát v Omashu jsi, byť zjevně jen na určitou dobu, byla schopná té vesničance úplně odebrat její schopnosti."

Ty Lee vzhlédla k Azule a zmateně nakrčila jedno obočí.

,,Taková síla by mohla být opravdu zničující," pokračovala Azula a tentokrát se podívala přímo na Ty Lee, ,, obvzlášťe pak, ve správných rukou."

Teď, když už Ty Lee byla v podstatě v pořádku, nebylo proč mrhat časem.

,,Chci aby jsi mě to naučila."

Ty Lee se rozzářila a v mžiku byla na nohou, nadšená z toho, že bude někoho učit. Ač se sama pokládala za dost inteligentní, Azula někdy opravdu nedokázala pochopit její myšlenkové pochody.

,,Samozřejmě, že tě to naučím! Ou, a můžeme začít klidně teď hned! Vlastně, čím dřív začneme, tím líp, protože je potřeba-"

,,Chápu, Ty Lee," přerušila jí Azula a zvedla ruku na znamení, aby se uklidnila. I jí ale na rtech pohrával mírný úsměv.

,,Půjdeme kousek za ležení, opravdu k tomu nepotřebujeme poslouchat všechen ten bordel. Nikdo nevšimne, když na chvíli zmizíme."

A tak se obě dívky v tréninkovém oděvu nepozorovaně vytratili z vojenského ležení.

Azula si sama pro sebe poznamenala, že až se vrátí, bude si muset s několika lidmi důvěrně promluvit ohledně hlídkování.

Ani ne po pěti minutách chůze se jim podařilo v střídavém nízkém lese najít
malý palouk, který uznaly dost za vhodný, hlavně z hlediska všudypřítomného ticha.

,,Ták jo, myslím, že můžem jít na to," přerušila ticho Ty Lee a pokynula Azule, aby se posadila na zem, do krátké, suché trávy.

Princezna nebyla zvyklá, že jí někdo říká, co má dělat, rozhodla se ale protentokrát držet jazyk za zuby a poslouchat svojí kamarádku.

Ty Lee si klekla za ní a možná až příliš opatrně jí položila ruku na rameno.

Bojí se mě?  problesklo Azule hlavou.

Samozřejmě, že ano, ty hloupá, odpověděla si hned sama, všichni se tě bojí. A tak to má být.

,,Polož si ruce na kolena a uvolni se," pokračovala Ty Lee uklidňujícím hlasem, který zahnal všechny patřičné, i méně patřičné myšlenky.

,,Takže...každému člověku v těle proudí životní energie, tedy či," pokračovala a sklouzla dvěmi prsty po jejím holém rameni na paži, jakoby se snažila nahmatat tep.

,,Fajn, to chápu," ozvala se princezna nevesele, s pomyšlením, že Ty Lee teď sleduje její životní energii, nebo auru, nebo něco takového. A to pomyšlení se jí dvakrát nezamlouvalo.

,,No, a když máš otevřené všechny čakry, tvoje či se svobodně pohybuje a tvoje aura září s tou největší intenzitou. Většina lidí je ale má nějak zablokované - je vlastně docela vzácnost, potkat člověka, který ne.

Myslím, že by ti nějaké cvičení na otevření čaker pomohlo. Samozřejmě, není to snadná záležitost, většinou je to běh na dlouhou trať, ale znám jednu fakt skvělou jógovou sestavu a-"

,,Ty Lee, k věci."

,,Ou, omlouvám se, nechala jsem se trošičku unést," omluvila se Ty Lee rychle a nějakým zázrakem se, spíš teleportovala, než přesunula, před Azulu, takže teď seděly naproti sobě.

,,Takže, jak asi už víš, vládnutí elementů je úzce spojeno s tokem či v těle. Pokud člověka udeříš do určitých bodů na těle, dočasně tok či zastavíš, čímž mu vlastně na chvíli ,,sebereš" vládnutí. Jsem si vlastně docela jistá, že by jsi ho tak mohl i zabít."

,,Jak ale víš, kde máš udeřit?" zeptala se Azula pochybovačně, stále ne úplně přesvědčená, že tohle všechno není jen úplná ztráta času.

,,Protože tu energii vidím," odpověděla Ty Lee a zadívala se na ní tak intenzivním pohledem, že Azula nevědomky sklopila zrak.

Soustřeď se, sakra, napomenula samu sebe v duchu a na chvíli zavřela oči, mezitím co Ty Lee, která si zjevně ničeho zvláštního nevšimla, vesele pokračovala ve svém výkladu.

,,Je jako...takové nitky, které spojují všechno, plíce, játra a...," položila jí ruku jemně na hruď, ,,srdce."

Při tom doteku, jakoby Azulou projel malý elektrický šok. Cítila, jak jí srdce v panice začalo tlouct o něco rychleji.

,,Wow, teď cítím tvojí čakru srdce opravdu silně," řekla Ty Lee překvapeně.

Azula chytila svojí kamarádku za zápěstí a prudce jí ruku odtáhla.

,,Spadla jsi snad předtím na hlavu?" zavrčela, ve snaze zakrýt, jaký dopad na ní měl jen ten jeden pitomý dotek.

,,Protože mluvíš úplně z cesty."

,,Nemluvím!" ohradila se Ty Lee trochu ublíženě. Jestli jí Azuly reakce překvapila, nedala to na sobě nijak znát.

,,Zkusíme tohle," navázala ale hned smířlivěji a lehce jí vzala za zápěstí, dávající jí možnost se kdykoliv odtáhnout, ,,zavři oči.

Azula jí poslechla, s rozhodnutím prostě zarputile ignorovat ten zvláštní pocit, který v ní její dotek vyvolával.

,,Zapomeň na to co vidíš, nebo teda nevidíš. Zaměř se hlavně na to, co cítíš."

Princezna se z hluboka nadechla a následovala její instrukce. Tohle všechno bylo dost zvláštní, ale možnost toho, že by jednou získala stejnou schopnost jako Ty Lee, byla prostě dost lákavá na to, aby to alespoň zkusila. 

,,Cítím...no...cítím tvůj tep," zkusila to po chvíli nejistě.

,,Výborně," pochválila jí Ty Lee a posunula se k ní blíž, takže teď měla ruce na jejím předloktí.

,,A co dál?"

,,A...já nevím...teplo?"

Hnědovláska pomalu posouvala ruce po její paži, přes ramena a...a najednou si jí přitáhla do pevného objetí. 

Azula prudce otevřela oči. Tohle nečekala. Ne, že by tedy Ty Lee nebyla obecně velmi fyzický člověk a ona si na to nezvykla, ale když už se objaly, bylo to většinou jen rychle na rozloučenou, nebo po dlouhé době nevidění se. Ne tímhle způsobem.

,,Víš, pokud jsi se chtěla objímat, mohla jsi mi to prostě říct," povzdechla si Azula rezignovaně, ale ve skutečnosti měla co dělat, aby v jejím hlase nezazněla ani špetka nervozity.

,,Ne," zašeptala Ty Lee klidně, ,,tady jde o dech. Ze všech energií a rytmů těla je dech nejdůležitější. Pochází z něj všechna síla, včetně tvého vládnutí."

,,To už dávno vím, ale jak...jak nám to pomůže?"

,,Pššš...soustřeď se a dýchej se mnou."

Ty Lee se pomalu nadechla, jakoby šla příkladem.

Azulu pálily tváře horkem, zvlášť, když cítila její lehce se zvedající a klesající hruď na své vlastní.

,,Uvolni se. Musíš cítit tu energii."

A tak se rozhodla jí znovu poslechnout. Zavřela oči a prostě jen vnímala svůj dech a ten nezvyklý, ale vůbec ne nepříjemný pocit, že jí někdo objímá. Látku jejího tréninkového úboru pod prsty a její dech. Nějaký neposedný pramínek vlasů, který jí šimral na krku. To teplo. 

Na malou chvíli jí probleskla hlavou myšlenka, že takhle by klidně mohla zůstat do konce svých dnů. Malý naivní náznak slabosti, který si brzo uvědomila.

Důvěra je pro hlupáky. Strach je jediná spolehlivá cesta.

Doslova slyšela ten chladný a pronikavý hlas, navždy zarytý hluboko do mozku.

,,Tak co...cítíš to?"

,,Cítím...cítím, že tohle je jen jedna velká ztráta času," řekla s jasným opovržením v hlase Azula a neohleduplně od sebe Ty Lee odstrčila. Otočila se k ní zády, zkřížila si ruce na hrudi a začala propalovat zemi pohledem. Ne doslovně, samozřejmě.

Zafoukal studený vítr a polil jí chlad.

Po chvíli ticha, které se zdálo být nekonečné si Ty Lee potichu povzdechla a promluvila.

,,Víš Azulo...jsi úžasný vládce ohně a snad ten nejchytřejší člověk, kterého znám. Jsi dokonalá ve všem, co děláš. Jenže, nemusíš zvládat všechno. Proto máš taky mě."

Azula byla zticha, bez jediného pohybu, nebo náznaku, že by Ty Lee vůbec slyšela.

,,Jenže, budu tě mít vždycky?" vyklouzlo jí pak šeptem ze rtů dřív, než si to stihla pořádně promyslet.

Nastalo další ticho, přerušování jen vzdáleným cvrkáním cikády.

,,Budeš, Azulo," řekla pak Ty Lee přesvědčivě, ,,vždycky jsme byly kamarádky a vždycky taky budeme. A vždycky tu pro tebe budu, ať už se stane cokoliv. To ti slibuju."

Vždycky tu pro tebe budu.

Lidi v jejím životě měli zatím tu tendenci dělat úplný opak. Ale nemohla se jim divit, nebyla ani rozkošná, citlivá a dokonalá dcera, ani alespoň průměrná sestra, nebo dokonalá náhražka za syna ve správný čas na správném místě. Byla zkažená skrz na skrz už od svého prvního nádechu na tomhle světě, takže se jí logicky nikdo ani nepokoušel něco slibovat. A smířila se s tím, opravdu.

Jak vážně tedy má tohle brát?

Vstala, oprášila si kalhoty a aniž by pohlédla na Ty Lee, řekla: ,,Pro dnešek končíme. Musím jít, povinnosti čekají."

A s tím se vytratila pryč.

Ty Lee jí  taktně nechala pár minut náskok.

° ° °

,,Vaše oddanost teď patří Národu ohně a především pak mně samotné," nesl se rozlehlým trůnním sálem klidný hlas, který ale neztrácel na pronikavosti a rozhodnosti. Prodlužující se stíny, pomalu pohlcující poslední paprsky slunce, dodávaly proslovu správný výhružný efekt.

Ty Lee napadlo, jestli to byla náhoda, nebo Azula počkala na večer záměrně. Sázela to spíš na tu druhou variantu.

Většina obyvatel tohoto města se teď ukládá ke spánku, bez sebemenšího tušení. Budou spát klidně, zatímco pár kilometrů, přímo za hradbami, se shromažďují vojenské oddíly a kovová monstra. A až ráno vstanou a vyjdou ven, nad hlavami jim budou plát neznámé rudé prapory. Bez násilí. Bez krve. Bez bojů. Jen tak, ze dne na den, se stanou součástí nového světa.

Všechno to bylo nesmírně, až znepokojivě čisté a neslo tudíž jasný rukopis jednoho člověka.

,,Dělejte, co je třeba," vydala poslední rozkaz princezna.

Muži v dlouhých černozlených oděvech se zakrytým obličejem se jako jeden hluboce uklonili a v následující vteřině zmizeli do stínů, plnit rozkazy.

Azule sestoupila ze stupínku k trůnu dolů, ke svým přátelům. Jako mávnutím kouzelného proutku jí z tváře zmizel ten chladný pohled vůdce a změnil se na typický samolibý úsměv.

,,To bylo úžasný, Azulo!" poblahopřála jí Ty Lee vesele a usmála se. Nemohla z ní při jejích proslovech spustit oči. Byla vždycky tak sebevědomá a šel z ní takový respekt, že Ty Lee nikdy ani na vteřinu nezapochybovala o tom, že Agni přesně věděla co dělá, když nechala tuhle dívku stát se princeznou.

,,Já vím, jsem přirozeně úžasná," odpověděla Azula hraně lítostivým hlasem a položila si pravou ruku na srdce. Ty Lee se potichu zasmála a koutkem oka zachytila, jak Mai, stojící z princeznina zorného pole, protočila očima.

Pomalu k nim došel Zuko, který stál celou dobu se zadumaným pohledem stranou, a hned se dal do rozpačitého rozhovoru se svojí bývalou přítelkyní.

Ty Lee s Azulou navázala oční kontakt a pokusila se jí nenápadně naznačit, že by se možná měly vypařit a nechat ty dvě hrdličky, ať si to spolu vyříkají.

Naštěstí to Azula pochopila a po chvíli už šly ztichlým palácem směrem k jejich pokojům, které jim byly přiřazeny potom, co se do paláce dostaly coby Bojovnice Kyoshi. A vzhledem k tomu, že král byl pryč, Long Feng a Avatar mrtví, všichni, kdo v Ba Sing Se měli nějakou moc, pod zámkem a Zuko na jejich straně, ještě pokoje využijí, dokud město nebude pod jejich vlajkou oficiálně a budou se moct vrátit domů.

Ty Lee pozorovala Azulu, jejíž tvář se nořila do tmy a zase zpátky, mezitím co procházely méně osvětlenými chodbami.

Když si uvědomila, že na ní zírá, rychle odvrátila pohled, ale na rtech jí pořád zůstal jemný úsměv.

Dokud nedošly do pokoje, nepadlo mezi nimi ani slovo. Jakmile se však zavřely dveře, Azula okamžitě spustila posměvačným tónem: ,,Viděla jsi ty dva? Dávám jim nanejvýš týden a dají se dohromady. A my si zase budeme muset na tohle jejich cukrování a červenání se zvykat. Nechutné."

,,Jo, to jo. O co, že se zasnoubí hned jak to půjde!" přisvědčila Ty Lee a potichu se zasmála.

,,Hmh...nebylo by zas tak špatné mít více příbuzných, kteří se nezdráhají čas od času použít mozek."

Azula došla k zrcadlům, kde si předtím nanášely make-up Bojovnic Kyoshi a nalila si vodu z porcelánové konvičky do skleničky, které jim tam ráno přinesla služebná.

,,Chceš něco, Ty Lee?"

,,Huh?"

,,Když je dnes tak...speciální den?"

Ty Lee na ní dál zmateně zírala.

,,No tak, přede mnou nemusíš předstírat hloupou," ohradila se princezna lehce podrážděně a vydala se se skleničkou vody na druhou stranu pokoje, kde stál stolek s papíry a posadila se za něj, takže najednou byla k Ty Lee zády.

,,O dva pokoje dál máme sluhy, běž a nějak je zaměstnej. Slyšela jsem, že tu mají výborné mátovo-čokoládové zákusky. To je tvoje slabina, ne? Ne, že by mě to nějak zajímalo, ale mám teď práci."

Ty Lee stála na místě, ještě zmatenější než předtím. Většinou Azule rozuměla, i když se zdálo, že ostatní to tak nemají. Znala jí odmala a i když byla v koncích s významem slov, vždycky jí alespoň dokázala číst ve tváři. Jenže teď jí do tváře neviděla.

A tohle chování bylo až podezřele moc milé i mezi nimi dvěma. Snažila se jí říct ať vypadne? Je to nějaká skrytá výhružka? Nebo jen dobyla město a má prostě dobrou náladu?

Ty Lee rozhodně nechtěla jít pryč. Celý den byl plný plánování a intrik a teď, když mohla mít Azulu konečně, alespoň jen na pár minut, jenom pro sebe, by měla odejít?

,,Á...ehm, to je milé, ale...mohla bych tu zůstat? Prosím?" zkusila Ty Lee opatrně.

,,Dělej si co chceš, mně je to jedno," odpověděla Azula a vypadalo to, že pokládá rozhovor za dokončený.

Nezněla naštvaně, ani výhružně.

Ty Lee se usmála, stejně jako před pár minutami v chodbě.

Došla k ní, posadila se za ní a opatrně, aby se ujistila, že všechno pochopila správně, jí objala zezadu kolem pasu a položila jí hlavu na rameno. Měla pocit, že se Azula neznatelně zachvěla, ale dále pokračovala v psaní.

,,Vážně, Ty Lee, jednou nás někdo takhle uvidí a vyvodí si z toho nějaký špatný závěr."

,,Ne, vyvodí si z toho závěr naprosto přesný. A to, že mám opravdu, moc, moc, moc ráda svojí princeznu!"

Azula se tiše uchechtla, ale dál na to nereagovala.

,,Budeš posílat dopis domů?" zeptala se pak Ty Lee potichu zvědavě a neznatelně se zavrtěla, jak se snažila uvelebit v nezvyklé pozici.

,,Ano. Chci, aby otec dostal popis událostí přímo ode mě. Nemůžu se spolehnout, že poslové doručí do Národa ohně všechny úplné, nebo správné informace."

,,Ach tak. To chápu."

Dlouhou dobu bylo ticho, narušované jen rychlými, tichými tahy malého štětce po papíře.

,,Mimochodem," začala Azula, když odložila první, popsaný papír a vrhla se na další, ,,Mai se velkoryse nabídla, že až se vrátíme, můžeš klidně zůstat u ní doma. Její rodiče jsou teď v Omashu, takže tam budete mít klid."

Pak se ale ušklíbla, s pohledem pořád fixovaným na papír a, ani ne tak žertovně, dodala: ,,Jestli ti tedy nevadí, že si tam bude každou volnou minutu tahat Zuka. Pravděpodobně budou chtít té příležitosti také využít."

Ty Lee se potichu zasmála.

Kéž by to prostě mohlo takhle zůstat napořád. Jen ona, Azula a Mai, cestující po světě a čas od času se dostanou do nějakého boje. A to si, když byla u cirkusu, myslela, že už její aura nemůže být růžovější.

Co teď vůbec bude dělat v Královském městě? Hrát poslušnou šlechtičnu? To si ani nedokázala představit.

Odtáhla se z objetí a posadila se vedle princezny, stále naprosto zaujaté papírem, natočena směrem k ní. Pozorovala jí takhle nějakou chvíli. Slunce už zapadlo a její obličej osvětlovala jen jedna, perfektně vyleštěná, petrolejová lampa, položená na stole. Nejspíš jí přinesl některý ze sluhů.

,,Měl by jsi už jít spát."

Azula zavázala úhledně napsaný  a srolovaný dopis a automaticky přešla k dalšímu, předstírajíc, že nic neslyšela.

,,Myslím to vážně. I na nadprůměrného člověka toho bylo dneska moc," řekla a položila jí jemně ruku na rameno.

,,Neměj starost."

,,Jsi moje nejlepší kamarádka, samozřejmě, že o tebe mám starost."

Azula se na ní otočila. V té hře světel a stínů v místnosti její obličej nabral ostřejších rysů a její oči, na obyčejném světle lehce nazlátlé, přímo zářily ve tmě.

Ty Lee si najednou uvědomila, jak blízko sebe vlastně jsou. Ne, že by normálně, dokonce i tenhle večer, už nebyly i blíž, ale...

Nakonec nevydržela její upřený pohled a podívala se někam jinam. Měla pocit, že se v místnosti udělalo nějak tepleji. I svojí čakru srdce cítila o něco víc.

,,Prostě jsem myslela, že by jsi to neměla zase přehánět," zamumlala rychle Ty Lee.

,,Možná máš pravdu," souhlasila s ní Azula překvapivě a pohlédla na svojí rozdělanou práci. Pak urychleně  srovnala pár věcí na stole, zvedla se od něj a vydala se pryč.

,,Dobrou noc, nebo něco takového," řekla ještě a mávla u toho rukou, jakoby Ty Lee byla něco, co jí taktak stojí za těch pár slov.

Ty Lee chvíli zmateně pozorovala dveře, které se za ní zavřely. Pak odvrátila pohled, přitáhla si kolena až k tělu a obejmula je.

Co bylo zase TOHLE?!

Opravdu měla pocit, že se s Azulou znovu začaly sbližovat.

Jenže teď, vždycky uprostřed normální konverzace, se najednou všechno stávalo hrozně neobratným a nervózním, jen aby v další vteřině obě předstíraly, že se nic takového neodehrálo. Azula se chovala zvláštně, ale to jí nemohla mít za zlé, protože ona taky.

Převrátila se na záda a spadla do tlustého koberce, s pohledem upřeným na strop. Zakryla si rukama oči.

Agni, pomoz mi, nebo se vážně zblázním.