Pomalu zavřela oči a chvíli si jen užívala dotek chladného větru na tváři a vůni mořské soli.

Všichni doma prince i princeznu přivítali jako hrdiny. Jako ty, co dobyli Království země. Jako ty, co konečně ukončili éru Avatara a nastolili éru novou, jediného, nadřazeného národa - Národa ohně.

Při pomyšlení na Avatara Azule přeběhl přes tvář stín zlomyslné radosti. Zabila ho. Vlastníma rukama zbavila jejich národ největšího nepřítele.

I přesto byl otec v tuto chvíli i jejím dočiněním přesvědčen, že za tím stojí Zuko. A ona mu velice ráda přenechala část slávy a otcova uznání o které tolik stál. Protože ať už mu tenkrát v katakonbách v Ba Sing Se přelétlo přes nos cokoliv, teď už se směrem k povstalcům ani nepodívá. Teď zůstane pěkně v Královském městě, jako vzorný korunní princ, kterým měl být.

Každopádně, jako jakýsi dar k úspěchu, měli sourozenci strávit pár dní na Lávovém ostrově, místě, kam jezdili jako děti na dovolenou.

Nebo to možná bylo za trest, protože museli zůstat v domě jejích rádkyň Li a Lo, i přesto, že měli na ostrově vlastní letní sídlo.

Azula otevřela oči a pohlédla na dívku v růžovém, dychtivě vyhlížející na přídi břeh ostrova.

Jakoby se rysy jejího obličeje zjemnily a téměř se usmála.

Oba si sebou mohli někoho vzít, takže Zuko si samozřejmě okamžitě vybral Mai. A ona si stejně rychle vybrala Ty Lee.

,,Podívejte, už je vidět břeh!" vykřikla Ty Lee nadšeně a poskočila na místě, zatímco ukazovala do dálky, kde se opravdu začaly rýsovat rysy Lávového ostrova.

Tohle budou ty nejlepší prázdniny v životě.

° ° °

Ne nadarmo se říká, nechval dne před večerem. V tomhle případě spíš prázdniny před tím, než vůbec začnou.

Zaprvé, Mai a Zuko se od sebe nevzdálili na dýl, než na pár sekund a zjevně jim nevadilo dávat najevo, jak moc se mají rádi uprostřed pláže plné lidí. Ale to se asi nějak dalo čekat.

No a zadruhé...

,,Můžu ti pomoct s vybalováním?" zeptal se nějaký mladík Ty Lee hned, jak se objevila na pláži.

Azula, sedící na dece jenom kousek od Ty Lee, si ho znechuceně prohlédla. Nagelované vlasy, tupý ksicht a svaly, které vypovídali o tom, že devadesát procent svého času tráví klikováním a ten zbytek předváděním se.

Jenže Ty Lee to očividně vůbec nevadilo. Právě naopak, vypadalo to, že si jeho pozornost dokonce užívá.

Azula od toho představení odvrátila pohled. Říct, že jí bodl osten žárlivosti by bylo dost mimo, vzhledem k tomu, že právě teď dost vážně uvažovala o vraždě.

Praštila hlavou na deku, která byla naštěstí položená na písku, a pevně zavřela oči. Snažila se uklidnit a prostě se jen v klidu opalovat, ale to tak nějak nešlo, zvlášť, když se okruh Ty Leeiných obdivovatelů každou chvíli zvětšoval.

,,A nechtěla by jsi donést pití?"

,,Chceš na chvíli ovívat?"

,,A jak se vlastně jmenuješ, krásko?"

,,Přinesl jsem ti tuhle mušli."

Každá z nabídek a především pak Ty Leeiny nadšené odpovědi a smích jí připadaly jako rány pěstí. Stejně se smála, když byly spolu.

Přiznej si, že jí závidíš. Ty se nedokážeš s klukem bavit ani pár sekund, aniž by neutekl, ozval se jí  hlásek v hlavě.

Azula se prudce posadila a rozhlédla se po pláži, vyhýbajíc se pohledu směrem k Ty Lee. Nechtěla nad tím přemýšlet, zvlášť proto, že to byla pravda. Opravdu existovalo něco, co nedokázala.

Zrak jí padl na nějakou ubohou skupinku teenagerů, kteří si házeli s míčem přes síť a zjevně se pokoušeli o Kuai-ball. A v hlavě se jí zrodil plán.

° ° °

Po jedné hře Kuei-ballu, kterou sice na plné čáře vyhráli, ale Azula nadšením z vítězství podpálila síť, takže byli vyhozeni z pláže, se slavná čtveřice vydala na večeři.

Nikdo ale večeři ale ani pořádně nevnímal, vzhledem k tomu, že byli natěšení na párty, na kterou je pozval jeden z těch namyšlených blbečků z pláže. Hned předtím, než je odtamtud vyhodili.

Ten kluk ani nemá ponětí, koho si to pozval k sobě domů, pomyslela si Azula škodolibě snad po dvacáté, mezitím, co věnovala důkladný pohled svému odrazu v zrcadle.

Nakonec, byl to její nápad jim nic neříct. Milovala, když před ní lidé padali na kolena, nebo se třásli strachy. Zacházeli s ní jako s princeznou, kterou byla. Ale, lhala by, kdyby řekla, že někdy nepřemýšlela nad tím, jak hodně jinak by s ní zacházeli, kdyby jí nebyla.

A navíc, celou dobu bude mít v rukávu tu kartu překvapení o tom, kdo opravdu je, kdyby se jí to přestalo zamlouvat.

Naposledy se prohlédla v zrcadle a pousmála se nad svým výkonem. Nebylo možná, že by si jí takhle nikdo nevšiml.

Vyšla si z pokoje sebevědomým krokem, dávajícím světu jasně najevo, ke komu by tu měl správně vzhlížet.

,,Jdeš už, Ty Lee?"  zavolala na svojí kamarádku do vedlejšího pokoje, nebo spíš pokojíku, vzhledem k jeho velikosti.

,,Už jdu-u," zatrylkovala vesele její kamarádka nazpět a záhy opravdu vyšla ze dveří.

Azula už otvírala pusu k nějaké poznámce, ale jakmile jí spatřila, všechna slova se jí vykouřila z hlavy.

Ty Lee byla oblečená stejně jako ona - v ne moc zahalujícím topu bez ramínek a dlouhé sukni po lýtka. Narozdíl od ní ale její oblečení nebylo tolik zdobené, snad kromě náhrdelníku, který seděl k manžetovým náramkům, které téměř nikdy nesundavala.

I když by to ani za nic nevyslovila nahlas, alespoň v duchu by si Azula byla schopná přiznat, že normálně Ty Lee vypadá docela roztomile - ne, že by se to někdy stalo, samozřejmě, jenom čistě teoreticky. Ale teď vypadala...nádherně.

,,Tak jdeme," vyhrkla rychle, s o dost menším klidem, než jak by se jí osobně zamlouvalo, a bez jediného ohlédnutí se rozešla ke schodům, snažíc se alespoň zpomalit svůj krok na nějakou důstojnou frekvenci.

A tohle bylo zase co?! napomenula samu sebe, mezitím co se snažila tolik roztržitě nedupat, když scházela schody dolů.

V mžiku si sama pro sebe našla racionální vysvětlení: Závidí jí. Závidí jí, protože Ty Lee umí něco, co Azula ne a to něco se zdá být dost podstatným sociálním měřítkem.

Neměla bych závidět, rozhodně ne někomu jako Ty Lee. Jsem princezna, pro Agni. To ona by měla závidět mně!

Jenže Azula byla poměrně dost závistivý člověk, zvlášť, když šlo o lidi.

Umínila si ale, že se za žádnou cenu už dneska nenechá rozhodit. Tenhle večer se prostě rozhodla si užít a nikdo jí v tom nezabrání. Ani Ty Lee.

° ° °

Azule se často nestávalo, že se mýlila. Šlo většinou o velmi výjimečné chvíle, které díky svému perfekcionismu silou vůle zapomněla.

I přesto, že tu ale byli jenom den, se jí to právě povedlo už podruhé. 

Mai a Zuko spolu seděli na starožitné pohovce v rohu a i když na ně Azula ze svého místa moc dobře neviděla, byla si dost jistá, že si párty nesmírně užívají.

Ty Lee na druhou stranu stála kousek od ní, opřená zády o zeď, opět obklopená několika staršími kluky, kteří se do jednoho snažili získat její plnou pozornost. Azula se nutila tím směrem nedívat, protože se jí jen při jednom pohledu vařila krev v žilách a opravdu nechtěla něco omylem podpálit.

A tak stála, uraženě opřená o jeden ze sloupů v místnosti a přála si, ať to už konečně zkončí.

Ne, že by se nesnažila upoutat něčí pozornost, ale prostě to nešlo. A neměla nejmenší tušení proč. Jak mohla kazit něco, co ostatním šlo aniž by očividně vynakládali sebemenší úsilí? Co udělala za chybu?

Celé roky se neustále cvičila v ovládání ohně, boji, prostudovala všechno, co se o jejich historii studovat dalo, zákony znala nazpaměť. Trávila hodiny na politických jednáních, nebo se soukromými učiteli. Bylo to její jméno, které bude jednou v učebnicích dějepisu spojované s finálním úderem Království země, který ho nadobro porazil na kolena.

Jenže to zjevně nebylo dost. Tohle jí nikdo neučil. A ani to nemělo žádnou logiku, z pozorování nevyplývala zatím žádná přímá strategie, a jestli ano, dosud na ní nepřišla.

A tak jen přemýšlela nad tím, jestli by tu náhdou neměla něco podpálit úmyslně, nebo zkusit odhalit svojí identitu a nařídit ostatním, že jdou domů.

I když si to předtím zakázala, poočku se podívala na Ty Lee.

Ta už nevypadala tak nadšená jako předtím, naopak, vypadala i dost rozrušeně.

Azula přes hluk v místnosti neslyšela, co si říkají, ale viděla, jak Ty Lee najednou vykopla, pěstí sem, pěstí tam a najednou všichni kluci leželi na zemi. Ani se na ně neohlédla, udělala přes ně hvězdu a došla k Azule.

,,Jsem vážně ráda, že jsi tady! Ti kluci mě vážně nenechají na pokoji. Hádám, že mě všichni mají prostě až moc rádi," řekla a uchechtla se, jakoby to byl nějaký povedený vtip.

,,No tak Ty Lee, nejsi přeci až tak hloupá," odpověděla Azula chladně.

Ty Lee zaznamenala její tón a úsměv jí rychle opadl.

,,O čem to mluvíš?"

,,Ti kluci tě mají rádi jenom proto, že jim to děláš moc lehké. Nejsi pro ně žádná výzva, jenom je provokuješ. Ne, že by je opravdu zajímalo, kdo jsi," řekla pohrdavě.

Ty Lee se vůbec nepokusila schovat bolest, kterou jí Azuly slova způsobila. Oči se jí zalily slzami a schovala si obličej do dlaní. Pak se přímo vedle princezny rozvzlykala.

Azula jí v první vteřině jenom tiše pozorovala.

Ne, že by něco z toho, co řekla, mínila vážně. Závist jí zaslepila a její podvědomí vždycky moc dobře vědělo, kam udeřit tak, aby to bolelo co nejvíc.

Něco se v ní hnulo, najednou se k Ty Lee otočila a impulsivně jí chytila za obě ruce.

,,Dobře, dobře, omlouvám se. Nemyslela jsem to tak," omlouvala se rychle. Pak jí zase ruce pustila.

,,Podívej, možná jsem to řekla, protože ti trochu...no, závidím," zašeptala to poslední slovo, jako by se za to hluboce styděla. Taky že ano.

Ty Lee najednou přestala brečet, zaskočená tím, co právě zaslechla.

,,Cože? Ty žárlíš na mě?!" vyhrkla překvapeně.

,,Vždyť si přece ta nejkrásnější, nejchytřejší a nejúžasnější holka na světě!"

Azula si povzdechla. Už asi nemělo cenu se z toho vymluvit.

,,No, v těch všech věcech máš pravdu. Jenže z nějakého důvodu, vždycky když potkám nějakého kluka, chová se, jako bych mu měla provést něco strašného."

Ty Lee se zahihňala.

,,No, ty by jsi mu ale něco strašného pravděpodobně udělala. Jsem si jistá, že se tě prostě bojí," řekla a usmála se, jakoby to byla nad slunce jasná věc.

Tak by to mělo být, Azula si toho byla dobře vědoma. Lidé by se jí měli bát a vlastně i dost pracovala na tom, aby tomu tak bylo. Ale zjevně to mělo i svá úskalí.

Podívala se na zem a poprvé za dlouhou dobu si připadala mizerně. A nejspíš tak musela i vypadat, protože Ty Lee se jí okamžitě rozhodla pomoct.

,,Dobře, podívej, když chceš, aby tě měl kluk rád, musíš se na něj dívat, hodně se usmívat a smát se všemu co řekne, i když to není vtipné," řekla a usmála se, jakoby chtěla Azule nazorně předvést, jak to má přesně vypadat.

,,No, to zní opravdu povrchně a hloupě," odpověděla Azula.

,,Pojďme to zkusit!" navrhla ale v zápětí.

,,Tak jo, řekla Ty Lee nadšeně, předtím, než se opřela o sloup a snížila hlas, jak se zjevně snažila imitovat některého z chlapců.

,,Čau kočko. Jak se ti líbí tahle párty?"

Azula se zasmála.

Příliš hlasitě a nešikovně, až hovor v místnosti na chvíli ustal a lidé se obrátili jejich směrem, s tázavými výrazy.

Ty Lee na ní, jen Agni-ví-proč, přímo užasle hleděla a to jí donutilo se jejímu pohledu vyhnout.

Zkusily to znova. A znova.

O několik pokusů pozdějin byla už Azula plně přesvědčená, že prohlédla celý trik a stala se doslova mistrem ve flirtování. Ty Lee jí tedy poslala, aby si to vyzkoušela na nějakém klukovi.

Zamířila si to přímo za Chanem, který tuhle párty pořádal a se kterým už se, méně úspěšně, pokoušela bavit předtím.

,,Chane, jsem připravená na prohlídku domu," řekla, velmi si jistá sama sebou.

Chan proti tomu nic nenamítal a vydal se jí ukázat své sídlo. Po chvíli se ocitli na balkóně, pozorujíce hvězdy, které se odrážely na nekonečné hladině oceánu. Jak romantické.

,,Jsi na Lávovém ostrově poprvé?"

,,Ne, jezdily jsme sem před pár lety," odpověděla popravdě, nespouštějící z něj oči.

,,Je to skvělé místo, tedy pokud máš ráda písek," řekl Chan a usmál se.

Azula, pevně se držící všeho, co jí Ty Lee řekla, se zasmála. Neznělo to pořád úplně nejlíp, ale vypadalo to, že to i přesto zabírá.

,,Je to jako: Vítejte v zemi písku!" pokračoval a tentokrát se zasmáli oba.

Chan se na ní teď usmíval a dokonce se posunul blíž. Fungovalo to perfektně a Azula už věděla, že ho má.

,,Tvoje ruce vypadají opravdu silně," pokusila se zaimprovizovat a viditelně sklouzla pohledem po jeho vypracovaných pažích, než mu pohlédla do očí.

,,Jo já vím," řekl nepřítomně, vracejíc jí pohled.

Pak se k ní pomalu naklonil a ona ho napodobila. Na malou chvíli zaváhal, ale nakonec překonal tu malou vzdálenost mezi nimi a políbil jí na rty.

Bylo to rychlé, ale nedokázala by vyjádřit, jak byla v tuhle chvíli šťastná. A on nejspíš také.

,,Jsi hezká," řekl Chan tiše a mile, jakmile se jejich rty rozpojily.

Jasná výhra. Dokázala to. Dokázalo, zatraceně!

Cítila energii proudící jejím tělem, ne nepodobnou tomu, když vyvolávala blesky.

,,Společně, ty a já, budeme ten nejmocnější pár na celém světě! Budeme vládnout Zemi!" řekla a aniž by nad tím přemýšlela, vyvolala na každé ruce typický modrý plamen.

Chan na ní zíral, šokovaný tím, co se právě odehrálo.

,,Já...uh...musím jít," vypadlo z něj, když se vzpamatoval a rychle se jal klidit z balkónu.

Azula cítila, jak jí ta energie zase velmi rychle opustila.

Vždyť to vypadalo, že má zájem? Že už ho měla? Tak co zase udělala špatně?!

Opravdu to nechápala.