Sasukeho srdce se zběsile rozbušilo. Koukal na tu hrůzu, jatka, která svým malým a značně “neškodným” plánem právě způsobil. Oheň postupoval na další a další hibernační komory a ty pasažéry, kterým se těsně po zkratu neotevřely skleněné poklopy, usmažil.

Kdyby mohl, okamžitě by se otočil a vypadnul, aby ho s tímto incidentem nikdo nespojoval, to by však ty pitomé dveře musely fungovat!

Hala se pomalu začínala plnit jak vyděšeným křikem a voláním umírajících, tak černým hustým dýmem vycházejícím z hořící elektroniky. Sasuke si dal rukáv přes pusu a nos, aby se toho svinstva nenadýchal. Rozhlédl se okolo, hledaje senzory kouře, jenž se měly aktivovat a dát signál požárním rozstřikovačům. 

“Blbá loď, tady snad vůbec nic nefunguje!” zaklel Uchiha.

“Proboha,” zaklel hlas vedle něj.

Sasuke leknutím odskočil. Přímo u něj se zjevil hologram v podobě zamračeného Maita Gaie. Podobná grimasa se na jeho obličeji moc často nevyskytovala. 

Černovlásek se už už chtěl začít obhajovat, že s touto katastrofou nemá vůbec nic společného, když “muž” v zelené uniformě znovu promluvil.

“To je naprostá tragédie. Ta jiskra musela proletět snad polovinou lodě. Uzumaki momentálně leží na jednom ze spodních pater, popálený na několika místech těla a čeká na pomoc vaší ošetřovatelky. Když to tak ale vidím, měl jsem jí poslat nejdřív sem. Tohle je pro celou výpravu naprosto zdrcující.”

Technik na něj hleděl se směsicí rozporuplných pocitů. Přemýšlel, na kolik procent mohla tato umělá inteligence cítit smutek nebo lítost. Nevěděl, jak daleko pozemští technikové, vědci a konstruktéři pokročili. Oni sami měli doma pouze služební roboty, kteří byli jeho času na Zemi již celkem obvyklým jevem. Hologramy však vždycky viděl jen skrze senzory, které někde jinde v reálném čase a místě snímaly skutečnou osobu. Tento druh hologramu byl však na úplně jiné úrovni. Jednalo se o již dávno zemřelého člověka, kterého se jim povedlo  výborně napodobit a možná mu dát i trochu vlastní duše. 

Ano. Musel mít nějakou duši skládající se z algoritmů uložených v počítači. Jinak by nějakého smutku přece nemohl být schopný. V tu chvíli mu přišel daleko víc zděšený a citově ovlivněný, než se cítil on sám. Ale to mohlo být také jen tou příšernou paralýzou, která prostupovala jeho tělo skrz naskrz. 

Zavrtěl hlavou, teď na tohle nebyl čas. Jak to tak vypadalo, náhoda promluvila v jeho prospěch. Na jiném místě na lodi se ve stejnou chvíli objevil jiný výboj. A i když byl Naruto zraněný a on sám z toho neměl valnou radost, alespoň si ho s tímto nebude nikdo spojovat.

Vykročil vpřed do prostoru haly a kontroloval komory, u kterých se dalo předpokládat, že budou mít pasažéři alespoň nějakou šanci na přežití. No, moc jich tedy nezůstalo.

Zastavil se u jedné z otevřených. Probuzený člověk seděl, nohy přehozené přes okraj. Sasuke chtěl zkontrolovat jeho zdravotní stav, ale jakmile otevřel pusu, zděšeně strnul. Hnědovlasá žena sedící před ním se topila ve vlastní krvi. Kašlala a dávila se, a jak to tak vypadalo, rudná barva jí tekla ze všech tělních otvorů. Sasuke udělal několik roztřesených kroků zpět.

“Co jsem to proboha udělal?” zašeptal si pro sebe tiše.

V ten moment se na něj žena podívala. A Sasuke věděl, že na tento moment nikdy nezapomene.

“P-pomozte mi,” zachrčela a pak se rozkašlala.
Ale on věděl, že už jí není pomoci. Byla jen otázka času, než se pasažérka udusí.

Bylo to příšerné. Musel něco udělat. Nikdo mu v tu chvíli nepomůže. Suigetsu ležel jeho přičiněním na ošetřovně, Karin běžela pomoci Narutovi a Gai… no, to byl pouze hologram. Ne. Je na to sám.

Otočil se na podpatku a běžel vstříc uličkám mezi hibernačními komorami. Musí najít někoho, kdo měl šanci na přežití. Určitě se někdo najde. A on jim pomůže. Nikdo si ho s touto nehodou nebude spojovat.

***

„Naruto! Naruto! Jsi při smyslech?“ Karin se ho po podání první pomoci pokoušela probudit ze šoku, jehož příčinou musel na chvíli ztratit vědomí.

Veškeré senzory ale ukazovaly, že nebyl v žádném kritickém stavu. Tudíž jej mohla bezpečně probudit. Vzpamatovat ho.

První, co Naruta napadlo, když začal pomalu vnímat svět a když spatřil sklánět se nad svým tělem Karin, bylo: „kde je Sasuke,“ svá slova ovšem včas přehodil na: „co se stalo,“ přičemž začínal cítit popáleniny na svých dlaních i přes léky, které mu Karin podala.

„Lodí se podle všech přístrojů prohnal elektrický výboj. Měl jsi opravdu štěstí, veliteli,“ pomohla mu vstát.

„A Sasuke?“ nakonec na tuhle otázku přece jen došlo.

Ale Karin zakroutila hlavou. Nevěděla. „Ještě jsem ho nezkontaktovala. Hologram prezidenta mě poslal do západní části lodi za tebou. Zřejmě vypočítal, který z vás potřeboval moje služby první.“

„Doufejme, že máš pravdu. Teď ho najdi a ujisti se, že je v pořádku.“

„A ty?“ doufala, že nedostane nápad jít s ní.

Měl by odpočívat. Karin by byla schopná mu tenhle fakt omlátit o hlavu. Šéf, nešéf.

Naruto se stále vzpamatovával z události, že přežil zásah přímým proudem. Cítit ho projít celým tělem nebylo nic příjemného. 

„Suigetsu. Půjdu zkontrolovat, jestli je už plně v pořádku.“    

Karin tedy přikývla. Tenhle plán se zdál jako dobrý nápad. Alespoň jí nebude překážet. „Až se vrátím, podívám se na tebe důkladněji. Prozatím jsem ti dala jenom první pomoc. Vydržíš, dokud se nepodívám po Sasukem?“

„Jdi,“ zavelel a pak počkal, až se Karin vypaří za rohem.

Teprve potom se jeho pevný výraz v obličeji změnil. Protože jenom tehdy si na chvíli mohl dovolit projevit bolest. Nyní byl potřeba k udávání rozkazů. Nemohl si dovolit být vyšachován tak průměrným zraněním. Jeho lidé ho potřebovali.

***

Rudovláska zapnula na svých hodinkách mapu lodě a řekla: „Najdi polohu Sasukeho.“

V tu samou chvíli se zarazila v pohybu. Přístroj hlásil: „nenalezen.“

„No tak! Urči polohu Sasukeho!“ ale proces probíhal stejně.

Karin to zkoušela ještě třikrát, ale pořád se stejným výsledkem. Zprvu si myslela, že za tenhle zmatek mohl ten elektrický výboj, ale když se pokoušela najít třeba Suigetsua, vše fungovalo správně. Pak si vzpomněla na první den probuzení. Představil se pod jiným jménem. Nebo to jenom zkoušel, dokud ho hned neprokoukl Naruto.

„Najdi polohu Kiby Inuzuky.“

Při jejím překvapení se na mapce lodi rozsvítil rudý puntík právě v místnosti s ostatními pasažéry. Alespoň v jedné z nich.

„Zvláštní. Proč ho to zná pod jiným jménem?“ to ovšem právě nyní nebylo důležité.

Důležitější byl bod, kde se nacházel.

„To je tam, kde mi pomáhal spravovat dveře,“ ihned se rozběhla vstříc Sasukemu, zkontrolovat jestli byl v pořádku.

A čím více se blížila, tím více cítila zápach kouře, který začínal vycházet skrze škvírky ven na chodbu. Místnost byla zahalená dýmem a Karin neviděla přes kulaté okénko žádný živý pohyb.

„Bože!“ pokoušela se dveře otevřít. „Musely se zaseknout, když loď zkratovala. A Sasuke je vevnitř!“

Začínala nahlas panikařit a pokoušela se otevřít dveře všemi dostupnými prostředky, dokud ji nenapadlo spojit se se Suigetsem pomocí vysílačky. Ten jediný by je mohl otevřít dálkově. Jako jediný měl k těmto věcem přístup.

Už jen doufala, že toho bude po zdravotní stránce schopen.

„Suigetsu, poslouchej mě, je to důležité…“

***

Sasuke našel už tolik pasažérů, kteří vypadali, že by jim mohl pomoci. Kdykoliv se k nim ale přiblížil, byli do chvíle mrtví. Dle všeho měli silné vnitřní poškození. Takže nejenom, že umírali lidé upálením, ale také na vedlejší účinky špatného probuzení.

„Přece tu musí být někdo, kdo se dá zachránit,“ všimnul si jediné z hibernačních buněk, která se zdála být zaseknutá.

V ní také viděl člověka, který se pokoušel uniknout. Docházel mu vzduch a on se pomalu dusil. Bouchal do skla ve snaze ho rozbít, ale neúspěšně.

Sasuke vycítil příležitost. Nejdříve se pokoušel otevřít poklop pomocí spojením drátů, ale žádné zázraky se neděly.

„Hned se vrátím. Najdu něco, čím to rozbiju. Pomůžu ti! Hlavně vydrž!“ sliboval, když spatřil zděšení v očích muže, kterému docházel kyslík. 

Do minuty našel pevnou železnou tyč. Sasuke věřil tomu, že stačí vynaložit trochu síly a třívrstvé sklo praskne. Rychle se vrátil zpátky, nehledě na křik a prosby kolem sebe. Nikomu dalšímu nevypočítal takové šance na přežití jako právě jemu.

„Už to bude!“ rozmáchl se a udeřil.

Do skla tímto činem udělal malou prasklinku. Potřeboval více síly. Takhle do hibernační komory udeřil ještě nejméně sedmkrát, dokud neudělal do skla díru.

„Pomůžu ti ven. Honem,“ nemohl čekat, až blonďák popadne druhý dech. Musel mu pomoct do bezpečí - mimo hromadící se dým.

Ale jediné místo, pryč od všech těch chemikálií vypuštěných do prostoru, bylo za zablokovanými dveřmi, před kterými se to hromadilo kouřem více, než tady vzadu. 

***

Karin stepovala před dveřmi. Najednou nevěděla, co dělat. Suigetsu se neozýval. Jak by taky mohl? Copak se úplně zbláznila? Měl tak silnou alergickou reakci, že s velkým štěstím mu otok splaskne do dvou dnů, ne-li víc. Jak jí jen mohlo napadnout, že by jí přišel na pomoc? Byla zoufalá, to ano, takovou chybu ale nikdy v životě neudělala. Byla zdravotnice a zdravotní technička. S Narutem a Sasukem se však po technické stránce rovnat nemohla.

Rukama si zničeně vjela do vlasů. Pode dveřmi procházel čím dál tím větší smrad a kouř a ona jen doufala, že alespoň čistič vzduchu funguje. 

Co by měla dělat? Cítila se v tu chvíli děsně neschopně.

“Zasraný dveře!” zařvala sprostě, což jí vůbec nebylo podobné a třikrát do nich vzteky kopla.

Jaké bylo překvapení, když se dveře s hlasitým zakvílením otevřely.

Ven se téměř okamžitě vyvalily všechny škodlivé plyny, kterých bylo v hibernačním sále jistě více než dostatek. Karin jen zavrtěla hlavou a vběhla dovnitř. Věděla, že jí přinejmenším hrozí nějaká otrava, ale to bylo vedlejší. Měla za všechny zodpovědnost, to oni byli důležití. Ne ona.

Zběsile se rozhlížela ze strany na stranu, hledajíc známky života. Díky hustému oparu kouře téměř neviděla před sebe, a tak se musela orientovat jen podle sluchu. Bylo jí jasné, že zvuky, které se celým prostorem rozléhaly, jí budou pronásledovat do konce života.
Křik umírajících lidí.

Zdravím :3

Nejsem si jistá, co k této kapitole říct... Tímto dílem končí veškerá sranda. Sasuke svou neschopností způsobil smrt a utrpení mnoha nevinných lidí na palubě. I tak se ale plazí po možnosti, vyjít z toho s čistým štítem.

Dá se jeho snaha pomoci lidem vůbec ještě počítat? Dají se jeho hříchy odpustit?

Moc děkuji za hvězdičky a komentáře ❤️

Majo :3