„Posaď se,“ Naruto ukázal na místo, které měl Sasuke přijmout.

Neochotně ale přece se posadil, skoro až na druhou stranu prostorné a osamělé místnosti.

Narutův hlas se zde ozýval, jako by byli někde mimo čas a prostor. A vlastně i z půlky byli. Sám netušil, jak brát, že pluli nicotou. Jestli zde vůbec nějaký čas a prostor opravdu existovali. O tom se vědci stále dohadovali. Tedy, podle posledních vzpomínek na Zemi.

„Co všechno chceš za dnešní den probrat?“ bylo nemožné rozeznávat den a noc.

Tady se na čas nehrálo. Ne tak, jak byli zvyklí. Ještě stále se nedokázal přizpůsobit. Ale podle ztlumených světel vydedukoval, že byl možná čas k odpočinku. Loď musela pasažéry přece nějak upozornit, kdy bylo vhodné spát a kdy zase vstávat. Byla to špičková umělá inteligence, která to měla v programu. A i když o ní měla spousta lidí pochybnosti, Sasuke jí věřil.

„Řekni. Co všechno umíš?“ hodil nohu přes nohu a zarytě se na Sasukeho zadíval. Zkoumal ho jako počítač, do kterého se snažil nabourat. „Potřebuju vědět, jak moc budeš pro naší práci přítěž,“ nechtěl to tady vytahovat, opravdu ne, když tohle ale vážně nešlo nezmínit.

Sasuke potřeboval buďto okamžitou pomoc, nebo tu byla taky drastičtější varianta – vyhodit ho ze hry. Pokud bude k ničemu, raději ať se jim neplete do cesty.

„No…“

„Podle tvojí reakce tuším, že nic,“ podrbal se na hlavě.

Tohle bude těžké. Byl opravdu ztracený. Měl zodpovědnost za to, že nikdo nic nepokazí a oni mu sem podstrčí člověka, který měl jen krůček k tomu vše pohnojit.

„Učím se rychle. To je taky důvod, proč mě přijali na poslední chvíli.“

„Učit se rychle nestačí,“ nechtěl mu kazit iluze, ale bylo tomu tak. Ale pokud jsi byl schválenej… není jiná možnost,“ zvedl se a podal mu hrubou knihu o šesti stech stránkách.

„Co s tím mám dělat?“

„Pro začátek ti dávám rozkaz přečíst do zítřejšího rána dvě stě stran,“ jak řekl, nebyl čas zaučovat nováčky.

„A kde bereš jistotu, že to stihnu? Jsem unavený. Chci se vyspat-“

„Tvoje fňukání je opravdu na úrovni, to se musí nechat. Ale uvědom si, že tady máme nějakou tu zodpovědnost. Není to jenom o tobě, Sasuke Uchiho, smiř se s tím.“

„Oh, opravdu?“ stáhl Naruta vedle sebe na jediný zátah.

Ještě, že se po něm natáhl. Zaváhat jenom na sekundu, byl by mimo jeho dosah. A mohl by mu utéct.

„A kdo má zodpovědnost za tebe, hm?“ díval se mu zpříma do očí, nabourával se do něj, jako před chvíli Naruto do Sasukeho.

Chtěl mu vidět až do duše. Přečíst si ho od základů. Byl to geniální plán, díky kterému se musel v duchu zaradovat. Stačilo tomuto blondýnovi oblbnout hlavu a pak ho bude moct pouštět kamkoliv, kdykoliv a co bylo nejdůležitější, bez dozoru. Jenom se musel osvědčit. Dát tomu trochu času…

„Nemel blbosti. Radši začni studovat,“ zašeptal tak blízko Sasukeho rtům.

Samotnému Uchihovi se zdálo, jako by mu to dělal schválně. Dokonce i ten tichý tón, který zkoušel Sasukeho odolnost, nijak nepomáhal téhle situaci.

 Opravdu? Opravdu ses zapojil do mé neškodné hry?

 Sasukeho myšlenky v sobě nesly kus radosti. Nečekal, že se Naruto chytí. Ale mohlo to být zajímavé zpestření dlouhých dní.

„Myslím to vážně,“ tentokrát se vytrhl ze Sasukeho sevření a opět se posadil na původní místo.

„A teď děláš co?“

 „Hlídám tě. Abych věděl, že mi za to stojíš a nebudeš se jenom flákat.“

Sasuke vzal svá slova ihned nazpět. Myšlenka, že byl Naruto vcelku roztomilý, uplavala i s nadějí, že se na všechno vykašle a půjde si lehnout. Vůbec to nebyl dobrý člověk. V Sasukeho očích se projevil jako prvotřídní tyran.

 „Řekni, až ti něco nebude jasný. Společně s manuály tam máš i vysvětlivky. Myslím, že jenom idiot by nepochopil tak podrobný rozpis důležitých funkcí. Ale nikdy nevíš,“ pohodlněji se opřel do svého křesla a s pobavením v očích sledoval nabručeného, školícího se Sasukeho.
    Nějak se začínal smiřovat s faktem, že tohle bude opravdu dlouhá noc. Co by ale pro svou práci neudělal?

Jenom idiot by nepochopil tak podrobný rozpis důležitých funkcí. Pokud byl čas na to přehodnotit o sobě pár zajetých skutečností, bylo to zrovna tohle. Sasuke se v duchu pasoval na toho největšího idiota z celé lodi Kibó. Nikdy se nestalo, že by o sobě nějakým zvláštním způsobem pochyboval. Už od raného dětství ho domácí učitelé a profesoři považovali za génia, který zvládne naprosto všechno. Díky tomu se vlastně i dostal na svoji nynější pozici.
Ze začátku byl sice mnohem více postavený, než ostatní nováčci, o to víc výsledků se od něj ale očekávalo. V kariérním žebříčku postupovat během let výš a výš, až se nakonec dostal sem.
Nenápadně ´vystrčil´ oči zpoza učebnice a podíval se na Naruta, který již pár desítek minut klimbal. Musel se pousmát, byl doopravdy roztomilý. Dokonce ani nevypadal jako krvežíznivá bestie, jako když byl vzhůru.

Opět se zadíval do knihy a pokračoval v přemýšlení. Ve skutečnosti to bylo vtipné, že ho až sem dostalo jeho první pracovní selhání. Kdyby svou misi splnil napoprvé a bez chyb, byl by už dávno mrtvý. Jeho kosti by se v tuto chvíli rozpadaly na prach. Pokud by se tedy samozřejmě nenechal zpopelnit.

Když se nad tím zamyslel, byl za svůj neúspěch docela rád. Jakou by měl jinak příležitost, vydat se do vesmíru? A ještě ke všemu tu výpravu sfouknout s tímto blonďatým roztomilým ďáblíkem, kterému se mermomocí chtěl dostat pod kůži anebo rovnou do kalhot?

Jediné, co ho na tom štvalo, byla jeho technická neschopnost. Bůh mu holt nadělil v jiných oborech. Nejspíš usoudil, že technické dovednosti nebude nikdy potřebovat. No, i Bůh se přece může čas od času splést…

Ne, že by v tom dočista plaval. Základní věty a instrukce, které kniha obsahovala, chápal. Pak v ní byly také různá slova, jež mu byla naprosto jasná. Většinou se jednalo o spojky a předložky.

Byla jediná šance, jak Naruta obalamutit. Musel se pokusit o zvládání
nejjednodušších věcí. Bude se do nich vrhat s nadšením a po hlavě, a zatímco bude doufat, že danou věc nepodělal ještě víc, než byla předtím, Naruta snad o svém umu a pilném studiu přesvědčí. Jiná možnost nebyla.

Rozhodl se nelámat si se svojí technickou disfunkcí hlavu. On má prostě jiné kvality.

Povzdechl si a zadíval se na hodinky, které ukazovaly třetí hodinu ranní. No paráda. Na to, že budíček byl v půl osmé a on by se velmi rád alespoň na chvíli natáhl, si nevedl moc dobře. Měl celou noc na přečtení dvě stě stran této příšerné bichle.

Pohlédl na levý dolní rok stránky, pokoušeje se zjistit, kolik mu ještě zbývá. Když uviděl, že se dostal pouze na dvacátou stránku, a že se stěží dostal za úvod knihy a první kapitolu, málem dostal infarkt.

“Do prdele,” zaklel naštvaně a knihu zabouchl.

Naruto sebou jemně cukl, ale dřímal dál.
“Jsi sice roztomilý, ale na tohle ti seru. Zítra je taky den,” zamručel, odložil učebnici a po dlouhém dni se konečně vydal do svojí soukromé ubikace.

„Kde jsi byl?“ zamračil se na to temnovlasé tele, které z jeho rozkazů mělo pokaždé pouze nehoráznou srandu. 

„Vyspat se. To jsem nemoh?"

„Ne! Měl ses učit a pak mi předvést, co ses naučil!“ zavrčel.

Jak jen může s takovými idioty pracovat? Stál mu ten šašek vůbec za to? „Tak povídej. Co sis ze včerejšího čtení odnesl?“ složil ruce na prsou a čekal na zázrak v podobě inteligentnějšího Sasukeho.

Chvíli měl pocit, že mu neřekne ani „bu,“ natož aby mu opravdu něco řekl. Nějak podvědomě doufal, že se pokusí otočit na patě a pokusí si dělat zase svoje. Ale tak se nestalo. Neměl důvod na něj řvát. Prozatím. A to tak trochu narušovalo jeho původní plán.

„Lepší než o tom mluvit, proč se nepředvést?“ zazubil se.

Sasuke měl z toho všeho opravdu dobrý pocit. Něco mu říkalo, že těch málo věcí, které pochopil – doufal v to alespoň – ho zachrání před tou blonďatou lochneskou. Pokud selže, určitě ho sežere na posezení. A nebude to trvat ani dvě sekundy.

Suigetsu s Karin pozorovali tenhle ranní výstup od úplného začátku. Bylo to jako dívat se na telenovelu trochu jinak. V přímém přenosu. Sice se hádali úplně o něčem jiném, ale…

„Vypadáte jako staří milenci,“ vyprskl smíchy Suigetsu, kterého tenhle výstup opravdu bavil.

Sasuke se měl okamžitě čeho chytit. Ještě byl čas zamluvit to školení, do kterého se upsal. Nehodlal být sežrán! Hodil tedy paži přes Narutův krk a pouhým zatáhnutím ho měl tam, kde ho mít chtěl - blíže u těla – vše jenom pro efekt hry. Pokud Suigetsu chtěl scénku, která měla obsahovat romantiku, byl na to přesně ten pravý!

„Naruto se ještě nepochlubil? Včera jsme spolu strávili noc,“ zabořil nos do jeho hustých blonďatých vlasů.

„Určitě. O tom si nech jen zdát!“ pokoušel se z tohoto trapného divadélka uniknout, ale musel uznat, že Sasukeho stisk byl opravdu silný.

„Jako vážně?“ Suigetsu div nezačal šílet.

Opravdu je tak blbý, nebo se jen dělá? Prolétávala Sasukeho hlavou jedna myšlenka za druhou. To je ale blb.

„Pokud jsme spolu netrávili noc, co to teda bylo? Já bral tvé sekýrování jako druh rande, kterým jsem ještě nikdy dřív neprošel,“ zašeptal mu do ucha.

A zněl opravdu věrohodně. Na chvíli oblbnul i samotného šéfa, kterého se tu snažil svádět před publikem.

„Vrať se na zem, Casanovo, “ konečně se mu podařilo vymámit z jeho sevření, a dalo mu to opravdu zabrat.

„Měli bychom se vrátit do práce,“ navrhla Karin, která tak trochu sympatizovala s Narutem.

Být na jeho místě, taky by ji bylo z takového výstupu trapně.

„Nemám se kam vracet, dneska jsme ještě ani nezačali. Žádný stres, máme času,“ Suigetsu nad jejími slovy mávl pohodářsky rukou.

„Karin má pravdu. Musíme toho stihnout ještě hodně. Takže ty přestaň blbnout, nebo si buď jistě, že dnes si tě opravdu pohlídám! A ty se přestaň bavit na můj účet, nebo ti dám trest, o kterém se ti ani nesnilo!“

A bestie je zase venku, zazoufal si v mysli Uchiha. S tím chlápkem není žádná zábava, je až příliš vážný. Měl bych ho nějak zbavit frustrace?

A další myšlenky zakotvily do zakázané zóny, ve které si začínal představovat tohoto ďáblíka v posteli zalehnutého svým sexy svalnatým tělem.

Náhle dostal chuť okusit zakázané ovoce. Jaké by to s ním asi bylo? Byl by stejně divoký v posteli jako normálně?

Z těchto myšlenek začínal cítit, že mu sex opravdu chyběl. Nebylo divu, neměl ho už ani nepamatoval. A teď si mohl vybrat ze tří osob.

Ani nemusel chodit pro odpověď daleko. On už si vybral dávno. Toho blonďáka, který na něj zíral a něco na něj mluvil, zatímco on byl stále v těch hříšných představách.

Krásné ráno přeji!

Taky jste se vůbec nevyspali? Jako já? No, nic.

Naruto se snaží Sasukeho vyškolit, aby alespoň trochu zvládal svou práci a nepřidělal akorát problémy. Sasuke mezitím vymýšlí, jak svého nadřízeného obalamutí, a co možná víc - dostane do postele. Další výzva pro Sasukeho Uchihu.

Moc děkuji všem za hvězdičky ❤️

Majo :3