Zmatený pasažér, po dlouhé půlhodině brouzdání po obytných částech, konečně našel číslo svého pokoje. "Hm, zdá se, že si nebudu žít vůbec špatně," usmál se.

Nečekal, že bude jeho pokoj tak velký. Upřímně předpokládal něco podobného kotci, ale tohle se mu opravdu zamlouvalo. Nejraději by se svalil do té na první pohled pohodlné postele. Naneštěstí ho při probuzení peskovalo to blonďaté kuře, které si mimo jiné nehodlal znepřátelit.

Raději udělal, co se po něm chtělo. Dal se do kupy, i když se nedalo říct, že nějak extra rychle. Možná to dělal schválně a možná ani ne. Ale vlastně ano. Tak málo provokace ještě nikomu nikdy neublížil. S úsměvem na sebe nechal stékat příjemně vlažnou vodu, jež masírovala každičký sval jeho těla. Musel uznat, že tohle se mu líbilo.

***

"Myslím, že to dělá schválně," pronesl Suigetsu, když už on, Naruto i Karin stáli na předem určeném místě.

Naruto začínal cítit vztek. Nefalšovaný a hrozivý. A bylo ho hodně.

"Možná se mu něco stalo," pronesla brýlatá slečna.

Té jediné ten muž přirostl tak nějak k srdci. To ta jeho povaha. Karin takoví muži přitahovali. Ne, že by to tak chtěla. Jen si nemohla pomoct.

"Nemyslím si. Jen je jasné, že mě má úplně na háku," zabručel blondýn ve chvíli, kdy viděl přicházet posledního člena přesně o tři čtvrtě hodiny později.

Nějak začínal tušit, že pokud se situace nesrovná, bude to mezi nimi znamenat válku. Naruto si rozhodně nenechal zkazit vše, co bylo předem dané a co by měla jeho skupina dodržovat. Byla to jeho zodpovědnost. Jen jeho. Proto jej museli poslouchat. Proč se mu ale zdálo, že ten nový, který letěl místo Kiby, způsobí jejich výpravě jen potíže?

Pokud bude chodit pořád takhle pozdě, určitě nastane problém. A dřív, než by si myslel.

"Kde jsi byl?" zeptal se Suigetsu.

"Nezájem," vyřkl Naruto. "Nezajímají mě žádné výmluvy."

Zlobil se na něj. Ale co zmohl?

"Příště ať se to nestane," myslel, že to řekl dost jasně.

Karin se chopila slova hned, co vycítila napětí mezi oběma muži. "Už jsme měli být někde jinde," upozornila na fakt, že teď nebyl na spory sebemenší čas. Přitom doufala, že toho rýpání opravdu nechají.

Naruto zavrtěl hlavou. Rád už by přešel ke svým dalším povinnostem, ale také chtěl vědět, s kým má sakra tu čest.

"Už sis vzpomněl? Vedlejší účinky hibernace tak dlouho nepůsobí," usmál se na černovlasého jako sluníčko.

Tázaný se kysele zašklebil. Doufal, že se identifikaci ještě nějakou chvíli vyhne. Potřeboval si vše dostatečně promyslet. Když to však jinak nešlo, doufal alespoň, že jim jeho jméno nic neřekne. A jak by taky mohlo. Patřil do úplně jiné sorty lidí, než tito tři patolízalové. Nedokázal si dost dobře představit, že před mnoha a mnoha staletími byla doba, kdy se lidé jako on běžně setkávali s lidmi, jako byli oni.

"Uchiha Sasuke. Věk dvacet osm let. Funkce technika," řekl s jistou dávkou výhry v hlase.

Měl docela štěstí, že si před odletem alespoň nastudoval nějaké informace o výpravě. Jinak by byl nyní pěkně v háji. Škoda jen, že se mu vzpomínky nevrátili dříve.

"Měl jste pravdu. Chlápka, který sem měl původně letět na poslední chvíli odvolali. A já jsem tady místo něj."

Sledoval výraz v obličeji svého nynějšího 'šéfa'. Blonďáček sice chvíli vypadal, že si není jistý, jestli by mu měl věřit. Po chvíli však bylo poznat, že to jednoduše hodil za hlavu. A Sasuke byl ve skutečnosti rád. Tenhle šéfík vypadal přesně jako ukázkový typ člověka, kterého přemíra zodpovědnosti neuvěřitelně žere, a tak si svou špatnou náladu vybíjí na ostatních. Když se mu však podá alespoň trošku logická odpověď, orazítkuje věc jako vyřešenou a dál se o to nezajímá. Sice trošku lempl, ale jeho věci to poslouží.

"Dobře!" spráskl Naruto možná až trošku energicky ruce. "Je na čase zjistit, co se od nás požaduje."

Otočil se na podpatku a vydal se na můstek. Očekával, že ho budou ostatní následovat.

"První, co je potřeba vyřešit, je to, proč jsme se probudili o pět let později. Může se sice jednat jen o drobnou závadu, ale také o problém takových rozměrů, který nás všechny může stát život," svěřil se s problémem, který ho trápil od samého začátku.

"Může to být jen drobná softwarová odchylka," napadlo hubeného mladíka, který s ním téměř okamžitě sladil krok. "Prozkoumám to."

Naruto kývl na souhlas. Zbytek cesty na můstek došli mlčky. Bylo to zvláštní, procházet se po rozlehlé a tiché lodi, kde byly uspány desítky lidí. Na jejich smysly to působilo skoro až stísněně. Jako by se za každým rohem měla objevit nějaká cizí životní forma. Takové myšlenky byly však v pořádku. Mít strach jen z představy, že byli uzavřeni v ocelové konstrukci a všude okolo bylo jen prázdno, bylo na místě.

Trvalo deset minut, než prošli potřebnými palubami a dostali se na můstek. Naruto zadal svůj identifikační kód a bezpečnostní dveře se beze zvuku otevřely.

"Páni," vydechli všichni sborově, když se před nimi objevil ten tolik očekávaný výhled.

Dveře se za nimi stejně potichu zavřely. Zrak skupiny se okamžitě přesunul na mohutné prosklené čelo lodi. To, co se přímo před nimi odehrávalo, bylo nádherné. Vesmír byl kouzelný. Byl to pohled, o kterém každý z nich věděl, že ho nikdy nebudou mít dost.

Suigetsu se přesunul k hlavnímu počítači a jal se ho zapnout. Jeho touha k počítačům byla na jedno století uspána a nyní konečně nastal moment, kdy jí mohl dát volný průchod.

Zmáčkl velké tlačítko a všechny počítače, hlavní, pomocné a vedlejší systémy okamžitě naskočily. Jediné, co bylo těch třináct let v provozu, byl program starající se o správné fungování hibernačních hal a komor spolu s navigačním systémem. Bylo zapotřebí 'profouknout trubky'

„Něco zajímavého?" Naruto chtěl vědět o každé nepatrné změně, která proběhla za poslední probuzené skupiny.

„Přístroje jsou funkční. Motory v pořádku," odpověděl Suigetsu, napůl vtažen mezi data počítače.

„Hlas každou drobnost, která by se ti nezdála, jasný?"

Než ale stačil mužík odpovědět, nechtěně se opřel loktem o jedno z větších tlačítek mimo klávesnici. Uprostřed místnosti se se zvláštním pisklavým zvukem objevilo světlo. Jako by tím něco spustil. A také, že ano. Do pár sekund se před nimi zobrazil přeblikávající hologram s předem namluvenou verzí pro nynější tým techniků.

Nikdo nechápal, zda to byl jenom blbý vtip, nebo to mysleli skutečně vážně. Ale podle všeho to vláda udělala zcela záměrně. Možná pro efekt, že by mohlo být ještě hůř, postavili jako hologram prezidenta celého Jižního Japonska. Alespoň toho posledního, kterého si pamatovali.

Naruto i ostatní členové se začínali právem cítit trapně. Opravdu, tohle byly nejhorší volby vůbec a vyhrál je nejlepší cvok na celé planetě. Možná bylo přece jen dobře, že opustili planetu Zemi dva roky poté, co byl tenhle muž zvolen za hlavu státu.

Karin se zájmem sledovala, asi jako jedna jediná, tu hustou temnou hřívu ostříhanou podle kastrolu. Hologram se prozatím ani nehnul. To tomu muži nebylo podobné.

„Má to něco dělat, nebo je to jen obraz?" zhrozil se Suigetsu.

„Myslím, že se nám prostřednictvím prezidenta snažili něco sdělit, ale program se zasekl. Nedivím se, byl zmražený na pěknou řádku let," zamyslel se Naruto nahlas.

„Ha! Dostal jsem vás," konečně se to pohnulo.

A jako první po tom otřesném leknutí následovala prezidentova typická póza. Vztyčený palec nahoru a úsměv s nejzářivějšími zuby, které kdo viděl.

„Ach, bože," Sasukemu z toho začínalo být ještě víc trapně.

Jakoby nestačilo, že díky Gaiovi mělo Jižní Japonsko výsměch u ostatních států.

Jak jen tak vyspělá země mohla spadnout tak hluboko a zvolit tohoto hlupáka? Avšak na druhou stranu, nebýt jeho, nikdy by lety k nové planetě nebyly schváleny. Sasuke si začínal myslet, že vláda jenom potřebovala hodit do čela státu největšího ťulpase, který odkývne každou prkotinu, ať už by byla sebevíc k smíchu.

„Nechci vědět, jak to vypadá doma," pokračoval Sasuke dál.

„Žádný domov není. Měl by ses s tím smířit. Všichni jsme věděli, do čeho jdeme," zkazil mu veškeré iluze Naruto

.

„Počkej, co?!"

Blondýn se ušklíbl. „Ty jsi vážně zpomalený, člověče," kroutil nad ním hlavou. „Jen říkám, že jsme se probrali o sto let později. Asi těžko je tvá rodina ještě naživu," osvětlil mu situaci Naruto.

„Doufám, že se vám spalo dobře, protože následující dobu tak dlouhý spánek znovu neprožijete," následovala slova hologramu.

Ještě chvíli vypadával, ale nakonec se udržel a zůstal plně funkční.

„Vaším prvním úkolem je zjistit i ty nejnepatrnější škody. Neřešit je, dostali byste do problémů celou naloženou populaci," alespoň na okamžik zněl vážně.

Na chvíli se to dalo poslouchat. Pak vážnost vyměnil zase ten přiblblý výtlem. Jako by nic z toho, co řekl, nemyslel doopravdy.

Naruto měl hned několik otázek. Nejlépe tu jedinou, na kterou musel zjistit odpověď. Ale dříve, než ji stačil vyslovit, předběhl ho Sasuke.

„A co mimočasové aktivity?" získal si pozornost programu. „Jak se člověk jako já může po tvrdé práci odreagovat?"

Avšak podle toho, jak se Gai uculil, si začínal myslet, že se měl téhle otázky raději zdržet.

Jak mohl čekat. Hologram počal vyjmenovávat všemožné volnočasové činnosti, které byly na lodi pro blaho a útulnost pasažérů vymyšleny. A nebralo to konce ani tehdy, když se pokoušeli změnit otázku.

„Gratuluju. Rozbil jsi to... myslím, že se sekl," zhodnotila Karin.

„To ne, to by totiž nemluvil dál a dál, sekal by se v jednom místě," zamručel Sasuke, již usazený za velkým stolem, s loktem na desce a hlavou podepřenou.

Stejně jako všichni očekával, že ten muž přestane mluvit co nejdříve.

Moc se omlouvám, že jsem tuto část nepřidala dřív :/ pobíhám z práce do školy a obráceně :/

Tak, Sasuke se nám začíná projevovat jako pěkný hovádko :3

Vaše Majo :3