Naruto pocítil, jako by jeho tělem projel elektrický náboj. Byl to právě ten pocit nakopnutí, který potřeboval do života. Sasukeho jemné rty cítil na své tváři, i když už ležel v ubikaci a s očima upřenýma do stropu se snažil zvládat svou žárlivost vůči Deidarovi.

Ne, že by mu měl ten mužík schopnost nějak ublížit. Jenom se obával, koho si nakonec Sasuke vybere. Byla to konkurence, kterou nebylo vhodné ignorovat. Měl by si na Deidaru dávat pozor jako na nikoho jiného. Tak to alespoň cítil v tyto okamžiky, kdy si byl jistý, že bude Sasuke jeho a on zase Sasukeho.

Z rázu se otevřely dveře malého pokoje. Konečně se ten černovlasý mamlas ráčil ukázat.

„Jdeš pozdě,“ ještě, než se před čtvrt hodinou odebral do svého pokoje, sdělil Sasukemu, kde jej hledat.

„Stýskalo se ti?“ Sasuke si neodpustil menší rýpnutí, než se usadil na obrovskou postel vedle Naruta. „Takže velký šéf, který vždycky vystupoval stylem ‘zvládnu to sám,’ si uvědomil, že by se mu hodila menší společnost?“

Sasuke seděl na posteli a sledoval ta unavená modrá kukadla. Měl chuť ho teď a tady přehnout a pořádně mu vykuchat zadek, protože ten pohled s ním nemálo zamával. Musel se však držet. Ještě nebyla ta správná chvíle! Ještě musí vytrvat!

„Jsi jediný, koho chci mít právě teď po svém boku,“ zašeptal blonďáček unaveným hlasem.

„Měl bys spát. Taky si odpočinu,“ ulehl vedle Naruta.

Neměl ani zdaleka v úmyslu se od Naruta vzdálit, dokud neuvidí, že na tom bude psychicky lépe.

„Sasuke?“

„Hm?“

„Kdy se tohle stalo?“

Sasukeho oči vyhledaly Narutovy modré hloubky. „Na co teď narážíš?“

„Na nás dva,“ natáhl se a s odhodláním dát do toho vše, přiložil své rty na ty Sasukeho.

Ani si neuvědomoval, že by to mohlo mít nějaké ničivé následky. Nic neřešil. Nyní mu bylo všechno jedno. Nechával se vést jenom svými pocity.

***

Sasuke ležel na boku, jemně nakloněný nad Naruta a jeho polibky opětoval. Nikam se nehrnul. Zatímco se loktem jedné ruky opíral o postel, tou druhou opatrně zajel pod blonďáčkovu čelist a trochu víc si ho k sobě naklonil. Poté toto místečko opustil a pomalým sunutím ji zabořil do jeho zlatavých vlasů. Tam už jeho dlaň setrvala a něžně se probírala těmi jemnými pramínky, které dnes a denně zářily na všechny strany svou veselou a energickou barvou. Byl jako malé sluníčko, které se však dokázalo také pěkně zlobit. 

Uchihovo dravé já se začínalo pomalu probouzet, ale černovlásek věděl, že nemá cenu někam spěchat. Nejenže potřeboval být co nejvíce důvěryhodný, ale být také tím hrdinou na ´bílém koni´, kterého teď Naruto potřeboval. Kdyby po něm teď okamžitě vyjel, nebyl si jistý, jak by to velitel týmu v tuto chvíli a ve svém stavu akceptoval. Na druhou stranu byl také docela unavený a potřeboval si odpočinout. Od včerejšího dne, kdy se to všechno událo, spal možná tak hodinu a půl. Nebo to už bylo předevčírem? 

Znaveně vydechl do Uzumakiho rtů, odtrhl se o něj a opřel se svým čelem o to jeho. Ebenově černé vlasy se smísily s těmi zlatavými.

Naruto se od tmavovláska odtáhl a pohodlně se uvelebil na zádech. Zavřel oči a ve chvíli, kdy ho objaly silné paže, se usmál. Bylo to příjemné, nechávat se alespoň chvíli hýčkat.

“Na té nové planetě si necháme postavit nějaký pěkný domeček,” uchechtl se, “a tam se o mě budeš pěkně starat. Za to provokování.”

“Jak velíte, pane,” zasmál se Sasuke a ještě víc se k Narutovi přitulil.

Přesně tak. Až se dostanou na novou planetu, už nebude ta osoba, kterou je nyní. Už nebude Sasuke-vrah, ale Sasuke-přítel jednoho z velitelů v jejich oboru. Ta vyhlídka byla velmi lákavá. Dostane druhou šanci, i když o ni nikdy dříve nestál. Nějakou chvíli ještě uvažoval o všech možných variantách budoucnosti, než vedle sebe zaslechl jemný chrapot. Zvědavě natočil hlavu a zjistil, že Naruto usnul. Musel se pousmát, byl opravdu roztomilý, když spal.

Sasuke zanořil hlavu do prohlubně mezi jeho krkem a ramenem a také zavřel oči. Jak to tak vypadalo, možná by mohl zbytek svého života dožít poměrně šťastně. Samozřejmě po boku tohoto světlovlasého ďáblíka. 

***

Naruto by spal ještě nejméně deset hodin. I přes to, že usnul na delší dobu, než se mu posledně podařilo, cítil se o to méně odpočatý. Dnes však nebyl čas odpočívat vůbec. Měl za úkol, jakožto velitel celé bdící posádky, zjišťovat škody na lodi i škody napáchané na samotných přeživších.

Mohl jen děkovat bohu, že požár nepostihl všechny prostory s uspanými naloženými lidmi.

Ve skutečnosti ho probral počítačový hlas, který u nich na lodi sloužil jako něco ve stylu budíku. Hlas oznamoval pasažérům, kdy bylo potřeba vstávat a kdy zase byla nejvhodnější doba ke spánku. To však se Sasukem prošvihli, když usnuli o mnoho dříve, než se ztlumila všechna světla na lodi, a než nakonec přešla do jemné modré záře, která by lidem měla nadhodit příjemnou noční atmosféru.

Opatrně se vymámil ze Sasukeho těžké paže, kterou měl přehozenou přes hrudník. Nejvíce mu ale dalo zabrat vykopat se ze sevření Sasukeho nohy, jež měl pro změnu přehozenou přes pas.

Naštěstí, Sasuke spal jako zabitý a ani Naruto, ani počítačově nastavený hlas, ho nedokázali probudit.

Naruto ještě chvíli sledoval tu uvolněnou spící tvář. Ač byl Sasuke v říši snů, jeho mimika v obličeji vypadala sklíčeně. Jakoby se trápil i ve snech.

„Bude to dobré,“ zašeptal v hloupém a naivním domnění, že se Sasukemu jenom zdály noční můry, které se podepisovaly na jeho zoufalém výrazu.

Než opustil svou ubikaci, do které Sasukeho pozval, aby nemusel zůstávat sám, naklonil se nad černovláska a zanechal mu letmý polibek na pravé tváři, který byl tak nepatrný, až šel sotva cítit. Těžko by někoho probudil.

Opustil svůj pokoj nejtišeji, jak jen dovedl. Nejdříve by měl navštívit pacienty v západním křídle lodi, nacházející se za dveřmi nemocničních prostorů, které sloužily přesně pro tyhle případy.

Jediné, co Naruta znepokojovalo, byla Karin a fakt, že na všechnu tu hrůzu byla široko daleko jedinou probranou zdravotnicí. Tudíž hodili veškerou zodpovědnost za životy pasažérů zrovna na křehkou mladou ženu. Jedinou mezi nimi.

Příjemným překvapením pro Naruta bylo, že představa nalezení Karin jako uzlíček nervů se naštěstí neuskutečnila. Seděla u jednoho ze stolů s další dívkou. Modrovláskou. Obě hovořily u šálku kávy a vypadalo to, že jsou jedna pro druhou neskutečnou oporou.

Lehce se pousmál. Nebylo třeba je rušit. Stejně byly za dveřmi poklidné zóny – tam by právě měli zranění pasažéři okupující toto místo povinně relaxovat a odpočívat.

Naruta však zajímal ten dlouhovlasý blondýn. Jeho zdravotní stav. Také, proč za ním Sasuke věčně lezl. Zdalipak se znali? A pokud ano… odkud?

Zavrtěl hlavou. Nemohl propadnout negativním myšlenkám. Sasuke zůstal celou noc u něj. Samozřejmě, že bude vždy upřednostňovat jeho, než toho dlouhovlasého neznámého. Neměl se čeho bát. Pro něj nemohl být soupeřem.

A pak se před ním zjevil on. Rudovlásek.

„Zdravím.“

Naruto vůbec nečekal, že by potkal na chodbě nemocniční zóny jednoho z pacientů. „Ztratil ses? Nepotřebuješ pomoct?“

„Jsem v pořádku,“ zvedl ruku, aby Naruta alespoň trochu uklidnil.

Byl na něj celkem hr.

„Co děláš tady venku? Neměl bys odpočívat ve své posteli?“

Rudovlasý muž si změřil Naruta trochu zaraženým pohledem. Karin mu říkala, že pokud uvidí krátkovlasého blondýna, bude to stoprocentně jejich velký šéf. Začínal litovat, že na něj kdy narazil. Vypadal, jak to jen říct… nevěrohodně? Zůstalo jenom čiré zklamané povzdechnutí.

„Neměj péči. Musel jsem si pouze odskočit. Ani můj močák není nafukovací, víš.“

„Doprovodím tě na pokoj,“ nabídl se již uklidněný Uzumaki, úplně ignoruje pohled rudovlasého muže.

„Ty jsi Naruto, že? Náš velitel,“ ujišťoval se.

Poté, co si ověřil krutou pravdu, byla řada na něm.

„Jsem Sasori,“ více si po tom náhlém probuzení pořádně nepamatoval.

A i když se snažil vzpomenout si, měl všechno smíchané do jednoho velkého klubíčka sraček, které vůbec nedávaly smysl.

V pokoji se usadil na svou postel. I když se cítil lépe, byla pravda, že by měl stále nabírat síly. Ještě zcela nemusel být v pořádku. Jeho tělo bylo z toho náhlého probuzení stále v šoku a nereagovalo, jak by mělo. Jinak na tom asi byl stejně jako Konan. Ti jediní zůstali bez vážného zranění.

„Ty znáš toho černovlasého?“ zajímal se.

„Myslíš Sasukeho Uchihu?“ Naruto se posadil vedle Sasoriho. „Ano. Znám ho dobře. A nebýt jeho, tak tady nejste. Nikdo z vás.“

„Sasuke Uchiha,“ zopakoval si nahlas jeho jméno. „Nemůžu si pomoct. Je mi děsně povědomý.“

Nazdaaaar :3

V dnešní kapitole jste si mohli všimnout, jak moc je Naruto vpiči ze Sasukeho :3 jejich malé tulení bylo ale zatím neškodné :3

To se bohužel nedá říct o informaci, kterou Narutovi sdělil Sasori. Fakt, že ho rudovlásek odněkud zná, bude v dalších kapitolách Narutovi opravdu vrtat hlavou :3

Moc vám děkuji za hvězdičky a za komentáře ❤️ :3

Vaše Majo :3