“Je to neuvěřitelné!” zvolala nadšeně žena se zvláštními, skoro až zelenými vlasy do mikrofonu.

Stála u holograficky znázorněného plotu, za který nesměla vkročit ani noha. Kdo by se o to pokusil, mohl by velmi brzy přijít o život. Ne. Ke startovací rampě se nikdo vlastně ani přibližovat nechtěl. Bylo to moc nebezpečné a většina lidí raději zvolila sledování přímého přenosu z pohodlí svých křesel ve svých soukromých buňkách.

Moderátorka ukázala na vznášející se kameru oslnivý úsměv. Potřebovala vypadat co nejlépe, toto byla její chvíle. “Je to jen několik málo desítek let, co se Japonsko mohlo pochlubit svým začínajícím vesmírným programem! Ačkoli jsme v minulosti byli velmi vyspělou zemí, již po mnoho desetiletí jsme zaostávali za Američany, Rusy a Číňany. Zatímco se oni vydávali zkoumat vesmír, my jsme jen seděli na našich ostrovech a jen s nezájmem přihlíželi! Když začalo první osidlování planet, naše stagnace pokračovala. Až před čtyřmi dekádami se všechno nakonec změnilo! Přelidněnost naší matičky, planety Země, dohnala dokonce i nás, v zemi vycházejícího slunce, k tomuto tolik radikálnímu činu!” odrecitovávala dramaticky řeč, kterou se doma učila noc co noc, aby byla perfektní.

“A nyní stojím zde, u základny Japonského vesmírného programu pro rozvoj lidské rasy po galaxiích, a živě vám vysílám již druhý start jedné z našich nádherných lodí!”

Na chvíli se otočila a zkoumala dění za sebou. Pak oním směrem ukázala prstem. “Podle zdrojů informací a díky nově vyvinutým a mnohem výkonnějším podsvětelným motorům, bude cesta na Kuni 1 zkrácena o neuvěřitelných dvě stě padesát let! Z původních Tři sta sedmdesáti let bude loď v hlubině vesmíru jen sto dvacet!” v tu chvíli si představovala ohromný potlesk, který by následoval v dávných dobách, kdy okolo moderátorů a uvádějících častokrát stávali nedočkaví novináři.

“Než však loď na Kuni 1 dorazí, stane se další neuvěřitelná věc! Naši vědci i v tuto chvíli pracují jako jediní na světě, na vývoji hyperpohonu. To, co kdysi bylo jen ve vědecko-fantastických filmech, se stane skutečností dříve, než loď Kibó dorazí jako první v pořadí do našeho nového domova!”

Cítila tolik euforie! A najednou se za ní rozezněl klakson označující počáteční start. “Tak a jdeme počítač! Deset, devět…”

Po pár sekundách se ozval zvuk zážehu a obrovská vesmírná loď verze 2.0 odstartovala na svou cestu. “Nyní jsme udělali další krok k naší změně. Začneme na nové půdě. Buďme tedy lepšími lidmi!”

A přece. Právo na nový domov měli zatím pouze ti nejbohatší. Postupem času se však mělo vše v dobré obrátit i pro obyčejné lidi. A staré Japonsko se tak mělo stát vězením pro zločince, stejně tak, jako jím kdysi byla Austrálie.

Pro tuto chvíli však k nové destinaci mířili jen ti, kteří měli udělat novou planetu obyvatelnou. Žádná čirá divočina. Již nyní první skupina pasažérů, která se však dostane na planetu později, než ta dnešní, kvůli zastaralosti motorů a malé rychlosti putování, mířila vstříc k novému světu postavit nová obydlí.
Teprve až toto bude zajištěno, budou se moci transportovat také civilisté.

Nyní to bylo jen v rukou vybraných techniků, zemědělců a ostatních specialistů. A také jedné osoby, jež se na palubu japonskem vypuštěné druhé vesmírné lodi dostala násilím, a která v budoucnu způsobí veliké problémy, jak celé posádce, tak skupině, která však probudí za sto pět let.

Zdravím!

Vzhledem k tomu, že povídka Pouto nám již zítra skončí, rozhodla jsem se vydat prolog nové - také spoluautorské povídky.

Doufám, že se vám bude líbit :3 víc k tomu už řeknu jen to, že Naruto se v následujícím příběhu pěkně zapotí a nebude to mít vůbec lehké :3

Vaše Majo