Oba muži stanuli v prvním patře. Tak, jak bylo dáno. A Naruto při tom všem doufal, že Sasuke s Konan provedou stejně důkladnou prohlídku jako oni dva.

„Je tu… ticho,“ zhodnotil Sasori, jen co se teleportem dostali z bodu A do bodu B.

Naruto se zakřenil jako největší idiot. Nevěděl proč, ale reakce Sasoriho ho opravdu nadchla. Pak si vzpomněl, že není vzhůru tak dlouho, aby z lodi viděl všechno. To, že první podlaží nebylo zas tak využíváno, nechal raději vyznít do hlouby svých myšlenek.

„No, je pravda, že jsme se tu moc nezdržovali,“ a když to vzal kolem a kolem, možná to byla přece jen chyba.

Mohl být ale klidný. Nemohli nic přehlédnout. Příčina všech problémů musela pocházet odjinud. Veškeré senzory udávaly, že první paluba byla nedotknutá, zkrátka bez jediné chybičky. Neměli žádný záznam o jediné vadě či poruše. 

„Co jste vlastně za celou tu dobu dělali? Jste vzhůru tak dlouho… jak jste to zvládli?“

Naruto zprvu nechápal, ale pak mu Sasoriho otázka konečně došla.

„Nejhlavnější bylo mít jeden druhého. Víš, probudit se a zůstat sám bez jediné osoby s kterou by sis mohl třeba jen promluvit, by bylo k zbláznění. Takhle to není tak černé, jak to vypadá,“ nakonec se zastavil. „Jsme tu.“

Sasori se důkladněji podíval před sebe. „A z čeho usuzuješ?“

Své soukromější otázky nechal ztratit ve vzduchoprázdnu. Byli na místě? To znamená, že jejich práce právě započala! 

„Už jsem to říkal. Netvrdím, že jsme sem dolů chodili kdovíjak často, ale už jsme tu byli. Vím, kam jít. Ale nevěřím, že se nám povede najít příčinu všeho toho průseru právě tady.“

„To už nech na mě. Když už mě vyhnali z postele, tak alespoň začnu dělat něco pořádného.“

Naruto musel uznat, že Sasori byl docela nadšenec pro každou práci. Byl opravdu rád, že mezi sebou měli někoho, kdo projevoval až tolik energie do práce, jako byla tato. 

„Dobře. Kde chceš začít?“ nehodlal se snížit na úroveň červa, který se jen veze a využívá druhé pro jejich nadšení.

Ne, Naruto byl připraven spolupracovat s tímto člověkem jako jeden. I když se nic neměnilo na tom, že teď mohl alespoň trochu lépe dýchat. Pocit, že vše nebylo hozeno jenom na jeho bedra se slovy „starej se sám“, bylo tím, co zrovna této době potřeboval. Ani to nemusela být žádná slova útěchy a chlácholení. Stačilo ukázat, že tu pro něj byli, stejně jako on pro ně – a že byl mnohdy opravdu na roztrhání.

Alespoň někdo mu oplácel tu laskavost. I když, pravda, Sasori Naruta zas tak moc neznal a ani mu nic nedlužil. Zkrátka a dobře by si Naruto mohl přiznat, že se rozhodl Sasoriho pomoci lehce využít ve svůj prospěch, na chvíli odpočinku ve stylu: „už se nemusím starat sám. Pro teď se vezu já a vy se starejte!“

A byl to opravdu neskonale skvělý pocit! 

Sasori pokrčil rameny. Naruto položil opravdu skvělou otázku. Kde začít?

A potom to uslyšel. Ten těžký hluk vycházející z útrob ventilace, ke které se pomalu blížili. Znělo to, jako by byl problém možná přece jen nalezli.

„Sice nejsem z oboru ale mám pocit, že takhle by to hučet nemělo,“ vydedukoval již z dálky.

Uzumaki zprvu neslyšel nic, ale s přidanými kroky byl stejného názoru, i když vůbec netušil, odkud zvuk pochází.

„Jaká je pravděpodobnost, že by se ucpala ventilace?“ další povedená dedukce ze strany Sasoriho, když stáli tváří tvář svému problému.

„Žádná. Na to, aby se ucpala, potřebuješ něco velkýho. A myslím, že na lodi nebyl nikdo probuzený, který by hazardoval se svým životem nebo životem někoho jiného,“ Naruto se snažil tuhle myšlenku ihned vyvrátit.

Nemohl ani pomyslet, že jedna z možností problémů přísunu vzduchu, by mohl být nějaký parazit na palubě. Jenom naprostý psychopat by se pokoušel ucpat ventilaci a tím všem zajistit smrt. A že ta ventilace byla opravdu velká! Větší, než si pamatoval z domova.

Sasori neměl, co by na to Narutovi řekl. Rozhodně nechtěl vypouštět z úst svá moudra, kterými by jej začal přesvědčovat, že všichni nejsou tak svatí,  jak si zřejmě myslel. A jako vedoucí jejich skupiny by to mohl vědět. Nebo třeba jen předpokládat.

„Omrknu to,“ nic lepšího Sasoriho nenapadlo.

 Naruta dovnitř pouštět nechtěl. Nevypadal, že by byl ve stavu zvládnout zatěžující situace jako třeba stísněné prostory nebo tak... ale třeba mu tak jen připadal. Koneckonců se již rozhodl. Prozkoumá vnitřek ventilace a zjistí příčinu.

I když, jak se stačil dozvědět již dřív, na první palubě byly komplikace nejmenší. To by tedy rád věděl, proč zrovna neprozkoumávají stav patra, které bylo nejvíc zasaženo. Později by se měl na tuhle otázku zeptat. Ale nejdřív pomůže vyřešit tenhle neřešitelný problém tady! 

Spolu s Narutem odmontovali každý jednu stranu z plechového víka na zdi, za nímž se rozprostíraly desítky a desítky metrů šachet. Loď byla velmi rozměrná a ventilační systém navazující na systém čištění vzduchu ji protínal skrz naskrz. Některé úseky byly častokrát tak dlouhé, až se téměř mohlo zdát, že už dávno opustily obrovský prostor lodi. 

Když však jeden z těchto tunelů narazil na vnitřní plášť chránící Kibó, vysoko se zvedal a navazoval na další jemu podobné na vyšší palubě. Takto byl celý systém dokonale propojený. A díky výborným nápadům konstruktérů také dostupný. Jakmile byla cesta vpřed blokována jejím koncem, mohl se případný technik dostat dál do vyššího patra lodi po malých zarážkách, které v tomto úzkém prostoru tvořily jakýsi provizorní žebřík. 

 Poklop se zaduněním dopadl na zem. Uzumaki stiskl tlačítko na čelovce, kterou vytáhl z kapsy a zamířil jí do útrob lodě. I když byla baterka zcela funkční, nedokázala však dosvítit až na úplný konec prostoru.

“To, na co koukáte, je úplný začátek. Podle plánů konstrukcí by se měla šachta za nějakých dvacet metrů rozdělovat na tři další cesty. Hlavní turbína pohánějící celý ten labyrint by neměla být daleko. Stačí, když odbočíte vlevo na první křižovatce a vpravo na další. Neměli byste ji přehlédnout, je docela velká. Prostor ventilace se tam u ní zvětšuje asi na tři krát tři metry,” ozval se z vysílačky Suigetsův hlas

.
“Vypadá to temně,” zamumlal Naruto, v duchu si procházel to málo, co si ze zmíněných konstrukcí pamatoval.

“Vypadá to jako hrobka,” poznamenal Sasori a s mírným úšklebkem se otočil na svého nynějšího velitele. “Začínám litovat, že jsem si kdy pouštěl ten starý film Vetřelec.”

Naruto nakrčil obočí. “Vetřelec?”

“Jo… Film natočený ve dvacátém století. Vraždící monstrum na lodi. Ventilace byla jeho oblíbenou skrýší.  V tu chvíli mi to připadalo docela k smíchu, ale teď…” vydechl a skrčil se, aby se mohl podívat dovnitř. “Jo, rozhodně je tam tma jak v pytli.”

“Proto si vezmeš tuhle baterku,” řekl Naruto a podal rudovláskovi čelovku. 

Pak vzal do ruky tablet, který měl uložený v brašně na opasku a zapnul ho. Chvíli do něj jen tak cvakal, než se mu obrazovce objevila Sasoriho fotka.

“Kdyby se ti něco stalo, uvidím to tady,” prozradil mu a ukázal na tablet. “Z tvých hodinek mi to sem posílá veškeré údaje o tvých životních funkcích. Takže nemusíš ani křičet, kdyby něco. Hned pro tebe půjdu.”

“Neboj se. Prošel jsem výcvikem, tohle bude brnkačka,” mrkl na Naruta.

Na hlavu si připevnil čelovku, kterou mu Naruto s povzbudivým úsměvem podal. Poté si od něj nechal pomoct a vlezl do ventilace. Skrčený a na kolenou se plazil dopředu a stále si opakoval jednoduchou cestu, kterou jim Suigetsu prozradil.

“Když najdeš cokoli, co způsobuje ten hrozný zvuk, dej mi vědět. Hned se za tebou vydám s nářadím,” zavolal na něj ještě Naruto.

Sasori si pro sebe jen něco odfrkl a pokračoval v cestě. Příjemné to rozhodně nebylo, za svůj život policisty se však dostal už do horších situací. V tu chvíli byl docela rád, že netrpí klaustrofóbií. Trvalo několik minut, než se svým želvím tempem dopíďalkoval k první křižovatce. Přesně podle plánu zabočil vlevo. Pak postupoval asi patnáct minut vpřed a na dalším rozcestí zabočil opačně. Už podle zvuku bylo poznat, že jde správou cestou. Ono nepříjemné uši trhající skřípění a hučení bylo stále hlasitější. 

Vylezl z úzkého prostoru a nohama dopadl na zem. Suigetsu měl pravdu, místnost byla rozměrná a ona turbína opravdu obrovská. Něco ale bylo špatně. Vážně se díval na hlavní turbínu? Nebyl sice odborník, ale předpokládal, že se bude točit mnohem rychleji. 

Popošel o pár metrů vpřed a zahleděl se na obrovská ramena systému, která se líně točila dokola. Bylo to zvláštní. Jako kdyby tam bylo něco zaseklého. Odvážil se přijít tak blízko, aby mohl do přístroje nahlédnout. Chodba za ním nebyla nijak dlouhá, mohlo to být tak metr a půl rovně, a podle  zarážek na protější straně se tunel zvedal nahoru a navazoval na palubu číslo dvě. 

A pak si všiml hromádky čehosi, co tam ladem leželo. Nejprve si myslel, že jsou to nějaké větve, ale co by na lodi proboha dělaly větve? Posunul se blíž k turbíně a zamyslel se. Křídla se točila velmi pomalu, kdyby byl rychlý, určitě by se stihl dostat skrz a podívat se na druhou stranu, co to tam leží. 

Už už byl připravený vyrazit, když si všiml stejně tak bělavého předmětu, odtlačovaného jedním z ramen. Naklonil se blíž a zvědavě se na předmět zadíval. Následně na to strnul zděšením. Byla to psí lebka.

Čauky!

Taky máte naprosto příšernej týden jako já? Ale dost o škole, práci a dalších kravinách!

Sasori našel příčinu ubýtku kyslíku tam, kde by to nikdo nečekal. A jako bonus k tomu našel psí kosti. Je jen jeden pes, který by mohl být na palubě. Ten, který Kibu všude doprovázel.

Co na to asi řekne Naruto?

Moc děkuji za komentáře a hvězdičky 🤩 ❤️blížíme se ke konci, děcka :3

Majo :3