„Beru to jako ano,“ Sasukeho rýpavá nálada nebrala mezí. 

Doslova si užíval, že může zase provokovat. To také byla jeho nejlepší vlastnost. Byl to nehorázný rýpal, který věděl, že měl na své chování nárok, ač se to jiným dvakrát nelíbilo.

V hlavě měl stále svůj úkol, jenž mu trochu zkomplikoval fakt, že možná nebude mít na jeho uskutečnění dostatek času. Nebo jenom soukromí?

Tak či onak, vymyslí si cestu, jak se dostat ke svým povinnostem. Byl to přece Sasuke Uchiha. A on si dovede poradit v jakékoliv situaci, i když mnohdy vystupoval jako trouba. Dalo by se říci, že to bylo jen maskování. Považoval se za génia a také jim byl. I když ne v každé situaci dokázal tuhle vlastnost projevit.

Nyní v tom třeba docela plaval. Místo toho, aby působil věrohodně, měli ho za idiota a toho se bohužel pro něj jen tak nezbaví.

Naruto ho ale vážně zajímal víc a víc. Měl chuť dokázat mu, že byl i někým jiným, než blbečkem, kterého v něm ve své blonďaté hlavince viděl. Dle jeho pohledu, jak se na Sasukeho koukal, to z něj jen sálalo. Byl pro něj jenom blbec k nevyužití. I když pohledný, tak pořád blbec.    

Být jen pouhým pasažérem, Naruto by určitě neřekl jediné křivé slovo. Nebo si nemyslel jedinou špatnou myšlenku. Ale takový člověk jim v týmu bude jenom překážet.

Doufal, že to půjde ještě nějak napravit a ve finále jim bude Sasuke ještě nápomocen. Nyní se mohl projevit. Dostával příležitost.

***

„Tak, kde je ten druhý problém?“ zamumlal do vysílačky, když si ji přidržel na uchu. Sžíral ho pocit, že mu klouzala. 

První problém s hibernačními komorami byl zkontrolován a teď už zbýval jen ten druhý. Naštěstí pro ně všechny Sasuke opravdu pomáhal. Nebyl takový trouba, jak zprvu vystupoval.

„Měli byste být u něj,“ ozval se konečně Suigetsu, který je celou dobu navigoval. „Napravo od vás.“

Naruto koukl směrem, kterým byli navedeni. Byly to šachty a ventilátory – přívod kyslíku.

„Měli byste to vidět, je to přímo před vámi,“ opět hlas Suigetsua, když se Naruto se Sasukem dostali k místu určení.

„Rozumím.“

Sasuke, vcelku neochotně, kráčel za Narutem. Tyhle chodby mu začínaly být něčím povědomé.

„Koukni se támhle, já to prozkoumám zase tady,“ Naruto se nezdržoval s podáváním rozkazů.

Sasukeho to i vcelku uklidnilo. Poslal ho tam, kam původně plánoval být poslán. To bylo jen dobře.

„Máš něco?“

„Ne. Vše čisté,“ promluvil, když se přiblížil zpět k Narutovi po náročné prohlídce velkých šachet, jež mu zabrala pět minut. „A ty?“

„Musel jsem to znova nahodit. Jedna z lopatek se zasekla a tak se ventilátor zpomalil.“

„Myslíš, že jsme našli příčinu?“ Sasuke cítil, že problém byl téměř u konce. 

Jen to potřeboval slyšet od něj, aby si byl jist, že se vracejí zpět na můstek.

Naruto přikývl. 

„Dáme tomu chvíli čas, pokud to bude pořád zlobit, kouknem na to znova,“ zamumlal do vysílačky a přitom se díval na Sasukeho. 

Ta slova směřovala hlavně k němu.  „Vracíme se.“

Cestu nazpět prošli kupodivu mlčky. A to nepřekvapilo ani jednoho z nich. Oba měli tak trochu problém navázat kontakt. O čem se bavit dál? 

Sasuke měl chuť říct další ze svých urýpaných hlášek, zatímco Naruto zklidňoval rychle bijící srdce, které začalo tlouct maximální rychlostí pokaždé, kdykoliv mu byl Sasuke poblíž a narušoval jeho osobní prostor, aniž by o tom měl sebemenší tušení.    

***

“Dveře do jednoho z velkých hibernačních sálů se zasekly,” postěžovala si Karin ve chvíli, kdy si přisedla ke svým kolegům.

Celý den se trmácela po nákladových prostorech pro pasažéry, kontrolovala jejich zdravotní stavy a také funkčnost přístrojů. Kontrola jednou za deset let jí přišla málo. A teď se ještě ke všemu probudili později, než měli, a to mohlo znamenat velké komplikace. Byla by nerada, kdyby většina cestujících poumírala vlivem zanedbané péče. Nedalo se spoléhat na to, že by hibernační komory fungovaly kdovíjak dlouho bez jediné závady.

Talíř měla naplněný podobnými blivajzy jako ostatní. Jak moc se těšila na normální spořádané a hlavně chutné jídlo. Tuto ´hmotu´ sice ještě ani neochutnala, bylo jí však jasné, že to nebude nic moc. Hlavně z výrazů kolegů.

“Suigetsu se zmínil,” pokrčil rameny Naruto. “Není to však na seznamu nejzávažnějších nehod.”

“Ale ti pasažéři-”

“Je jim snad něco?”

“Ne, ale…”

“Tak budou muset počkat. Pokud lodní počítač ukazuje, že jsou v té hale všichni živí a zdraví, není důvod se tím zabývat. Jsou to jenom zaseklé dveře.”

Karin se zamračila a posadila se. Samozřejmě. Jejich práce byla nejdůležitější. Bla bla. Na té její alespoň závisely životy ostatních lidí. Neměla žádnou záruku toho, že počítače ukazují veškeré parametry správně. Podívala se na Sasukeho po své levici a jemně se na něj usmála.

“Myslíš, že bys mi s tím mohl pomoct?”

“Ne! Se Sasukem máme večer konzultaci!” zamítl Naruto, ignoruje Suiův udivený pohled.

Sasuke se zamyslel. S Uzumakim se doopravdy potřeboval sblížit a konzultace ohledně posthibernačních účinků by v tom mohla značně pomoci. Na druhou stranu se do oněch sálů vážně potřeboval dostat. Co se jeho tajného úkolu týkalo, bylo to vážně důležité.

“Naruto má pravdu,” oplatil jí úsměv. “Teď toho máme moc. Když ale pár dní počkáš, mrknu se na to.”

Pravda byla, že byl rád za to, že se po celém dnu konečně naučil otevírat dveře, které naštěstí byly funkční. Při představě, že by měl vážně začít něco opravovat, mu bylo do smíchu. Vždyť i ve chvíli, kdy s Narutem měli zkontrolovat a popřípadě poštelovat ventilaci, vůbec nevěděl, co má dělat. Jen to tak zběžně obhlédl. Turbíny se otáčely vcelku pravidelně, a tak si domyslel, že vše funguje. 

Se zvláštním zadostiučiněním pozoroval šéfíkův zamračený výraz. Dalo by se říct, že právě porušil přímý rozkaz. Ten se dal na druhou stranu uplatnit pouze na dnešní večer.

“Co budete probírat?” vyrušil ho z myšlenek Suigetsu.

Uchiha se na bělovláska překvapeně podíval. Mladík vypadal schopně. A líně. Sasuke měl však pocit, že kdyby se seznámili za lepších okolností někde úplně jinde, mohli by se z nich stát dobří přátelé. A proč vlastně ne? Cesta k úspěchu vedla přes přátele a Sasuke to podvědomě tušil již ve chvíli, kdy se probral z hibernace.

Potřeboval však vymyslet plán, který by ho pokud možno neodhalil. A doufal, že až se za necelé dvě desítky let opět vzbudí, bude to s čistým štítem. A že bude moci začít nový život, přesně tak,
jak si přál.

Nazdárek!

Máte tady další kapitolu, přesně jak jsem slíbila :3

Sasuke potřebuje uskutečnit svůj tajný plán a očividně mu nevadí jít přes mrtvoly - v tomto případě přes přátele, které je nutné si udělat. Potřebuje se dostat do hibernačních sálů... Ale za jakým účelem?

Moc děkuji za všechny ty hvězdičky ❤️

Další díl můžete očekávat ve středu :3

Vaše Majo 🥰