„Tak na další den úspěšného boje se zákonem," zahalasil John Dawlish a pozvedl sklenici k přípitku. Vzhledem k tomu, že se jednalo o již několikátou sklenici a několikátý přípitek, jeho artikulace už nebyla úplně zřetelná, nicméně obsah jeho sdělení byl i tak pochopen.

„Asi jsi myslel boje se zločinem, ne, vole?" šťouchl do něj Filmore.

„Nechte si ty kecy, a pojďte si konečně ťuknout," zavrčel Pošuk. „Kdo má furt tu sklenici držet v natažený ruce. A vůbec, Tonksová už vypadá, že má dost a já už jsem taky čerstrvej jak houska s ministerský kantýny, pač na rozdíl od vás máme za sebou dvojitou šichtu. Takže poslední runda a jde se chrápat."

„Souhlas," zahučela Tonksová a natáhla ruku se skleničkou, aniž by zvedla hlavu ze stolu.

„No moment, moment, ve slušné společnosti se máš podívat člověku do očí, když si s ním ťukneš," rýpl si Peakes.

„A odkdy je tohle slušná společnost?" zahuhlala Tonksová.

„No dobře, v té neslušné se to řiká jinak. Voči, pičo," houkl Peakes trochu moc nahlas, takže se za ním otočilo půl osazenstva baru.

„Jak to s ní mluvíš?!" vystartoval Kingsley v jednom ze svých slavných záchvatů rytířskosti.

„Souhlasím s Kingsleyem, má sice větší koule, než většina z vás, ale furt je ženská. Tak si tu piču nechte od cesty," napomenul Peakese i Pošuk.

„Ale to se jen tak říká," kuňkl Peakes, „to nebylo adresně."

„My víme, v opačným případě už bys ležel pod stolem s otiskem KIngsleyho pěsti na čelisti a třískama z mý dřevěný hnáty v řiti," poplácal ho po rameni Pošuk, který měl, oproti svému zvyku, upito taky poměrně dost. Ale narozeniny nemá každý den, a ta banda zelenáčů by mu stejně nedala pokoj, kdyby to s nimi nešel zapít.

„Hoši, jste sladký," řekla Tonksová, „a děkuju vám za zastání, ale pojďme tu slovní přestřelku nechat už plavat, vzpomněla jsem si, že jsem vám chtěla říct jeden pěkně šťavnatej drb. Když už jsme byli u tý pí... ehm, vy víte čeho, včera ráno jsem byla na koberečku u madame Bonesové a její asistentka mi vyprdelila, že slyšela, že Umbridgeová vehementně uhání Popletala. Asi by ráda z pozice první náměstkyně byla povýšená do pozice druhé manželky, nebo alespoň první milenky."

„Ale fuj," ujelo Kingsleymu a okamžitě se chytil za pusu. Jako gentleman by o ženě takhle mluvit neměl. „Totiž, chtěl jsem říct, že to je síla."

„Já si myslím, že fuj je adekvátní výraz," poznamenal Peakes.

„To je fakt, to radši bubáka pod postelí, než Umbridgeovou v posteli," utrousil Pošuk.

„Pravda, kdybych si měl vybrat mezi polibkem od mozkomora a od Dolores, tak je to plichta," řekl Filmore.

„Vy jste teda gurmáni," utrousil Kingsley.

„Tohle z hlavy nedostanu, ani kdybych se vožral do mrtva," řekl Dawlish.

„A jak si myslíte, že bylo mně, když mi to Theresa říkala," opáčila Tonksová. „Jsou informace, bez kterejch bych se fakt obešla, ale zase jsem se nemohla nepodělit. Přece nebudu traumatizovaná sama," dodala škodolibě.

„Dík, Tonksová, tys byla vždycky formát," ušklíbl se Kingsley.

„Hm, ostatně, nic tak divnýho na tom není. Každej má svý potřeby," utrousil zamyšleně Peakes.

„Když už jsme u těch potřeb," zablábolil Dawlish. „Já bych něco zkurvil..."

„Opovaž se, Dawlishi, ještě jsem nevystydl po tom tvým posledním průseru," zavrčel Pošuk. „Za to tvý hlášení mě Brousek pěkně sejmul."

„Ale ne, tak jsem to nemyslel. Jakože mám taky nějaký potřeby, no. Nepohrdnul bych dneska večer nějakou dámskou společností v posteli," bránil se Dawlish.

„Tak se rozhlídni kolem," doporučil mu Filmore napůl vážně, napůl ironicky. Dawlish přelétl očima lokál a jeho přiopilý pohled nakonec upoutala Tonksová, která pro dnešní večer zvolila velmi lichotivé kalhoty z dračí kůže, přiléhavý červený top a bundu ze stejného materiálu jako kalhoty. Oblečení jí sedělo, jako by to byla její druhá kůže. A její pro tento večer dlouhé černé vlasy se jí i v přítmí baru leskly.

„Tonksová, už jsem ti řekl, že ti to dneska sekne? Jseš fakt kůže," zablábolil Dawlish.

„Zapomeň," zavrčela Tonksová. „K tomuhle tělu se nepřiblížíš ani na dýlku závodního koštěte."

„No tak, puč mi zaprcat, zejtra ti to vrátím," blekotal Dawlish, jehož soudnost se už dávno utopila. Než Pošuk a Kingsley stihli znova zasáhnout, Tonksová vstala a pomalu přešla k Dawlishovi. Při chůzi kolem stolu se smyslně vlnila v bocích a kupodivu ani nezakopla, přestože její boty, rovněž ušité z dračí kůže, měly zvýšenou podrážku a podpatek. Naklonila se k Dawlishovi, jako by mu chtěla něco pošeptat.

„To bych radši změnila sexuální orientaci," prohlásila, ovšem hezky nahlas, ať z toho ostatní taky něco mají.

„Hm, a nemoh' bych se v tom případě koukat?" vyhrkl Dalwish, který málem slintal nad tou představou. Ostatně, Filmore i Peakes také vypadali, že jejich fantazie jede na plné obrátky.

„Ale, slečna se nám odvázala," zavrněl rádoby svůdně Filmore. „Nakrm ucho a vysyp, která by tvůj typ, kdyby na to došlo?"

„To víte, že jo, chlíváci, abyste si to mohli představovat, až budete trávit intimní chvilku sami se sebou. Nasrat, bez tohohle druhu pozornosti se ráda obejdu. A vůbec, vychladněte. Já jdu spát. A sama!" oznámila a začala se balit.

„Klid, Tonksová, já je vychladím, že na to do smrti nezapomenou," zašeptal jí Pošuk nenápadně. Debata posledních minut mu nebyla nijak zvlášť po chuti. Ne, že by byl asexuál nebo že by nedokázal ocenit krásu a umění matky přírody, ale Tonksovou vnímal trochu jako svoji dceru nebo neteř a když poslouchal ty blbé kecy, probouzel se v něm otec ochranitel a svrběly ho ruce, přestože moc dobře věděl, že Tonksová se o sebe zvládne postarat sama. Kdyby jí teklo do bot, tak si o pomoc řekne. Navíc si byl i vědom, že to, co tu proběhlo, jsou hospodské kecy a s výjimkou Kingsleyho jsou všichni tak našrot, že si to zítra nebudou pamatovat. Na druhou stranu, nestál o to, aby musel případné obtěžování ve svém týmu řešit. A při představě, jakou by dostal přednášku od Brouska, potažmo od Amélie, mu také nebylo dvakrát veselo. Bude potřeba to utnout hned v zárodku. Tonksová bude ušetřena své role v masturbačních fantaziích těch pitomců a ušetří jí to i případné nepříjemnosti, pokud by to přerostlo z fantazií v činy, a že by to nebylo poprvé. Koneckonců on aspoň nebude muset takovou situaci řešit. Kopl do sebe dalšího panáka a pak se k nim spiklenecky naklonil, jako by byl stejně našrot jako oni, a ve stejné náladě na prasárny.

„Tak si to, pánové, představte, jaká by to byla nádhera. Ležíte si ve vířivce v horký vodě, v ruce vychlazený šampíčko, v břiše dobrá večeře. Vejde ONA. Rozpustí si vlasy, rozepne si zip, nic neříká, na nic se neptá..." Všichni kromě Kingsleyho, který to pozoroval s nevěřícným výrazem, viseli Pošukovi na rtech. Kingsley se už chystal, že zasáhne, pak si ale všiml, že na něj Moody nenápadně mrkl.

„Pokračujte, šéfe, je to dobrý," huhlal Dawlish.

„Tajemně se usmívá. Začne si pomalu sundávat vrstvu za vrstvou a vám na obličej přiletí to růžový sako, ještě zahřátý a voňavý od parfému...."

„Moment, Tonksová v růžový? To dřív zmrzne peklo. Navíc, dneska na sobě měla červenou, a to je lepší, růžová je moc holčičkovská," zasáhl Peakes.

„A kdo taky mluví o Tonksový? V mým případě by to byl skoro incest, a vám všem, pokud vím, důrazně řekla, že si máte nechat zajít chuť. Že pokud se vám o něčem z toho bude jenom zdát, hned ráno přijdete a omluvíte se. Já jsem vám, vážení pánové, celou dobu vyprávěl o Dolores," řekl Pošuk.

„Fuj, to už nikdy nedostaneme z hlavy," zařval Filmore.

„To byl taky účel, ty pako," zavrčel Pošuk. „Měli jste vychladnout. Mise splněna. A teď padáme všichni spát, a bez keců, nebo na vás tu Dolores poštvu. A koukejte bejt ráno svěží, ne že se pokusíte přivodit si tekutou amnézii, nebo vás fakt nakopu do řiti takovým způsobem, že budete ještě tejden kejchat třísky."

Kingsley už měl zaplaceno, a tak se rozloučil a odešel. Zbylí bystrozoři zaplatili svoji útratu a ani se neopovážili protestovat, když jim k tomu Pošuk návdavkem rozdělil ještě útratu Tonksové, na kterou dotyčná ve svém rozčilení úplně zapomněla. Ono jim to neuškodí, každá sranda něco stojí a mladá bystrozorka si malé bolestné za ty kecy zaslouží.

A/N: Devátou kapitolu jsme pro vás s Bellou stvořily společně a naše poťouchlá já se u toho dost dobře bavila.