Ke Kingsleyho velkému překvapení sklidili od Pošuka až nečekanou pochvalu, když na něj vysypali onu krycí historku. Moody byl nadšený a vyhodnotil ji jako téměř neprůstřelnou. Kingsley nevycházel z údivu. Pošuk si navíc mnul ruce, že když to celé proběhlo v jediné místní samoobsluze, je tím pádem jasné, že to už odpoledne bude vědět celé městečko. Víc si nemohli přát.

„Tonksová, ještě jednou chválím tvoji pohotovost," přikývl Pošuk a byl spokojený. Z té holky doopravdy něco bude.

„Dík, šéfe," rozzářila se. „A tady je zápis z dopoledního průzkumu. My se totiž po nákupu neflákali, víme?" Na to mu podala hustě popsaný pergamen, ke kterému Kingsley připojil i přehlednou tabulku.

„Děcka, dobrá práce," ocenil je Pošuk. „Máte na zbytek dne volno. Dawlish pomaže vařit, Peakes a Filmore už jsou na další hlídce. Ti se pak chopí nádobí, zatímco makat půjde Dawlish."

„No, a my bychom si měli, miláčku, vyrazit na nějakou tu romantickou procházku, ať nás ty místní drbny vidí pohromadě. Třeba narazíme na tu paní Higinsovou," nadhodila Tonksová. „Jak se zdá, je dobře informovaná a nebylo by od věci ji trochu vyzpovídat."

Kingsley se pokoušel bránit, Pošuk ale dal plánu Tonksové zelenou. Proto se onen „zamilovaný páreček" vydal hned po obědě na procházku k nedaleké řece s cílem nechat se vidět co možná nejvíce lidmi. To by bylo, aby nebylo.

***

„Haló, haló, je někdo doma?" ozval se z krbu v obývacím pokoji hlas Amélie Bonesové. Krb byl pro usnadnění komunikace a pro případ potřeby urychleně se přesunout dočasně napojený na letaxovou síť. A i když nebyl žádný případ nouze, Amélie hořela zvědavostí, jak ono dlouhé terénní cvičení zatím vypadá.

„Jo, už letím," křikla z chodby Tonksová a její výrok byl následován zvukem tříštící se vázy.

„Tak si hlavně nezlomte křídlo, slečno Tonksová," zasmála se Amélie a čekala, až mladou adeptku i uvidí.

„Jsem v cajku," zakřenila se Tonksová, jen co si přidřepla ke krbu. „Co vy tady?"

„To víte, jsem zvědavá. Jak to tady zatím jde?" odpověděla Amélie a bylo vidět, že hoří zvědavostí.

„No, jde to, ale dře to," pokrčila Tonksová rameny.

„Copak? Nějaké potíže?" zajímalo Amélii. „Něco s čím potřebujete pomoct?"

„No, to asi ani ne. Já bojuju s tou spoustu šovinismu tady a se svými úchylnými kolegy, Kingsley zápasí s fóbií z krys a Filmore s Peakesem se momentálně perou s nádobím," shrnula situaci Tonksová.

„A s čímpak zápasí Pošuk?" zeptala se Amélie s širokým úsměvem.

„S nima!" zavrčel Alastor Tonksové za zády, až nadskočila.

„Fuj tajbl, zas už jste se přikrad jak duch. Jednou si z vás cvrknu," obořila se na něj Tonksová.

„A já se z tebe jednou zblázním," vrátil jí Alastor její laskavost. „Taky musíš hned všechno vyslepičit."

„Maminka mě učila, že mám říkat pravdu," odpověděla mu Tonksová samozřejmě.

„Nejsem tady náhodou navíc?" upozornila Amélie na fakt, že je stále přítomná.

„Rozhodně ne," ujistil ji Pošuk. „Tonksová, jdi si po svých, ať si na vás všechny můžu postěžovat," obrátil se pak na svou oblíbenou adeptku, která na něj udělala dlouhý obličej, ale beze slova poslechla a chvatně se rozloučila s madam Bonesovou. Jakmile osaměli, absolvoval Pošuk křížový výslech ohledně Tonksovou zmíněného obtěžování a šovinismu v jejich řadách. Nejednou u toho Tonksovou a její nevymáchanou pusu proklel.

***

Všem se mohutně ulevilo, když o pár dní později konečně odhalili toho jediného motáka, kterého sem schválně nastrčil Rufus Brousek. Tonksová si nadávala do pitomců, že ji nenapadlo dřív prověřit, jestli se sem čirou náhodou nenastěhoval někdo další zhruba ve stejné době jako oni. Kdyby ji to totiž napadlo, nemusela strávit víc než týden s těmi třemi exoty.

Jakmile jim bylo potvrzeno, že úkol splnili, měla zabaleno dřív, než by kdokoli z nich řekl Lumos. Ani ostatní nijak zvlášť neotáleli. Všichni do jednoho, včetně Alastora, se těšili na klid svých domovů a radovali se ze skutečnosti, že nikoho ze svých souputníků teď tři dny po sobě neuvidí. Volno je volno.

To ovšem netušili, že si je hned druhý den ráno zavolá Rufus Brousek, aby o celé akci sepsali a podali hlášení. Brousek naopak netušil, kolik peprných jmen v danou dobu putovalo na jeho adresu, i když jakousi povšechnou představu měl.