Tonksová s polštářem v ruce tiše a nenápadně otevřela dveře a zase je za sebou zavřela. Byla na sebe neuvěřitelně pyšná, protože se navzdory svému obvyklému standardu cestou nepřerazila ani nic neshodila. Pak se otočila a vzápětí nadskočila metr do výšky. Stál za ní Pošuk a mířil na ni hůlkou.

„Sakra, mohl jsem tě sejmout! Můžeš mi sakra říct, co tu děláš? A nepokoušej se mi tvrdit, že jsi náměsíčná!" uhodil na ni Pošuk.

„Kurňa, šéfe, jak to děláte, že jste se i s tou svojí nohou ke mně dokázal připlížit jako duch? To potřebuju umět."

„Já musel umět bejt jak myška, když tys ještě chodila po houbách," škytl Pošuk smíchy. „A teď vysyp, co tu chceš a padej zpátky k sobě."

„Ale já sem jdu spát," vypálila Tonksová.

„Cože sem jdeš?!" zakuckal se Pošuk. „Tak to teda ani omylem."

„Šéfe, prosím. Já už na to nemám. Před hodinou jsem ze svý postele vyhodila Filmora, před třičtvrtěhodinou Peakese a před dvaceti minutama jsem ze sebe musela skopat Dawlishe. Hůlku nemůžu najít, abych si zamkla pokoj a v žádným případě se nechci ráno probudit vedle jednoho z těch tří kreténů. Sice jsem jim to vysvětlila poměrně důrazně, řekla bych, ale jeden nikdy neví."

„Tak padej ke Kingsleymu, ten je v tomhle ohledu neškodnej. Teda, jakože není blbec, aby to na tebe takhle zkoušel," zamumlal Moody, bojující s ospalostí.

„To jsem zkoušela, ale má pokoj zabarikádovanej, jako by se bál, že ho někdo ukradne," vysvětlila Tonksová. „Prosím, šéfe, já se ještě na vstávačku úplně necítím, jsou skoro tři."

„Tady ale spát nemůžeš, jak by to..."

„Ale dyť vy jste taky neškodnej. Teda jako, že vám věřím," řekla Tonksová. „A pokud se bojíte o sebe, tak já budu klidně spát hubou ke zdi, abych vás nějak netento."

Pošuk se nadechl, aniž věděl, jestli bude dál protestovat nebo se poddá osudu, Tonksová se na něj ale zašklebila.

„Dík, jste nejlepší," a mohutným skokem se mu usalašila v posteli. Alastor s povzdechem mávl hůlkou, aby jedenapůl lůžko trochu zvětšil a pak přičaroval druhou peřinu. Zaujali nejoblíbenější polohu dlouholetých manželů, tedy zády k sobě, a do pár minut byli oba v říši snů.

***

Kingsleyho to ráno zastihlo v relativně dobré náladě. S tichým pohvizdováním odbavil svoji ranní hygienu a pak se vydal k pokoji Tonksové, aby ji co nejméně násilným způsobem vytáhl z postele a něžně ji dokopal ke splnění úkolu, který včera dostala přidělený.

Její pokoj však byl prázdný, a nenašel ji ani jinde po celém domě. Trochu znepokojený rozpačitě zaklepal na Moodyho pokoj a opatrně se protáhl dovnitř.

„Šéfe, nemůžu najít Tonksovou," vyhrkl. „Nevíte, kde by tak mohla..." zarazil se v půlce věty. Jeho očím se totiž naskytl v pravdě nepochopitelný výjev a on si musel promnout oči, aby se ujistil, že nespí.

Moody ležel na zádech, ruce připažené a mračil se jako sedm pekel. Vedle něj zpod peřiny vykukovala žvýkačkově růžová čupřina. Přes Moodyho hrudník byla přehozená štíhlá paže.

„Pardon, já jdu asi nevhod," začal rozpačitě koktat Kingsley. Bylo mu strašně trapně, styděl se a zároveň se mu hlavou honily myšlenky na to, že by to do Pošuka v životě neřekl a že o něm měl lepší mínění, než že to zkusí na takovou žábu, která by mu mohla dělat dceru.

„V klidu, Kingsley, vlastně se děje opak toho, co si myslíš, že se děje," začal šeptem Moody. „Já tu dělám gardedámu, protože se ke mně ten malej poděs přišel v noci uklidit před těma třema úchylama, se kterejma si to mimochodem ještě vyřídím, že se budou divit. Teď buď tak laskav, a to klíště ze mě opatrně sundej, rád bych si odskočil, a vy se potřebujete vykopat na ten nákup."

Kingsley opatrně vzbudil Tonksovou, která okamžitě zamířila do koupelny, toho času ovšem obsazené Alastorem. Když si podávali dveře, měla snahu mu začít děkovat, ale odmávl to s poznámkou, že už o tom nikdy nebudou mluvit. Tonksová se uvedla do provozuschopného stavu co nejrychleji, na ženu až obdivuhodně rychle, a pak společně s Kingsleyem zamířila do obchodu. Oba tak přišli o jedno dějství, které si Pošuk prostě nemohl odpustit.

***

Hned, jak se za dvojicí zabouchly dveře, Alastor ne příliš něžně vzbudil tři noční obšourníky a zavelel mimořádnou poradu za deset minut. Když s typickým klapáním své dřevěné nohy sešel do jídelny, ti tři už tam seděli.

„Tak kluci přiznejte se, kdo z vás měl v noci kliku a skóroval? Kdo skončil v posteli Tonksový a užil si?" ptal se Filmore.

„Já," zabručel Moody. „A neskončil jsem v její posteli, ale ona v mý." Nejapně na něj vykulili oči a zírali na něj s ústy do „O". Peakes zahvízdal. V Moodym bouchly saze a jal se jim spílat. Nejprve jim udělil přednášku o vhodném chování jako celku. Zahrál jim koncert, že na něj do smrti nezapomenou.

„To si ze mě snad děláte prdel, vy parchanti! Vám to přijde normální, vlízt v noci kolegyni do postele? Já vás naučím hvízdat, až vám hvízdne, zmetkové. Evidentně máte všichni moc nevybitý energie, takže odchod do pokoje, převlíkat do kraťasů a tílek, a dáte si rozcvičku. Já vám protáhnu pérka, až vás to bude mrzet. Odchod, za dvě minuty ať jste zpátky," zakončil svůj projev. Naškrábal rukou vzkaz pro Kingsleyho a Tonksovou, pak vykulhal před dům a z garáže vytáhl starý, ale díky Merlinovi funkční, moped. Nastartoval ho a neobratně nasedl. Jeho protetická noha nebyla úplně uzpůsobená jízdě na motorce, ale nedělal to poprvé.

Peakes, Filmore a Dawlish se vypotáceli před dům a nechápavě civěli na svého nadřízeného, který seděl na nějakém mudlovském peklostroji.

„Potřebujete se proběhnout. Takže si dáme pro začátek pět mil," oznámil jim se širokým úsměvem. „Kdyby to bylo málo, zvedáme na deset. Kdo se bude flákat, se zlou se potáže a dá si ho zejtra nanovo. Abych si vás pohlídal, pojedu pěkně celou cestu s váma," Ozvalo se nesouhlasné mručení, které nemohl nechat bez reakce.

„Nechte si ty protesty, stejně vám nepomůžou, a buďte rádi, že mám dneska benevolentní náladu a není to půlmaraton. Poslední pomaže do květinářství a koupí Tonksové parádní výstavní kytku za všechny tři. Komu se to nelíbí, může odtančit, ale kdo odejde odtud, odchází z výcviku. Tak, to by byla motivace, a teď frčíme, nemáme na to celej den, máme i nějaký povinnosti," dokončil a plynule vyrazil vedle odevzdaně ostrým klusem vyrazivší skupinky. Nasadil jim schválně ostré tempo, ono jim to neublíží, aspoň budou potrestaní. A navíc, bystrozor musí být v kondici.