Tonksová se nadšeně rozhlédla po chodbě. Ano, tady bude pracovat, přesně tak si to vysnila. A dnes je tomu cíli zase kousek blíž. V rámci přípravy na budoucí povolání dostali studenti možnost absolvovat náslechy a stáže na Ministerstvu kouzel. Normálně by se do toho nehrnula, ale když se dozvěděla, že součástí bude i stáž na oddělení bystrozorů, neváhala ani vteřinu.

Vedle ní kráčel Charlie Weasley a rozhlížel se stejně ohromeně jako ona. Přesto, že jejich průvodce měl jednu nohu dřevěnou, sotva mu stačili, jak rázoval dlouhou chodbou a vedl je k jejich prvnímu cíli, tedy do kanceláře vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, aby je ohlásil.

„Dal ses na hlídání dětí, Pošuku?" ozval se posměšný hlas a Tonksová spatřila, jak se k nim šouravým krokem blíží starý muž ve stejnokroji bystrozora.

„Thompsone, ne, že by ti bylo něco do toho, koho hlídám, nebo nehlídám, ale dovol mi, abych ti to vysvětlil, když už jsi pitomec a nečteš oběžníky. Ttoo jsou studenti, co uvažují o bystrozorském výcviku a jsou tu na exkurzi," zavrčel jejích průvodce.

„A ze všech bystrozorů je hodili na krk zrovna tobě, jo? To vypadá, že se je spíš snažej odradit, ne?" rýpl si Thompson a ušklíbl se.

„Trhni si," oplatil mu úšklebek Pošuk. „Navíc, akorát žárlíš, že je nemůžeš oblažovat svejma za vlasy přitaženejma historkama. Děcka, tenhle starej pohádkář je tady služebně nejstarší, prakticky to už není zaměstnanec, ale inventář, abyste věděli," obrátil se pak k Tonksové a Charliemu. „A říkáme mu tady baron Prášil," dodal a zasmál se.

„Tsss, náhodou, já si nevymejšlím. Nemůžu za to, že se mi vždycky stane nějaká kuriozita. Sám dobře víš, že vymyslet si můžeš tak akorát uvěřitelnej příběh, ten neuvěřitelnej se musí stát," bránil se Thompson.

„Tak buď tak laskav, a jdi si teď vymejšlet nějaký uvěřitelný příběhy, na stole máš kupu neudělanejch hlášení," odpálkoval ho Moody stále s úsměvem. „Neboj, budeš mít šanci tyhle bažanty oslňovat svojí genialitou, našemu kanclu se určitě nevyhnou," plácl kolegu ještě po rameni a znovu vykročil k jejich cíli.

***

Tonksová s Charliem se plížili po temné chodbě. Dnešní noc trávili na ubytovně bystrozorských kadetů, aby mohli zítra absolvovat druhý den stáže. Když před několika hodinami skončili a jejich průvodce, legendární Alastor „Pošuk" Moody, je dovedl na ubytovnu, zjistili, že mají kliku jako blázen. Kromě vrátné tu nebyl žádný dospělý dozor. Proč by taky měl, když zde ubytovaní bystrozorští adepti ve výcviku už byli plnoletí? Tohle někdo nedomyslel, ale ani jednomu z nich to nevadilo.

Charlie s Tonksovou se okamžitě vydali na průzkum mudlovského Londýna a povedený den zakončili sezením v parku a vypitím dvou lahví levného vína, které jim opatřila Tonksová. Metamorfomagie je tak užitečná, když člověk potřebuje vypadat starší... Oba byli příjemně přiopilí, ale zima je zahnala na ubytovnu, a tak se rozhodli večírek odpískat, aby byli zítra alespoň trochu čerství.

„Kolik tak může být hodin?" zašeptal Charlie, který absolutně ztratil pojem o čase.

„Netuším, ale zjistím ti to," odpověděla stejně tiše Tonksová. Pak se zhluboka nadechla a zaječela jako hejno smrtonošek. Pak ještě pro jistotu v náhlém záchvatu inspirace sundala ze zdi okrasný gong, a vší silou do něj praštila.

„Kterej debil tu dělá kravál v půl třetí ráno?!" ozval se vzteklý výkřik z nejbližšího pokoje.

„Je půl třetí," oznámila Charliemu s úsměvem. Charlie zavrtěl hlavou a chystal se něco říct, ale zaslechl kroky a polohlasně zaklel. Popadl Tonksovou za ruku a rozběhl se.

„Padáme," sykl ještě.

Bleskově zaběhli za roh a pak ještě za další a pak po schodech nahoru. Běželi po chodbě a tiše se smáli. Konečně doběhli ke dvěma sousedícím pokojům, Charlie bleskově odemkl svůj a vtáhl Tonksovou dovnitř. Udýchaní a rozesmátí se svalili na podlahu.

„Ty jsi vážně cvok," lapal po dechů Charlie.

„No, co, chtěl jsi vědět, kolik je hodin," odsekla Tonksová.

„Ale ne tak, abys kvůli odpovědi vzbudila celé patro," oponoval Charlie s širokým úsměvem.

„No, vzhledem k tomu, že mi jaksi ještě nebylo sedmnáct, jsem ti sotva mohla zakouzlit Tempus, hodinky nemám a podle sluníčka čas zjišťovat neumím," pokrčila rameny Tonksová.

„A bylo nutný mlátit do toho gongu?" zeptal se ještě Charlie. „Ten tvůj jekot by probudil celej hřbitov."

„Nebylo, ale chtěla jsem vyzkoušet, jestli fakt funguje, nebo je tam jenom na okrasu," odtušila s úšklebkem od ucha k uchu.

„Ty jseš číslo," zakroutil hlavou Charlie.

„Já vím, jednička," odpověděla Tonksová přidrzle.

„Hele, jedničko," zvážněl Charlie. „Asi bychom měli jít spát, jestli z toho zejtra chceme aspoň něco mít. Nerad bych usnul v půlce Moodyho výkladu a něco mi říká, že ani on by mě dvakrát nepochválil."

„Rozkaz, šéfe," zasalutovala komicky Tonksová a zvedla se na nohy, aby se přesunula do vedlejšího pokoje, který byl pro dnešní noc jejím útočištěm. Nechápala sice, proč zrovna partička pankáčů, jako je ona a Charlie, musí mít oddělený pokoj, ale soukromí mělo taky něco do sebe.

Praštila sebou do postele tak, jak byla. Hygiena počká na ráno. ‚Nakonec, pravidla jsou od toho, aby se porušovala,' pomyslela si ještě a pak se uchechtla tomu, že její názor na pravidla se vzhledem k tomu, že se hodlá stát bystrozorkou, stane možná mírně problematickým. No co, sranda musí být, i kdyby na máslový ležák nebylo.

A/N: Dnešní kapitolku s pořadovým číslem 2 pro vás nachystala Bella L'Étranger. Do tohohle jsem jí kecat nechtěla :-D