„Dawlishi, co ty tady ještě děláš?" podivila se s hraným úžasem Tonksová. Bylo už pět minut po konci směny a její kolega byl kromě svého lajdáctví a neschopnosti proslulý i tím, že se zásadně nepředřel. Obvykle měl sbaleno dopředu a pracoviště opouštěl s prvním úderem hodin označujícím, že padla, aby náhodou nemusel pracovat o minutu déle. Pokud tedy nebyli v terénu, to měla jeho lenost smůlu.

Ovšem dnešek patřil k těm klidnějším dnům, kdy se všichni bystrozoři vrátili do kanceláře včas na to, aby do konce šichty stihli i nutné, ale pochopitelně nudné, papírování a ti šťastnější, kteří neměli pohotovost, teď mohli zamířit domů.

„Musím odevzdat Moodymu vyplněný cesťáky za minulej měsíc, nebo mě stáhne z kůže. Dneska byl deadline. A kromě toho, platil jsem dost výdajů ze svý kapsy a chci to zpátky," odpověděl Dawlish.

„Počkej, já jdu taky za Pošukem s cesťákama, hodím mu to tam i za tebe, jestli chceš," ozval se Kingsley a Tonksová povytáhla obočí. Dobře věděla, že Kingsley má všechno dávno odevzdané, jak by taky ne, když to odevzdávali spolu. Nadechla se k protestu, ale zmlkla, když si všimla, jak na ni její parťák mrkl.

„Dík, Pastorku, jseš kámoš," zahuhlal Dawlish a vrazil Kingsleymu do ruky štos pergamenů v obálkách. Hned potom zmizel jako pára nad kotlíkem, aby si to Kingsley náhodou nerozmyslel.

„Dík, žes mě neshodila," usmál se Kingsley na Tonksovou.

„Co máš za lubem? Chci bejt u toho," vypálila okamžitě Tonksová a vlasy se jí rozblikaly jako vánoční stromeček.

„Jenom mě napadlo, že jsme se dlouho nepobavili," nadhodil Kingsley a mávnutím ruky přizval mladší kolegyni ke svému stolu.

***

„Tonksová, Pastorku, můžete na slovíčko?" ozval se kanceláří hlas Alastora Moodyho.

„Oba naráz?" zeptala se Tonksová.

„Ne, asi každej zvlášť," zavrčel Moody tónem, ze kterého sarkasmus přímo kapal. „Jasně, že oba naráz, jinak bych vás nevolal hromadně," objasnil jim jejich mentor a nadřízený.

„Jasně, šéfe, Té plus pět?" zeptala se Tonksová zvesela, jestli to za pět minut stačí.

„HNED!" ozval se Moodyho řev. Bystrozorský veterán se ale musel rychle otočit, aby nevyprskl smíchy.

,Já jí dám Té plus pět,' uchechtl se v duchu.

Mladí bystrozoři si vyměnili překvapené pohledy a vydali se za Moodym.

„Zeptám se vás jenom jednou. Co víte o tom, že ve všech Dawlishovejch cesťácích z minulýho měsíce místo položek ,výdaje za stravu' stojí ,krmení pro dobytek'?"

„A proč bychom o tom měli něco vědět?" snažila se Tonksová hrát o čas. „Třeba Dawlish konečně objevil své pravé já."

Moody ji zpražil přísným pohledem.

„Nejsem za zelena utrženej a nenarodil jsem se včera. Ty papíry mi přines Kingsley tři dny zpátky a já náhodou vím, že jste se tu dobrou půlhodinu před tím, než mi je přines, nad něčím hihňali jak pár puberťaček. A taky jsem to byl já, kdo Dawlishovi vysvětloval, že v cesťáku nemůže mít napsáno ,prožrané, gáblík, palivo' a podobně, ale musí to nazvat ,výdaje za stravu' a stál jsem nad ním, když to přepisoval... Musím vám říct, že jsem se docela nasmál a za mě jste byli ještě mírní, já bych mu tam místo ,krmení pro dobytek' napsal klidně ,žrádlo pro vola'..."

Oba mladí bystrozoři vyprskli smíchy, čímž ho přerušili.

„...ale Brouskovi to tak vtipný nepřišlo, navíc si toho všimnul sám ministr, kterej ten vtip nepobral vůbec a nařídil, že Dawlish projde auditem, proč jako platí krmení pro dobytek..."

Kingsley a Tonksová znovu zařvali smíchy nad tou stupiditou.

„Ty vole, kdyby blbost kvetla..." ulevila si Tonksová mezi záchvaty smíchu.

„Jo, tak máme z ministerstva botanickou," přitakal Pošuk. „Ovšem zpátky k tématu. Brousek je vytočenej, že kvůli fórku bude na Dawlishe plejtvat časem nějakej cifršpion, navíc je možný, že se pak rozhodne proklepnout si i nás ostatní. Takže jsem vás měl důrazně pokárat, abyste si podobný vtipy rozmysleli. Tedy vám říkám, dobrá práce, děcka, a mějte papíry v cajku, ať na vás kdyžtak nic nenajdou. A teď zpátky do práce, plavte," mrkl na ně Pošuk a ušklíbl se, když Tonksová za chůze naznačila plavecké pohyby rukama. Ta holka je číslo.

Tonksová s Kigsleyem si nenápadně plácli. Není nad to, když se vám nejen podaří lumpárna, ale za ni ještě dostanete karamelku jako pochvalu.

Dnešní, v pořadí už 15. okénko jsme opět připravily s Bellou L'Étranger společně.