Tonksová si unaveně setřela pot z čela. Opravdu nečekala, že hned první den bystrozorského výcviku dostane takhle do těla. Naučeným pohybem si strčila hůlku do zadní kapsy u kalhot, když v tom se ozvalo hromování jejich školitele Moodyho:

„Tonksová, nestrkejte si tu hůlku to té kapsy!"

„A proč?" vykulila Tonksová nechápavě oči.

„Copak vám ve škole neřekli nic o bezpečnosti?" zavrtěl Moody nechápavě hlavou. „Co kdyby se vám ta hůlka nečekaně vznítila? Nebyla byste první ani poslední, kdo takhle přišel o kus pozadí."

„No, nene," zahihňala se Tonksová té představě.

„Sednout! Všichni!" nakázal jim Moody. „A ještě dneska! Jelikož jste o bezpečnosti zacházení s hůlkou zoufale nepoučení, povím vám jednu odstrašující historku." Všichni si posedali a napjatě čekali na každé jeho slovo. Byli tu noví a byli nadšení.

„Takže, krátce poté, co se stal vedoucím oddělení bystrozorů, stala se Theseusi Scamanderovi fakt nepříjemná nehoda. Podle vašich zamyšlených výrazů hádám, že to jméno odněkud znáte. Nenamáhejte se, jeho bratr Mlok napsal vaše učebnice Péče o kouzelné tvory. Tenhle Theseus Scamander už nebyl vedoucí, když já jsem nastoupil do výcviku, ale školil nás. A musím říct, že to byl znamenitý bystrozor. O to trapnější úraz si kdysi jako úplné vemeno... ehm... jako lehkovážný floutek, jsem chtěl říct, způsobil. Ale budiž mu připsáno ke cti, že nám o tom vyprávěl, aby nás varoval. Takže, tenhle Theseus, přesně jako tady Tonksová, si v jednom kuse strkal hůlku do zadní kapsy u kalhot. I když mu všichni okolo říkali ,Neděláš dobře s tou hůlkou, Theseusi, to se ti jednou vymstí!' a taky že jo. To takhle zatknul jednoho vandráka, zastrčil si hůlku tak, jak byl zvyklý, a ona udělala PUF. Byla tam nějaká zbytková magie a jemu to doslova odpálilo půlku zadku."

Tonksová se neudržela a začala se hihňat.

„Co je vám k smíchu?!" štěkl jejím směrem Moody. Tohle je nemělo pobavit, ale poučit.

„To se nedá," dusila se Nymphadora záchvatem smíchu dál.

„Tak klid, to zdaleka není všechno!" zahřměl Moody a Tonksová další vyprsknutí silou vůle potlačila.

„Když toho nebožáka kolegové dopravili k Mungovi, protože tohle bylo nad jejich síly, zjistili, že službu konající lékouzelník má zvrácený smysl pro humor. Jako první Theseovi navrhnul, že mu uřízne i, cituji, tu druhou půlku prdele, aby to měl pěkně symetrický. Theseus samozřejmě mohutně protestoval, takže ho nakonec léčil konzervativnější metodou. Po několika šikovných kouzlech a užitečných lektvarech lékouzelník prohlásil, že je prozatím hotov a zranění nebudou mít žádný vliv na funkci. ,Jako na funkci vedoucího oddělení bystrozorů?' zhrozil se tehdy Theseus. ,Tak na tu už vůbec ne,' zašklebil se lékouzelník na Thesea a propustil ho. Theseus si léčil zadek dobrý měsíc, ale svou pověst mezi kolegy ještě mnohem dýl. Zkazky o jakémsi Půlprdeláčovi jsme poslouchali skoro celý výcvik, než se nám Theseus přiznal. Tak si to, vy sebranko, laskavě vemte k srdci," dokončil Moody a sjel všechny významným pohledem.

„Jestli ještě u někoho z vás uvidím hůlku v zadní kapse, odpálím mu ten zadek osobně!" dodal velmi nekompromisním tónem.

„Tak to si musím zapsat za uši," zahuhlala Tonksová, které bylo jasné, že bude první u Munga, a podrbala se zamyšleně hůlkou ve vlasech.

„Tonksová!" zaječel Moody až všichni nadskočili. „Vy máte jedinou kliku, že hlavu vám legálně urazit nemůžu."

Rovněž dnešní kapitola vznikla jako společné dílo. Miluju naše autorské duo, Apolena3 je nejlepší parťák.