Mladí bystrozoři měli zase jednou po trojité šichtě konečně volný večer, a tak se dohodli, že vyrazí na skleničku nebo dvě do svého oblíbeného baru. Byl pátek večer, a tak bylo restaurační zařízení nacvakané až po strop. Závěr náročného týdne tu zapíjela také jednotka z Oddělení likvidace následků nepodařených kouzel.

To, co mělo být poklidným zakončením únavných směn, se brzy zvrhlo v bujaré hecování mezi těmito dvěma oddíly, které v zásadě měly do jisté míry společné poslání – chránit kouzelnický zákon. Jak to tak mezi dobrými kolegy bývá, mezi oběma týmy vládla zdravá soutěživost, kterou ještě umocnilo těch několik drinků.

Tak došlo postupně na turnaj v kulečníku a šipkách. Šipky ovládli bystrozoři, v kulečníku zase těsně zvítězili likvidátoři. Bylo jasné, že třetí disciplína dnes rozhodne jejich spor, který z týmů je králem večera. Nakonec se rozjařené osazenstvo, které už bylo opravdu slušně ovíněné, shodlo na páce.

Tonksová s přehledem vyřadila svoji soupeřku, Kingsley si se svým protivníkem také poradil, ale Peakes, který měl po nedávném zásahu kletbou ještě pravou paži ne úplně pohyblivou, nebo se na to aspoň vymlouval, prohrál na celé čáře. Nyní zasedl ke stolu Filmore, proti kterému se posadil Tommy O'Reilly, služebně nejmladší člen týmu likvidátorů škod. Odhodlaně zatnul čelist. Nesmí prohrát, nebo to dostane sežrat. Právě dnes má šanci se před novými kolegy blýsknout.

Ani Filmore ovšem nehodlat prohrát, už jen kvůli tomu, že by pak musel poslouchat řeči svého týmu a návdavkem ještě čelit posměškům protihráčů a potažmo celého ministerstva. Drby se tam šířily vždy rychlostí světla a bystrozor, člen nejelitnější jednotky strážců zákona, který prohrál souboj v přetlačování s chlapem, jehož prací v podstatě bylo uklízet nepořádek, který při své práci nadělali bystrozorové a ti, které honili... to by bylo tučné sousto pro drbny. Přece jenom se od bystrozorů očekávalo, že budou tak nějak... v lepší kondici, vzhledem k tomu, že se dostávali do přímé akce.

„Pamatuj, Filmore, nesmíš to projet, jasný," snažil se ho vyhecovat Dawlish. „Přece jenom, nesmíme si udělat ostudu, jak by to vypadalo, když my jsme ti, co mají pomáhat a chránit a natrhli by nám triko pucflekové," halekal a plácal kolegu po ramenou. Tonksová, stojící z druhé strany u stolku, kde se zápas odehrával, vyprskla smíchy.

„Prej pomáhat a chránit, to zrovna od tebe sedí, Johne. Tvoje heslo je spíš ‚pospávat a chrnit,' podle toho, co vím o tvojí práci, tak přestaň machrovat. Ti „pucflekové," jak jsi je nazval, aspoň nemají alergii na práci a lachtaní nemoc k tomu," rýpla si do kolegy, který ji každý den soustavně vytáčel svou neschopností. Trochu se obávala, že do ní začnou ostatní bystrozorové šít kvůli střelbě do vlastních řad, ale jí to prostě za to riziko stálo. Nemohla sledovat, jak se zrovna Dawlish, který byl levý jak turecká šavle a práce se bál pomalu jak smrtonoška laryngitidy, vytahuje na někoho, komu ve skutečnosti co do schopnosti dělat svou práci nesahal ani po kotníky. Místo očekávaného brblání jí však byl odměnou uznalý smích obou týmů.

„Lachtaní nemoc?" vyděsil se Dawlish. „Co to je, proč nevím, že to mám a jak se to léčí?" přihlížející znovu zavyli smíchy.

„No, to je, když ti jdou ručičky taaaakhle od práce," demonstrovala mu Tonksová záměrně, oč jde tím, že předpažila ruce a dlaně v zápěstích ohnula do pravého úhle tak, že vypadaly jako přední končetiny ploutvonožce.

„A pokud jde o terapii, léčí se to prací, takže se obávám, že v tvým případě je to neléčitelný," zaryl si do Dawlishe i Kingsley.

„Není tvůj patron náhodou lachtan?" zeptal se pobavený Tommy, který se na účet Dawlishe dobře bavil. I jako nováček už stihl slyšet několik historek, které o bystrozorovi kolovaly. A to si většinu příběhů o Dawlishových kiksech nechávali bystrozorové pro sebe, protože netoužili být posuzovaní podle toho jednoho pitomce.

„Ne," odpověděl uraženě Dawlish. „Tuleň," dodal pak neochotně a skupina shromážděná kolem něj zahýkala smíchy jako jeden muž.

A tak se stalo, že jejich soutěž byla pro dnešní večer zapomenuta.