Co to ti lidé zase dneska dělají? S každým dnem do Vánoc se mi jejich nápady zdají být zvláštnější a zvláštnější. Představte si, že se o dnešním ránu rozhodli přestěhovat nedaleký les přímo do chalupy!

Už za rozbřesku se otevřely dveře dokořán a dovnitř kromě tatínka a spousty sněhu vstoupil také překrásný smrček. Opravdu, ne, že by nebyl překrásný, ale nemusí se nám přeci stěhovat do domu! Byl jsem opravdu zvědavý, co řeknou na tatínkův nápad ostatní, a možná, že jsem se i těšil, až mu vyčiní, co to má za nápady, ale o to víc mě překvapilo, když ho naopak všichni uvítali s velkou slávou a jásotem. Hned jsem utíkal zpátky do kouta pro svou tuhu a dřívko. Tady se totiž jistě dějí věci, které souvisí s Vánocemi, jinak si to nedovedu vysvětlit.

A opravdu, ve chvilce stál stromek v dřevěném stojánku u krbu a teď byla řada na mamince s dětmi, aby odvedly svůj kus práce. Stromek se přeci musel ještě nazdobit. A tak se na zelených větvičkách počaly objevovat různobarevné koule, perníčky a také dlouhatánský svítivý řetěz, aby potom všechnu tu nádheru završila jedna třpytivá hvězda na vrchol. Všichni se potom u stromku radovali a ještě dlouho koukali do plápolajících kamen vedle stromku. Dokonce i pes se stulil poblíž stojánku, jako by i na něj dýchla vánoční nálada.

I já seděl v jeho větvích a pozoroval mlsné ohnivé jazyky olizující červenobílé cihlové stěny. Tady mě nikdo neměl šanci najít a já se tak cítil úplně jako platný člen rodiny. I svou příručku jsem pro jednou odložil, vždyť o tomto se nedá psát. Tohle se musí prožít.