O dnešním dni mě ze sna probudila úžasná vůně. Líně jsem se protáhl, otevřel očka a zamyslel se – co to může být? Vydal jsem se tedy ke svému cíli a po chvíli mě stopa zavedla až do kuchyně.

Co to tam ta lidská maminka kutí? Ihned jsem si všiml hroudy jakési nahnědlé hmoty ležící na dřevěném prkénku na stole. Tuhle hmotu přeci znám! Z té maminka společně se svou holčičkou modelovaly nejrůznější postavičky, předměty, ba i nádobí a pak si společně ty nejhezčí předměty vystavily na skříňku přímo pode mnou, kde nahradily původní halloweenskou výzdobu, která mě tehdy tak vyděsila. Ale tehdy modelovaly v mém pokoji a ne v kuchyni, a navíc ta hmota nevoněla po skořici. Něco tu nehraje.

Usadil jsem se hezky nenápadně na druhé straně kuchyně a sledoval, co se bude dít. Maminka mezitím hmotu několikrát přejela takovou dřevěnou válcovou věcí, udělala z ní placku a potom do ní počala pokládat takové zvláštní předměty. Bylo to opravdu zajímavé, vypadalo to jako kus pokrouceného plechu, ale když pak ty věcičky zase vytáhla, pochopil jsem. Pod její rukou začaly z té hmoty vznikat nejrůznější tvary - vločky, rukavice, hvězdy, ba i stromečky tam byly. Ty potom přišly do takové rozpálené bílé krabice a - u všech medových pláství - jak se celá kuchyň rozvoněla! Když jsem večer usínal, ležel už pode mnou na skříňce kromě figurek i talířek plný těchto voňavých laskomin, kterým se říká perníky. Moc jsem si přál je ochutnat, ale nenašel jsem odvahu slézt dolů a vzít si byť jen jeden malinký. Lidé by si toho možná všimli a potom by byli naštvaní. Umínil jsem si ale, že musím rozhodně sehnat recept. Včely jsou přece také moc šikovné kuchařky a určitě zvládnou něco takového vyrobit také. S takovou se nám ty hmyzí Vánoce určitě podaří udělat.