O dnešním dni jsme měli v našem útulném domečku opravdu zajímavou návštěvu. Zpočátku to vypadalo, že dnes bude den jako každý jiný, děti výskaly na zahradě, neposedné veverky shazovaly ze ztěžklých větví laviny sněhu a ten podivný sněhový mužíček, kterého tu děti postavily před několika dny, stále nehnutě zíral přímo do mého kouta. Zprvu jsem z něj měl docela strach, jeho černá očka koukala docela zlověstně a úsměv stejné barvy také nepůsobil zrovna kamarádsky, ale nakonec jsem přeci jen pochopil. On mě tam nehnutě, ve dne v noci střeží. Dává pozor, aby se mi nic nestalo. A tak jsme se spolu nakonec skamarádili. Zkrátka, i ta prazvláštní postavička se chovala tak jako každý den předtím a nic tak nenasvědčovalo tomu, že by se cokoliv dělo. To se však s přicházející nocí změnilo.

Chystal jsem se právě ve své zbrusu nové houpací síti na líný večerní šlofík, když se za oknem něco pohnulo. Co to bylo? Že by se můj nový přítel konečně pohnul? To už se ale ozvalo zařinčení řetězů.

V tu chvíli jsem si přál být malinký jako chmýříčko z pampelišky. Zakryl jsem si rychle všechna očka až na jedno a celý rozklepaný sledoval, co se bude dít. A než jsem se nadál, stála v pokoji nejen celá má lidská rodina, ale také tři záhadné postavy: Stařec o berli, oděný do bílo-červeného hábitu, nadpozemsky krásná, sněhově bílá dívka s křídly na zádech a zlatou hvězdou na čele a mužíček černý jak tma za okny, vybavený hrubým pytlem se záplatou a řinčícím řetězem. Málem jsem překvapením sletěl ze stropu jako zralá hruška.

„Blblblbl, jestlipak jste byly dětičky hodné?" ptal se hned ten černý strašák, ale to už je předběhla sněhobílá dívka: „Ale nech toho, ty čertisko, toto jsou hodné děti, vidím jim to v očích," její úsměv uklidnil i mě.

Stařec se jen pousmál a pokýval hlavou.

„Jestli je to pravda, tak bych tu pro vás něco měl," řekl hlubokým hlasem a rozdal oběma dítkám po jednom nacpaném pytli. Ty hezky poděkovaly a všichni tři návštěvníci se opět vydali na svou pouť. Řinčení řetězu ještě dlouho čeřilo noční ticho, ale já už se nebál. Ani ten černý mužíček jistě nebyl zlý.

Představte si, milí hmyzí sousedé, že nás ten večer navštívili Mikuláš s čertem a andělem. Celá ta trojice spolu prý svorně cestuje napříč vesnicemi a zabuší na každé dveře, za kterými bydlí děti. Ty hodné dostanou pytlík plný sladkostí, ty zlobivé brambor či uhlí, a ty nejzlobivější, ty prý unáší čert přímo do pekla.

Myslím si, že i my bychom u nás takové návštěvy potřebovali. Vždyť co já se na louce nazlobil nad sousedovic včelími kluky, kteří mi vždy zlobivě pobzukovali nad hlavou, když jsem chtěl spát. Jsem si jist, že s těmi by čert zamířil přímo do pekla. Anebo stihli zároveň nasbírat nejvíc medu ze všech? Kdo ví, třeba těm klukům křivdím. To už by koneckonců posoudili jiní.