Konečně jsme se oba ještě jednou vyspali a už nastal ten vytoužený Štědrý den. Radostí jsem nemohl přestat vrtět ocáskem. Poslední přípravy, bramborový salát, smažený kapr, spousta jídla i pro mě! Na to jsem si ale musel ještě chvíli počkat, když jsem totiž loudil po paničce lžíci salátu, pokárala mě, že když budu jíst, neuvidím zlaté prasátko. Byl jsem z toho všecek zmaten. Dá se to jíst? Třeba ano, a navíc to je ta pravá pochoutka. V tom případě teda nebudu jíst celý den, čestný labradoří!

Abych se při tom kručení v břiše nějak zabavil, myslel jsem na to, co asi dělá Pavouk. Podle všeho měl dost napilno, asi dával dohromady poslední kapitoly své vysněné Příručky. Když jsem však pod ním stál, podíval se na mě a zamával mi. Radostí jsem mu nazpět zavrtěl ocáskem.

Konečně nastal ten vytoužený čas. Venku se setmělo a nastal opravdový Štědrý večer. Můj první! A Pavoukův taky. Teď už jsem hlady pomalu viděl dvojmo, ale věděl jsem, že za chvíli se dočkám. Jen z jednoho jsem byl trochu smutný - byl jsem napálen. Žádné zlaté prasátko totiž nepřišlo a mně se nelíbilo, že jsem byl o tak vzácnou věc ochuzen. Když však přede mnou přistála hromada řízků s porcí salátu, dočista jsem na něj zapomněl. Vždyť tohle vydalo klidně za deset prasat!Ještě jsme málem ani nedojedli, a už se od stolu zvedala panička, že slyšela nějaký šramot v obýváku a že to musí zkontrolovat. Děti moc moc chtěly jít s ní, ale nemohly, musely zůstat sedět, a já s nimi. Byl jsem snad ještě zvědavější, zvlášť když jsem nechápal, jak mohla panička slyšet nějaký zvuk a já ne. To už ale z obýváku zazněl cinkot zvonečku a my se všichni horempádem rozběhli za paničkou.

Věřte nebo ne, on opravdu přišel. Ježíšek byl tu! A přinesl dárky, móóc dárků. Dokonce i pro mě. Tak jsem byl přeci jen nakonec hodný pes! Ze samé radosti jsem hned olízal všechny ze smečky, abych jim dal najevo své sympatie. Páníček hned bručel, že teď bude celý mokrý, ale já už věděl, že se zlobí jen naoko. I on sám koneckonců pookřál, když z papíru vybalil nové papuče a lesknoucí se sadu nářadí do kůlny.

Ležel jsem spokojen u krbu pod stromečkem, s celým velkým balením buřtů a přemýšlel nad tím, co asi dělá ten můj Pavouk. Dostal také něco? Možná, že ne, ale já na něj budu určitě pamatovat. Nechám mu půlku jednoho buřtu, to by mu mohlo stačit. I když to pro mě bude těžké, ty buřty jsou prostě výborné.

Ať už jsou vlastně Vánoce jakékoliv a pro kohokoliv, radovat se z nich může každý. I já a i Pavouk jsme letos prožili své první Vánoce a už teď jsme se nemohli dočkat těch příštích. A já i vám všem za nás za oba přeju ty nejkrásnější Vánoce i stejnou hvězdu, jakou jsme viděli i my. Třeba se vám právě pod ní splní vaše největší přání!