Ježíškův dům na mě už na první pohled opravdu zapůsobil, ale když se ještě Falco hrdě pustil do vyprávění, nevycházel jsem už z údivu ani na moment. Jak krásná tradice a kolik nejrůznějších zvyklostí se otáčelo kolem lidských Vánoc. V tom malém chlívu bylo ponuro, ale také tak klidno a útulno. I na mě tu dýchla vánoční atmosféra. Zatímco můj kamarád povídal, vydal jsem se na obhlídku. Kromě samotného Ježíška a Marie s Josefem mě jako první zaujala postavy, o které Falco mluvil jako o andělech. Hned jsem si vzpomněl na jednoho ze tří tajemných návštěvníků, které jsem viděl u nás v domě na začátku zimy. Stařec s berlí a černý mužíček ovšem chyběli.

Když Falco skončil se svým vyprávěním, nastalo absolutní ticho. Nikde okolo nikdo nebyl, ani vítr nezavál. Stáli jsme oba před betlémem a přemýšleli, co dál. „Naskoč si," řekl potom znenadání Falco. Poslechl jsem a on hned zamířil na druhou stranu od domova. Já ale poznal, kam míří. Naším cílem byl kopec, u kterého jsem zažil svou první koulovačku.

Vyběhli jsme až nahoru a potichu si sedli do sněhu. Všude pod námi svítily vánoční řetězy, ozdoby a pouliční lampy. V tu chvíli jsem věděl, že Vánoce nejsou jen lidský svátek. Stromy, rybník, les za námi, všechno se pomalu připravovalo na zítřejší velký večer. A my seděli s Falcem jeden vedle druhého a nad hlavou nám proletěla jasná hvězda s ocasem větším, než byl ten Falcův. Betlémská kometa.