Neměl jsem rád ty dny, kdy se celá má lidská smečka už brzy ráno nachystala a postupně všichni někam odešli, aby se vrátili až k večeru. Nechápal jsem, proč vždycky takhle někam mizí a nevěnují se mi, vždyť oni si taky chtěli hrát, nebo ne? Nebavilo je to snad? První dny to pro mě bylo utrpení, ale postupně jsem si zvykl, že se musím tou dobou zabavit sám.

O to větší byla má radost, když zase přišel jeden z těch dní, kdy se nikam nevstávalo, a dokonce byla na programu opravdová lahůdka - sáňkování! Kdo z vás nemá ponětí, co to takové sáňkování je, tomu to rád vysvětlím. To si jako správný a vychovaný pes zkontrolujete, že jste vzali z domu všechny děti, a když je teda celá smečka připravena na cestu, dáte důrazným zaštěkáním najevo, že se může jít. Potom vezmete do tlamy popruh od takové zvláštní dřevěné sedačky, které se říká sáňky, a vyběhnete společně s dětmi až nahoru na kopec. Tam se děti na sedačku posadí a už si to letí sněhem z kopce dolů, zatímco vy za nimi letíte s jazykem vyplazeným až na zem a uši vám vlají ve studeném větru. Vaším úkolem je nejen sáňky dohnat, ale také udělat všechno proto, aby se převrátily a vy tak skončili na jedné velké kupě. To se potom děti smějí nejvíc a vám lítá ocásek ze strany na stranu jako šílený. Sotva se dostatečně vyválíte, vezmete zase popruh do tlamy a pádíte s ním nahoru do kopce, aby bylo vše co nejdřív připraveno na další jízdu.

Asi vám ani nemusím vysvětlovat, jak taková důležitá a zodpovědná práce dovede psa unavit. Ani já nejsem výjimkou, a tak jsem se zase jednou vracel domů utahaný - inu, jak pes. Ale žádný strach, děti, já se z toho do zítřka vyspím a pak si hned můžeme jít zase zasáňkovat. Správný labrador nikdy zodpovědnou práci neodmítne!