Mary žila se svým manželem Johnem a svými syny v krásném domku s bílým laťkovým plotem. Na zahradě jí rostly růže a na okně měla truhlíky s bylinkami a levandulí. John byl automechanik a chodil domů vždy až na večeři. Mary byla doma se svými dvěma syny. Staršímu z nich byly čtyři roky, mladšímu ještě nebylo ani půl roku.

Jednoho dne Mary připravovala večeři, když za ní přišel Dean do kuchyně.

„Mami," zatahal ji za sukni.

„Ano, zlato?" otočila se k němu, ruce zaprášené od mouky.

„Dylan ze školky dostává penízky za to, že doma pomáhá," začal její synek. „A já jsem to spočítal. Hlídal jsem dvakrát Sammyho, to je za dolar a pak jsem vynesl koš a uklidil jsem si pokojíček, to je další dolar. A pak jsem ti pomáhal s nákupem, to je za půl dolaru. Dohromady je to tolik dolarů," ukázal Dean své výpočty na prstech. Mary si oprášila ruce a dřepla si k němu.

„Zlato, kolik dolarů jsem dostala za to, že jsem tě devět měsíců nosila v bříšku?" ptala se ho jemně.

„Já nevím," pokrčil Dean rameny.

„Ani jeden," usmála se na něj. „A co třeba, když jsem tě do noci nosila na rukou, když jsi měl horečky a celou noc jsi plakal?"

„Nevím, mamí," sklonil chlapec hlavu.

„Taky žádný," pohladil ho Mary po vlasech.

„A víš, co jsem dostala za všechny svačinky a koláče, které jsem doma pekla?" ptala se ho dál.

„Taky nic," chlapec špulil spodní ret a bylo na něm vidět, že začne plakat.

„Nic," zašeptala Mary. Jakmile to dořekla, chlapec se opravdu rozplakal.

„Omlouvám se, mami," vrhl se na ni chlapec.

„To je v pořádku, zlato," líbla ho na tvář a pevně ho držela.

„Mám tě rád, mami, moc tě mám rád," kňučel jí Dean do ramene.

„Já vím, andílku, taky tě moc miluju," znovu ho políbila na tvář. „Ale teď musím dodělat ten koláč, chceš jablkový nebo jahodový?"

„Jahodový, a mami?" chlapec už nebrečel. „Dáš tam hodně drobenky?"

„Samozřejmě, vím, jak to moji chlapci mají nejradši," pohladila ho po vlasech.

„Super," vykřikl Dean a otočil se na postýlku svého mladšího brášky. „Ahoj, Sammy," nalepil se na zábrany postýlky. „Počkej, až budeš moc jíst mamčiny koláče, jsou nejlepší!"

Mladší ze sourozenců vydal neartikulovaný zvuk radosti, že si ho jeho starší bratr všímá.

„A budeme si házet na dvorku, Sammy, naučím tě hrát baseball," povídal dál Dean, zatímco jezdil hasičským autem kolem Samovy postýlky. „A až půjdeš do školy, budu tě hlídat, aby ti nikdo neublížil, jako je to v televizi, že jo, mami?"

„Samozřejmě, jsi jeho starší bráška, když nebudeme já s tatínkem na blízku, měl bys na Sammyho dávat pozor," usmívala se Mary u krájení jahod.

„Já vím, mami, budu, vždycky," řekl Dean a nechal hasičské auto nabourat do policejního. „Á, pomóc, potřebujeme tu další hasiče!" zakřičel a běžel do pokojíčku pro další hračky.

Mary se za ním ohlédla a pak se podívala na Sammyho, který začal naříkat, jakmile neslyšel Deanův hlas.

„Nemusíš se ničeho bát, miláčku," usmívala se. „Maminka tě miluje, tatínek tě miluje a pro svého brášku jsi tím nejlepším dárkem na světě, Sammy. Všichni tě moc milujeme," opláchla se, aby mohla malého hladit po vláscích. Ten na ni koukal svýma velkýma zelenýma očima a už neplakal.