Potter skutečně zrušil své zasnoubení. Byl z toho poprask. Severus si vůbec neužíval všechny ty spekulativní články v novinách. Ne, ani trochu. Weasley ho nad šachami vyslýchal, o čem se to bavili, že to dopadlo jak to dopadlo. Ale Severus na to řekl jen to, že Potter asi nežil svůj život tak, jak chtěl, a proto se rozhodl udělat správnou věc. Přece by Weasley nechtěl, aby si Potter bral jeho sestru jen z povinnosti? A Weasley mu dal za pravdu a pokračoval ve hraní. Dokonce chtěl hrát pravidelně, alespoň jednou za měsíc.

Severus musel uznat, že to byla příjemná odpoledne nebo večery. A mělo to i jeden malý bonus. Jednou je Potter našel u Weasleyho doma. Jeho reakce byla k nezaplacení. A ne, Severus s Weasleym nespal. I když bylo vtipné, že si to Potter hned myslel. Dokonce se i v rozčileném šeptu zeptal, jestli nespí i s Grangerovou, aby měl celou sadu.

Potterova příčetnost se drobila.

Severus se jen usmál, pohladil ho po tváři a řekl mu, že všechno je v pořádku. A že mu nic není do toho, s kým spí, ať je to kdokoliv. Nepopřel nic, ani nic nepotvrdil. Odmítl se k tomu vyjadřovat. A jestli se Potter rozhodne konfrontovat své nejlepší přátele, bude mít co vysvětlovat.

Bylo by úžasné, kdyby se zničil sám.

Všechno šlo hladce. Potter mu šel na ruku. Weasley s Grangerovou mu šli na ruku. Všichni ho považovali za někoho jim blízkého. Reformovaného. Jestli praskne, že Potter se Severusem spí, bude to zábavné. Jestli praskne, že Potter se Severusem podváděl Weasleyovou, bude to báječné. A jestli praskne, že toho Potter dosáhl pomocí prokleté fráze proti Severusově vůli, bude to epické.

Severus byl skromný. Epika by mu stačila.

A pokud se to rozhodnou řešit morálně správně a legálně? Severus by jim neměl za zlé, kdyby se to pokusili zamést pod koberec, ale kdyby Potter skončil před Starostocem a v Azkabanu? Severus by nemohl být šťastnější.

Studoval šachovnici. Povzdechl si a promnul si spánek. Potlačil falešné zívnutí.

"Jste v pořádku, pane"

Slabě se usmál a přikývl. "Ano, jsem."

"Nevypadáte tak."

Zvedl obočí a zase potlačil zívnutí. "A jak vypadám?"

"No to je právě to. Nedobře."

Povzdechl si a promnul si oběma rukama obličej. "To už musí být kurva špatný, když to poznáte vy."

Weasley okamžitě vyskočil na nohy. "Zavolám Hermionu!"

"Sedněte si!" vyštěkl na něj.

Weasley poslechl.

Výborně. To fungovalo. Zhluboka se nadechl a vydechl. "Promiňte."

"Jste nemocný?"

"Asi? Nevím Netuším. Nic nedává smysl..." Zadíval se do prázdna. "Přicházím o rozum. Ztrácím minuty i hodiny. Objevuju se doma a ani nevím jak. Nebo vyjdu z místnosti a netuším, co jsem tam dělal. Cítím... neopodstatněné návaly náklonnosti, které zmizí dřív, než je stihnu rozklíčovat. Pořád mám šťastné noční můry, ale nevím, o čem jsou. Nepamatuju si je." Dal si pozor, aby zněl stejně zničeně, jako by se měl cítit.

"Zavolám Hermionu," řekl Weasley pomalu. "Ta bude vědět, co dělat."

"Nemůžete se aspoń jednou v životě rozhodnout sám?!" vyštěkl. Když sebou Weasley trhnul, zase si protřel obličej. "Promiňte. To se mi teď děje neustále. Jako bych byl pořád vzteklý, pořád šťastný, pořád se bál, pořád byl...zamilovaný," řekl s odporem. "A to všechno najednou. Už to nemůžu vydržet. A je to den ode dne horší."

"Proč jste nic neřekl?"

"Nechtěl jsem tomu věřit." Polkl. Zadíval se upřeně do stropu a usilovně mrkal. "Asi jsem se zbláznil," zašeptal.

Weasley byl teď bledý. Pihy mu vyskákaly a vypadaly jako malé mušky sedící mu na kůži. Severus se mu nedivil. Taky by se vyděsil, kdyby se viděl na pokraji nervového zhroucení, napůl v slzách k tomu.

"Jen... to nikomu neříkejte, prosím," požádal ho slabě a úpěnlivě. Připadal by si trapně, kdyby to Weasley nežral i s navijákem.

"Ale Hermiona by -"

"Ano, té můžete. Ale nikomu jinému. Chci vidět nejdřív léčitele. Ale nikomu jinému to opravdu neříkejte."

"Co Harry?"

"Co s ním?"

"Myslíte, že má to samé?"

Hořce se zasmál. "Nevím. Nevím vůbec nic. Možná? Nevím." Zatřásl hlavou a pak ji složil do dlaní. "Nevím. Nic nevím..."

Uslyšel zašustění látky a pak na rameni ucítil váhu. Weasley ho stiskl. "To vyřešíme, pane. Nebojte."

Kousl se do strany jazyka tak silně, že chutnal krev. Oči se mu bolestí zalily. Vzhlédl a podíval se Weasleymu do očí. "Já se tam nevrátím. Jestli to je ta kletba, nevrátím se tam. Jestli přijdu o rozum... To mě radši zabijte."

Weasley vážně přikývl. "Vyřešíme to," řekl pevně.

"Otestoval jsem se na všechny lektvary. Nic. Žádné lektvary lásky, štěstí, mizérie..." Zavřel oči a vytlačil jednu slzu ven. Začala mu téct po tváři. "Už nevím, co dělat."

"Nejste sám, pane. Pomůžeme vám."

Očividně.