Ležela na zádech a hleděla na ohyzdný strop. Nemohla usnout. Bylo tam vedro a vlhko, postel byla nepříjemně měkká. Hermiona se podívala na hodiny - byla jedna hodina ráno. Zaskučela jako raněné zvíře. Vyhrabala se z postele, sbalila si věci a vydala se v noční košilce a županu pryč. Vyšla schody do přízemí, vrátila recepční klíč a odešla k výtahu. Celou cestu přemýšlela, co Dracovi poví. Uvažovala, jestli se mu omluví, nebo vysvětlí své chování. Povzdechla si. Kdyby nedělala takové scény, nedostala by se do takovéhle lapálie. Už by se mohla poučit ze svých předchozích chyb. Doputovala do dvacátého patra, našla pokoj 1602, položila si kufr na zem. Zhluboka se nadechla, napočítala do deseti a zaklepala. Chvíli se nic nedělo, ale pak se dveře otevřely. ,,Čekal jsem tě už před půl hodinou," řekl s jemným úsměvem Draco. Natáhl se pro kufr a donesl jí ho do pokoje. ,,Zabral jsem si pravou stranu postele, takže žádný stížnosti, mám na to právo," pokračoval. Hermiona stála ve dveřích a připravovala na omluvu. ,,Pojď dál, prosím tebe," řekl.
,,Já jsem se chovala..." začala.
,,Jo, to se stává," skočil jí do řeči. ,,Dáš si víno?"
,,Ty máš na pokoji víno?" podivila se Hermiona.
,,My máme na pokoji víno," opravil ji a došel jim nalít. Hermiona přešla nádherný, prostorný pokoj s fungující klimatizací, čistým kobercem a výhledem na moře.
,,Chtěla jsem se..."
,,Tak na zdraví," řekl Draco, vrazil jí do ruky skleničku a přiťukl si s ní. Hermiona došla k závěru, že je Draco gentleman a nenechá ji, aby se omluvila. Napila se. ,,Budeme muset jít brzy spát. Zítra ráno vstáváme sice později než normálně, ale nechci, aby nám všechno na snídani snědli ostatní."
,,Dopijeme a půjdeme," odsouhlasila Hermiona.

░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░

Lehla si na levou stranu postele, přikryla se přikrývkou až po krk a čekala, až přijde Draco. Ten si v koupelně čistil zuby. Uvažovala, jestli to takhle chodí i v manželství. Čekají na sebe manželé a uléhají společně? Nebo se pro jistotu jeden zavrtá do peřin a co nejrychleji usne? Nejspíš to taky souviselo s počtem let, která spolu již manželé strávili, napadlo ji. Bylo to zvláštní. Přemýšlela o manželství v posteli, kterou bude sdílet s Dracem Malfoyem. Zahnala všechny myšlenky. Napadlo ji, že by si všechny tyto úvahy měla ušetřit pro svou kamarádku Leu, která by s tím vším pomohla. Sama ty myšlenky porovnat ve svém mozku nedokázala. Draco vyšel z koupelny v pyžamu, učesaný, upravený. Když si lehl vedle Hermiony, ucítila jeho kolínskou. Byla napjatá. Netušila, co by měla říkat a jak by se měla chovat.
,,Budík máme na půl osmou, souhlasíš?" zeptal se Draco.
Hermiona byla překvapená tímto dotazem. Byla zvyklá si plánovat vstávání sama a nyní se s ní chtěl Draco domlouvat.
,,Dobrá," odsouhlasila.
Draco se pokusil o úsměv, ale nejspíš byl taky z celé situace nejistý. ,,Tak... dobrou noc," řekl a zhasl lampičku.
Hermiona pár minut mlčela, ale nedokázala usnout díky té tíze na hrudi. ,,Omlouvám se ti," zašeptala do tmy. Lépe se jí to říkalo, když na ni neviděl. Možná proto zpověď fungovala na podobném principu kvazi anonymity.
Draco pár vteřin neodpovídal a ty vteřiny byly bolestně nekonečné. ,,Není se za co omlouvat."
,,To neříkej," zašeptala Hermiona a z očí se jí řinuly slzy. ,,Odpusť mi, Draco," požádala ho.
,,Odpouštím ti. Provinil jsem se vůči tobě mnohem víc než ty proti mně."
,,Tohle není soutěž, kdo komu víc ublížil," opáčila Hermiona.
,,Tak si pojďme znova odpustit a jdeme dál. Co jiného bychom měli udělat, než si stále a pokaždé odpustit?" navrhl smírně Draco.
Hermiona chtěla odpovědět, ale místo toho vzlykla.
,,Ty brečíš, Grangerová?"
,,Ne," zalhala Hermiona a znovu tak trochu popotáhla.
,,Polož svou ruku doprostřed postele," nařídil jí Draco. Hermiona byla tak zmatená z této instrukce, že ho bez ptaní poslechla. Draco poslepu našel její ruku a chytil ji. ,,Odpouštím ti, Hermiono," řekl a stiskl ji pevněji.
,,Děkuju. Odpouštím ti, Draco," pravila a stiskla jeho ruku pevněji.
,,Tak vidíš. Nakonec to nebylo tak hrozný," řekl a chtěl svou ruku odtáhnout, Hermiona ho však stále držela.
,,Nevadilo by ti, kdybychom se drželi než usnu?" zeptala se Hermiona a snažila se o co nejlhostejnější tón.
Draco se tiše zasmál. ,,To je jasný. Taky se bojím bubáků."
Hermiona byla skutečně spokojená. Ještěže nezůstala v tom otřesném pokoji.
,,Dobrou noc," zašeptala.
,,Dobrou noc, ty nesnesitelný zlatíčko," zažertoval Draco a palcem pohladil kůži její ruky.

for Her, only for Her, always for Her