1) Občas si připadám, že jsem jako můra. Důvody?
1) ráda se schovávám ve tmě, nemám ráda světlo
2) takovou můru povětšinou nemá nikdo rád, jako mě, je opuštěná. A nakonec?
3) je křehká, jen pouhý dotek by jí mohl rozbít. Mám pocit, že i tuto vlastnost máme společnou

2) Nosím smůlu, každýmu, kdo se jen pokusí se mnou navázat kontakt. Jsem problémová, málokdo by dokazal snášet tu smůlu, je to jak oblak, a ten mě dusí a drží kohokoliv kdo mi chce pomoct dál ode mě. Dusím se sama, nikdo se neodváží projít a kdo se odvážil, začal se dusit taky. Proto pak odchází a nechává mě samotnou.

3) ,,Je mi zima." Doopravdy mám strach.
,,Nemám hlad, už jsem jedla." Doopravdy na jídlo ani nepomyslím
,,Klidně ... Jasně ... OK " nechci s nikým mluvit
,,Jsem v pohodě, nic mi není." Koukni se mi do očí, poznáš že v pořádku nejsem.