„Tak spusť," vyzval ho chladně Harry, jakmile se všichni tři posadili v kuchyni ke stolu.

Draco sedící v čele trochu posmutněle zaznamenal, že si oba muži sedli až o židli dál. Vnímal bariéru, kterou tím okolo sebe vystavěli a povzdechl si. „Můžu mít prosbu, než začnu?" zahuhlal a otřel si kapající krev z brady, ale nebylo mu to nic platné. Zlomený nos měl poprvé a zjišťoval, že to nejen neskutečně bolí, ale také se mu s tím dost mizerně dýchá. „Nemohl bys..." Výmluvným gestem si ukázal na obličej. „Víš, že tohle mi nejde."

„Episkey," vyřkl Harry příslušné kouzlo a starostí zkřivil obočí, když Draco zasténal bolestí.

Hned poté mu podal navlhčenou utěrku, aby se mohl umýt. Bleskl pohledem na Blaise, který se tvářil, jako kdyby chtěl Draca na místě zabít pohledem a zatoužil mu jednu ubalit. Sice byl na svého bývalého přítele naštvaný a cítil se ublíženě, přesto by nikdy nepřistoupil na ruční vyřizování. Nedokázal si představit, že by tu krásnou tvář někdy uhodil, na to ho příliš miloval. Ale Blaise takové defenzivní myšlenky neměl a on to na jednu stranu chápal. Draco mu kradl manželku. Bylo to horší, protože Harryho jen podváděl, kdežto svému příteli ze školy rozbíjel manželství.

„Díky," hlesl Draco a jakž takž se upravil. Unaveně si přejel prsty přes obličej a opřel si lokty o stůl, na nějž se zaměřil zrakem. „Nevím, jak začít," přiznal tiše.

„No, já ti milerád řeknu, jak to skončí," zavrčel Blaise a s propletenými prsty natáhl ruce před sebe, až to zakřupalo.

„Blaise, prosím," zarazil ho Harry a zadíval se na blonďatou hřívu. Zjistil, že mu je Draca, sedícího jako hromádka neštěstí, líto. „Myslel jsem, že jsi gay. Proč jsi mi lhal a neřekl, že jsi bisexuál?" oslovil ho prázdným hlasem.

„Nelhal," okamžitě odpověděl a zdvihl hlavu. Vpíjel se do smaragdové zeleně a doufal, že mu uvěří. Snažil se v očích promítnout vše, co k němu cítil. „Hele, já vím, že to bude znít ujetě, ale já za to vlastně nemůžu."

Blaise zrudl, takže jeho snědá pokožka vypadala rázem jako tmavá čokoláda. „Já ho vážně zabiju, Pottere," vyhrožoval se zaťatými pěstmi. „Ještě řekni, že za to může Pansy." Naklonil se nad stolem a vrhl po Dracovi tak zlý pohled, až sebou trhl. „Jenže k tomuhle jsou vždycky potřeba dva. A ty ses rozhodně nekrotil."

Draco zezelenal a žaludek mu udělal přemet. „Tys... viděl...?" ptal se nepřirozeně vysokým hlasem a do očí mu vstoupily slzy, když viděl, jak se Harry odvrací. S tímhle nepočítal. Sice netušil, jak na to přišli, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že jej u toho někdo přistihl.

„Viděl jsem dost," souhlasil Blaise mrazivě. „Myslel jsem, že jsme přátelé, ale ty jsi jen svině, která šuká moji ženu! Jak dlouho to trvá?"

Horečně vrtěl hlavou. „Tak to není, přísahám. Já –"

„Není? Tak proč vzdychala jako nadržená děvka? Musel jsi přesně vědět, jak na ni," obvinil ho a vztek v něm narůstal.

„Lektvar touhy," špitl přiškrceně.

Harry zbystřil. „Cože?"

Draco se zhluboka nadechl a opřel do židle. Promnul si kořen citlivého nosu a pak si ruce položil do klína. Aby se nemusel dívat ani na jednoho, oči zapíchl do zakrvácené utěrky. „Bude to znít šíleně, ale... Merlinžel nemám žádné veritasérum. Musíte mi věřit..."

„Mohl bys to už vyklopit?" požádal Harry tiše. Bolelo ho se na něj dívat. Chtěl se ideálně sbalit někam do klubíčka a tam prostě potichu umřít.

„Pansy se zbláznila. V práci sebrala mnoholičný lektvar. Získat tvoje vlasy problém nebyl," řekl směrem k Harrymu. „Musela to plánovat dlouho, protože Weasleyová moc často na ministerstvo nechodí. Počkala si na ni a dala si záležet, abych to viděl." Na vteřinu se na něj podíval. „Je mi líto, že jsem ti nevěřil."

Harry vytřeštil oči. To znělo... uvěřitelně. Ale proč by to Pansy dělala?

„Proč by se moje manželka sápala po zrzce, navíc přestrojená za Pottera?" ptal se Blaise a nevěřícně potřásl hlavou, nevědomky tak vyslovuje Harryho myšlenky nahlas .

„Prý jsi neplodný," zamumlal Draco skoro neslyšně. „Plánovala mě rozdělit s Harrym. Nevím, jestli na furt nebo jen na chvíli, na tom asi nesejde. Tvrdila mi, že budeš doma. Chápej, Blaise, já byl úplně v prdeli. Myslel jsem, že mě Harry podvádí."

„A proto jsi musel skočit na první ženskou v dosahu?" utrhl se na něj.

„Když už, tak bych skočil na chlapa. U Salazara, vždyť mě znáš!" bránil se ostře.

„Co dál?" vstoupil do jejich přestřelky Harry, kterému začala v hlavě blikat červená kontrolka. Začínal tušit, že následující slova se mu nebudou vůbec líbit.

„No, nalákala mě k sobě a... do pití mi zamíchala lektvar touhy," vysvětlil jim bezvýrazně a zaťal si nehty do dlaní. Harry i Blaise sborově zalapali po dechu. Oba věděli, že je to zakázaný lektvar a že za jeho použití hrozí Azkaban. „To ale není to nejhorší," zaúpěl a konečně mu potlačované slzy ponížení vytryskly ven.

„Co může být horšího?" zabručel nepřítomně Blaise, kterému se pomalu začal hroutit svět, jak mu docházelo, že ta absurdita dává smysl a přesně odpovídá Pansyinému vzorci chování. Věděl, že pokud ona něco chce, tak to dostane. Otázkou bylo, co vlastně ta žena chce.

„Je těhotná," zašeptal Harry a zabořil si hlavu do dlaní.