,,Byla jsi zlaté ,,B" obklopené perlami a nejdůležitější rodinný hráč a ztělesnění všech našich rodinných ambicí," vzpomněla si na tato slova a pak se jí vybavily myšlenky na její korunovaci.

,,Touto korunou svatého Edwarda tě slavnostně korunuji... Anglickou královnou!" znělo v katedrále a její manžel jí položil zlatý kroužek na hlavu a tělem jí projelo chvění, když ucítila lehkou váhu koruny a vnitřně se zachvěla. 

Dívala se přímo před sebe a nevšímala si davu lidí, kteří se tu shromáždili, aby sledovali její triumf.

 Na povrchu byla klidná a vyrovnaná, ale její duše byla v plamenech a na okamžik ji zaplavila úplnost a dokonalost a pohltil ji nový všeobjímající pocit. A zlaté paprsky slunce proudily vysokými okny a zalévaly katedrálu v éterické záři.

 V tomto okamžiku byla dokonalost, která ji nechala bez dechu, okouzlená a okouzlená.

Byla anglickou královnou. Po všech těch letech boje jí Bůh konečně udělil tuto velkou čest. Seděla na trůnu, korunovaná královna, manželka Jindřicha VIII.

 Zhluboka se nadechla a když jí Cranmer předal dvě žezla panovníka, tak na rtech se jí vkradl úsměv a před ní byla zlatá budoucnost.

,,Čest a milost budiž naší královně Anně. Ať se ti daří, jdi vpřed a porodíš nového syna z královy krve," a to ještě nevěděl že Anna Boleynová, ta nevinná zrádkyně, bude uvězněná v Tower of London. 

A hořce se Anna usmála, když si vzpomněla na svou korunovaci, kde byla při velkolepém ceremoniálu korunována na královnu v křesle krále Edwarda.

Když se ohlédla zpět, stěží pochopila, jak ji to mohlo tak ovlivnit a stále si pamatovala ten opojný nával pocitů, který tehdy zažila, ale mezi nadějnou ženou na trůnu a unaveným vězněm, kterým teď byla, nebylo žádné spojení.

Protože byla odsouzena k smrti a ona už nebyla královnou.

 Cranmer oznámil, že její manželství s králem bylo prohlášeno za neplatné a proto se již nemůže nazývat královnou...Ale bylo jí to jedno.

,,Co na tom záleželo, když teď byla smrt blízko?," vzpomněla si a cítila se nudná a vyčerpaná, jako list, který se s posledním úsilím drží stromu, než se provalí bouře a nezůstalo nic.. a jediné, na čem teď záleželo, byla spása její duše.

A přesto jí myšlenka na ty šťastné dny stále přinášela nával výčitek a lítosti a slabý záblesk smutku, když si na tu dobu vzpomínala, ale teď to nebylo nic víc než vzpomínka.

Neleželo jí to tak těžce na srdci jako v prvních dnech jejího zajetí.

 Pak plakala hořkými slzami nad životem, který ztratila, a plakala pro časy minulé. Ale od svého soudu a odsouzení se smířila se svou vírou a uzavřela tuto kapitolu svého života. Všechny její slzy byly nyní vyčerpány.

Teď nemohla dělat nic jiného než čekat. Počkejte na rozhřešení, které nikdy nepřijde, počkejte na Kingstonův příjezd, počkejte na její smrt. Vzpomínala jak zbývala jí pouhá hodina života a ona byla hluboce zamyšlená.

 Vstala krátce po úsvitu, nemohla déle spát a pronesla své modlitby. Necítila potřebu to udělat znovu, protože se smířila s Bohem a prosila by ho jen naposledy... na popravišti.

Anna si povzdechla a rozhlédla se kolem sebe.

Vzpomínala na to jak zde ležela při své korunovaci a zde se radovala a hodovala a v těchto bytech slavila svůj největší triumf, ale nezdráhala se jít. Navzdory žhnoucímu ohni v krbu, který ještě teď cítila v tomto místě nebylo žádné skutečné teplo, které by ji mohlo utěšit, protože ony místnosti byly naplněny aurou jejího osudu a téměř už toužila po poslední procházce a po tom opustit tyto místnosti a naposledy se nadechnout čerstvého vzduchu anglického jara.

Z ničeho nic ji napadla další myšlenka, o které hodně přemýšlela před svým zatčením.

 ,,Anglická královna bude upálena," znělo jí v hlavě a znovu si na to všechno všechno opět vzpomněla.