2552 slov
Maria
Tak jo, máme ráno a já mám začít s rozhovory. Asi řeknu Veritas ten rozvrh
,,Veri? Mám tady ten rozvrh. Napíšeš si ho prosím? "
,,Ano, slečno."
Dobrá, tady je.
6:30 Steve Rogers
Místo setkání: tělocvična
Poznámka:sportovní úbor
7:00 Bruce Banner
Místo setkání: laboratoř č. 46
7:30 Reed Richards
Místo setkání: laboratoř č. 47
8:00 Thor
Místo setkání: obývací pokoj
Poznámka: Vem si s sebou Stormbreaker
8:30 Susan Storm
Místo setkání: obývací pokoj
9:00 Tony Smrad
Místo setkání: Tonyho laboratoř
Poznámka pro Veritas: Veri, prosím řekni tak Tonymu. Děkuji.
9:30 Ben Grimm
Místo setkání: tělocvična
10:00 Natasha Romanoff
Místo setkání: tělocvična
Poznámka: bez pistolí prosím
10:30 Clint Barton
Místo setkání: tělocvična
Poznámka: luk a šípy s sebou
11:00 Doctor Strange
Místo setkání: obývací pokoj
11:30 Peter Parker
Místo setkání: obývací pokoj
12:00 Johnny Storm
Místo setkání: tělocvična
Poznámka: najez se před rozhovorem....

Prosím choďte NA ČAS! Ne dříve a už vůbec ne později!

Tak je asi 6:00. Kapitán by měl přiběhnout asi za 15 minut. Do té doby půjdu Tonymu vypít co nejvíc bar. Naštěstí se nemůžu opít, takže můžu bez problémů vypít 100% alkohol a nic se mi nestane.

6:30
Jsem už dole v tělocvičně a čekám na Kapitána. Cítím, že už je skoro zde.
,,Dobrý den Kapitáne."
,,Dobrý den slečno Stark. Smím se zeptat oč tu jde?"
,,Jistě že smíš. Normálně si popovídáme při sportování. A prosím neříkej mi Stark. Jen Maria nebo Isabella. Připadám si potom stará."
,,Nevěděl jsem, že sportujete. U Tonyho to není zvykem."
,,No jo, u Tonyho, ale já jsem jiná než on. Já nejsem tak egoistická a naivní jako on. Ještě něco. Tykej mi."
,,Dobrá. Co Kdybychom si dali pár koleček na zahřátí. Sice jsem právě doběhl, ale mám energie na rozdávání."
,,Ok. Vsaď se, že tě předběhnu."
,,O co?"
,,Slib mlčenlivosti o tom, že jsem tě předběhla. Jenom já to budu moci poslat do Éteru."
,,To zní fér, platí" a podal mi ruku na zapečetění slibu.
,,10 koleček kolem tělocvičny?"
,,Jo"
,,3, 2, 1, start!"
Začal epický závod. Nechala jsem mu sekundu náskok, ale rychle jsem ho dohnala. Ohlédl se. Chyba hochu. Viděla jsem zděšení v jeho obličeji. Asi běží na největší výkon... A stejně ho předběhnu. 100 metrů do cíle. 50 metrů. 10 metrů. CÍL. Jsem tam 1.!
,,Steve, jak jsi na tom?"
,,Dobrý, ale dlouho mě nikdo nepředběhl."
,,Jo, já jsem plná překvapení... "
,,Nechceš si trochu zaboxovat?" to je fakt dobrý nápad.
,,Jo jasně." Začali jsme boxovat do pytlů vedle sebe. Začala jsem si se Stevem povídat. Ptala jsem ho na život ve válce a obecně na všechno. V 6:55 jsem ho propustila. Hned jsem běžela do laborky, protože jsem nechtěla nechat Bruce moc čekat. Věděla jsem, že je vzhůru od pěti ráno, takže jsem na rozpis rozhovorů napsala jeho laborku. Hned po něm, zalezu do vedlejší místnosti za Reedem a pokecáme si taky. Ale teď už jsem u laboratoře, takže jdeme na to.
,,Ahoj Bruci. Na čem děláš?"
,,Ahoj Mari. Pokouším se za pomoci Veritas stvořit pro ni tělo. Mít chodící encyklopedii není od věci..."
,,Nechceš s tím pomoct. Když už jsem tu kvůli rozhovoru, můžu ti pomoct..."
,,Dobrý nápad. Jdeme na to." zatímco jsme pracovali, jsem z něho vymámila vše o jeho životě a dokončila teoretickou část projektu. Na konci jsem se omluvila, za to, že jsem ho tak vyslýchala (nad čímžavl rukou, že je mu to jedno) a šla vedle za Reedem. Ten měl zrovna rozdělanou práci, tak jsem se rozhodla, že ho trochu vystaším. Pomalu jsem se k němu plížila a s...
,,Baf!" jsem vyskočila na jeho záda. Vím dětinské, ale proč ne?
,,K-kdo?"
,,Já... Kdo jiný... Čeká tě rozhovor..."
,,Ahá, Maria. Já ale teď mám něco rozdělaného."
,,Co? Mohla bych ti při vyptávání se i pomoct."
,,Dobrá, dělám tělo pro UI, konkrétně pro Veritas." koukala jsem sekundu jak vyoraná myš, ale hned jsem se vzpamatovala.
,,Vy jste to na mě s Brucem narafičili. Jemu jsem teď pomohla dokončit teoretickou část. Takže se asi žádná pomoc konat nebude, budeme si pouze povídat. Donesu nám snídani. Vím totiž že jsi nesnídal."
,,Dobře, ale buď rychle zpátky." Zajdu za dveře a přivezu vozík se snídaní, který jsem měla už nachystaný pro všechny případy... Je vidět, že vidět do budoucnosti není od věci...
,,Posluš si." ještě než dojedu k němu už natahuje tu svoji natahovací ruku, aby si něco vzal.
Tak jo. Jdeme na to. Začínám se ho ptát a zapisovat do mozku.

8:00

Už jsem v obývacím pokoji. Thor už tu je taky. Takže můžeme začít.
,,Thore? Tu sekeru uzvedneš jen ty, že ano?"
,,Ano, proč se tážeš Mario?"
,,Mohla bych ho zkusit zvednout? A pokud ho zvednu, zachováš prosím asgárdský slib mlčenlivosti?"
,,Jistě."
,,Tak jdeme na to. Polož Stormbreaker na stůl." super udělal to. Jdeme ohromit boha...
,,Tak jo, 3, 2, 1, TEĎ!" Jaký byl jeho údiv, když jsem to zvedla.
,,J-j-jak? To můžu zvednout jen já, nebo někdo mocnější než já."
,,Takže, jsem mocnější než ty... Ale jak jsem už řekla, nesmíš o tom co se zde stalo nikomu říct. Jinak si teď jdeme popovídat. Mám několik témat. Loki, Asgard, Jane a jaké je to být Bohem. Kterým chceš začít?"
,,Asi od Jane." a začali jsme si povídat.

8:25

,,Thore. Až přijde Susan, prosím odejdi z pokoje, protože rozhovory vedu z mých důvodů o samotě s tím člověkem."
,,Dobrá Mario."

8:30
Susan přišla na sekundu přesně.
,,Vidím, že jste zvyklá chodit přesně. To je dobře. Právě jsem skončila s Thorem. Thore odejdi prosím. Díky."
,,Dobrý den slečno Stark. Mohla bych vám prosím tykat? Protože si potom připadám jako někdo kdo potřebuje vedení, což já nepotřebuji."
,,Zajisté. Ráda bych ti také tykala. Ráda bych viděla ukázku tvých schopností. Stačí když si necháš zmizet ruku." jak řekla, tak i udělala. Bylo to celkem pozoruhodné. Ona kolem sebe zakřivila světlo. Asi dobře, že jsem tu bouři zrychlila a dala jim ty schopnosti.
,,Velmi dobré. To je bude hodit při boji s Thanosem..."
,,Děkuji. Ale jsem tady kvůli rozhovoru."
,,Ach ano. Nechci se tě zbytečně vyptávat na soukromý život, ten totiž znám od Reeda, ale nevím co tě baví, jaké máš názory a zkrátka jak myslíš."
Začaly jsme si povídat o všem možném, o ženských věcech, chlapech, módě a tak dále... Půlhodina uběhla jako voda. Kvůli tomu jsem musela sprintovat, abych to stihla k Tonymu do laborky. Vyrazila jsem tam aniž bych se ptala Jarva jestli můžu dál.
,,Ahoj Tony, tvá milovaná sestřička přišla na pokec!"
,,Ahoj Mario." odpověděl znuděně.
,,Co děláš? Mohla bych ti pomoc..."
,,Snažím se stvořit tělo pro Veritas. Už mám plány od Bruce a za chvilku by měl přijít Reed, aby mi pomohl. Takže asi nepotřebuji pomoc."
,,Hele,beze mě by se s tím Bruce patlal až do konce života." odpověděla jsem naštvaně, ale mělo to požadovaný účinek. Zvědavě se na mě podíval.
,,Ty se orientuješ v tak složité vědě?"
,,Jasně. Jsem dcera Howarda Starka. Stejně jako ty... Ikdyž občas pochybuji."
,,Tak když už jsi tady, tak mi ji můžeš pomoct sestrojit. Ale pořád nevím jak má vypadat. Nějaké nápady?"
,,Nechceš se jí zeptat sám? Měla by ti odpovědět, tady pokud jsi ji neurazil. Áha, takže urazil. No nic zeptám se já..." ten Tony je občas opravdu velký idiot.
,,Veri? Máš nějaké nápady? Ráda bych to udělala podle tvojí představy.

,,Tady to je, slečno. Možná je to trochu neobvyklé, ale mě se to líbí."
,,To je dobré Veri, podle mě je to úžasné. Tony? Můžeme se dát do konstrukce?" ještě že, jsem Veritas nahrála cit pro krásu. Jinak bychom se s tím patlali ještě dva dny...
,,Jaký kov použijeme? Vibránium nebo Adamantium? Taky je můžeme zkombinovat do nějakého super kovu. Můžeme ho nazvat Vibmantium..."
,,Dobrý nápad, máš vůbec nějaké špatné nápady, Mari?"
,,Ne."
,,Kde chceš sehnat Adamantium?"
,,Zeptám se starého známého, Rosomáka, ale ty ho asi znáš jako Wolverina..."
Takže zbytek času jsme si povídali o vědě a Tonyho životě. Mezitím jsem zavolala Wolvíkovi, abych ho požádala o recept na Adamantium.

9:30

Docházím do tělocvičny, kde na mě už chvilku čeká Ben. Vejdu.
,,Ahoj Bene. Ráda tě opět vidím. O čem si budeme povídat? Nebo si chceš napřed zasportovat? Máme totiž půl hodiny..."
,,Co kdybychom si při sportu povídali? Mám totiž takový pocit, že při sportu toho o sobě řeknu víc. Nemusím totiž myslet na moji podobu."
,,Dobrá. Jdeme na to."

10:00

Do tělocvičny přišla Natasha. Vyprovodila jsem Bena a šla za Nat.
,,Vidím, že tebe a pistole neodtrhnu..."
,,Ale nevím proč jsi chtěla, abych přišla bez nich..."
,,Chtěla jsem navrhnout, že bychom mohly zápasit, ale bez toho, aniž bys na mě střílela. Prošla jsem totiž také výcvikem u Rudé komnaty, ale ty jsi tam přišla až po mně. Chci vědět, jestli se jejich bojový styl změnil, a jestli jsem ještě nevyšla z formy. Potom si můžeme popovídat."
,,Dobrá, tvrdá zem nebo žíněnka?"
,,Asi žíněnka. Nechci abys měla moc modřin."
,,Ok, jdeme na to." Začaly jsme se prát. Na začátku jsem ji nechala vyhrávat, ale pak jsem lehce obrátila skóre a položila ji na lopatky. Potom jsme si začaly povídat. Povídaly jsme si dokud, nepřišel Hawkeye a nepřerušil nás. Poté jsem se s Nat rozloučila a šla si podat Clint.
,,Čauko. Neuvěříš mi, že jsem právě zjistila, že tě lze porazit v lukostřelbě. Ráda bych si to vyzkoušela..." a sebrala jsem mu luk a šípy.
,,Klidně to zkus, ale mě neporazíš. Jsem mistr mezi mistry." tak jsem natáhla tětivu a vystřelila šíp. Trefila jsem se do středu nejvzdálenějšího terče, který byl od nás 500 metrů daleko.
,,Tohle nepřekonáš. Zkus alespoň se trefit do toho terče."
,,Hm nevím jestli bych měl být schopný tam dostřelit, ale jestli to zvládla sestra plechovky, tak já to dám taky..."
Vystřelil a střela přistála ve vnitřním kruhu. Velmi dobré...
,,Tak, a teď si můžeme popovídat... Nadhoď téma."
,,Třeba rodina?"
,,Hezké téma. Co tvoje rodina?"

11:00

Jsem už v obýváku, když se vedle mě objeví zlatavý kruh.
,,Ráda vás vidím doktore, jak by jste chtěl začít naše setkání?"
,,Nejdřív bych se chtěl zeptat. Jelikož jsem z povzdálí pozoroval všechny rozhovory, zjistil jsem, že všechny jsi nějak předčila. Vždy v tom, co jim jde nejlépe. Nebojíš se, že prozradíš?"
,,Počítala jsem s tím, že až přijde čas, vyjevím jim moji pravou tvář."
,,Budeš si se mnou povídat jako s ostatními, nebo mě znáš dostatečně na to, abys mě mohla propustit cvičit mystická umění?"
,,Jen jdi, stejně jsem chtěla tě propustit, abych si zavolala dříve Petera. Myslím, že se od toho kluka něco zajímavého dozvím." když Stephen zmizel jsem poprosila Veritas, jestli mi nezavolá Petera.

O 5 minut později.

Peter přišel po pěti minutách co jsem ho zavolala. Úctyhodný výkon na teenagera...
,,Dobrý den paní Stark. Moc rád vás poznávám. Jen otázečka. Proč jste mě zavolala dříve než jsem měl přijít?"
,,Protože Stephen měl práci a já si řekla, proč nepoznat další část týmu, že? Jo, a prosím tykej mi. Mám ráda, když jsem pro částmi svého týmu přítel a ne šéf."
,,Dobrá... "
,,Mario. Jmenuji se Maria."
,,Měl jsem sem přijít na pokec, ale mám tak trochu hlad. Mohli bychom se při povídání najíst?"
,,Jistě. I hrdinové musí jíst. Chceš zajít do pizzerie, nebo pizzerie přijede za námi?"
,,Rád bych si dal pizzu s ananasem a spoustou sýrů a šunek. Ty ale v pizzeriích neprodávají."
,,Slyšela jsi Veri? Mohla bys prosím pro nás udělat pizzy? Moji kombinaci znáš. Moc díky!
,,Mario, pan Stark trousí takové záhadné řeči o novém obleku, ale nevím pro koho... Nevíte to vy?"
,,Vím. Má být pro tebe, protože, neuraz se, jako jediný nemáš vymakaný oblek. A někteří jsou vymakaný oblek sami za sebe... Jinak teď zrovna se Tony snaží namíchat Adamantium a získat Vibranium na výrobu těla pro Veritas, tudíž na tvém obleku pracuji já. Nechceš si ho vyzkoušet?" ani nemusel odpovídat. Když jsem viděla záblesk v očích, měla jsem jasno.
,,Ano, moc prosím!"
,,Dobrá. Teď se drž." zapnula jsem přeměňování pokoje. O mojí tajné laborce ví jen Jarvis, a ten odpřísahal na své obvody, že to nikomu neprozradí. Ani Tonymu. Měla jsem tam už hotový Spidermanův oblek. Petrovi poklesla brada. Nejspíš ani on neměl tušení o tajné laboratoři v obýváku.
,,Tak co? Líbí se ti oblek?"
,,Je suuuuppeeeeerrr!!! Můžu si ho vyzkoušet?"
,,Jistě. Zkus si ho." ani to nedořeknu a on už sprintuje plnou rychlostí k obleku. Njn děti...
,,Mario, můžu si ho vzít?"
,,Nechci tady být za tu zlou... Ale nejdřív si popovídáme a pak si ho můžeš vzít. Ještě tady máme tu pizzu..."
,,Jo málem bych zapomněl." sedli jsme si ke stolu a začali si povídat... Mám takový pocit, že to on je onen vyvolený.

12:00

Jsem v tělocvičně, ale Johnny nikde. Počítala jsem s tím. Za každou minutu co se zpozdí, mu dám 10 koleček kolem tělocvičny, ale nebude moct použít oheň. Jinak bude mít dalších 20. Jestli si říkáte jak ho k tomu donutím, tak mu dám náramek. Ten náramek nejde sundat dokud neudělá to, co je mu zadáno. Vím, velice kruté, ale jinak se nepoučí, že má chodit na čas. Hlavně u mě.

O chvíli později...

Johnny za chvíli přijde. Cítím ho. Nastavuju náramek na 10 minut. Oběhnout 100 koleček nebude hračka. Tak je tu za 5.. 4.. 3.. 2.. 1.. Teď.
,,Ahoj Johnny. Mám pro tebe takový dáreček. Nasaď si ho."
,,Náramky jsou pro holky. To ji na ruku nenasadím. Stejně by se při první misi rozpustil..."
,,Tenhle se nerozpustí a navíc monitoruje tvoje životní funkce. Je nastavený přímo pro tebe. Umí se i zneviditelnit." ještě chvíli jsem pokračovala ve výčtu schopností a čekala až si ho nasadí. A to nejlepší na konec...
,,Johnny. Má to ještě jednu schopnost. Nemůžeš ho ovládat dokud nesplníš úkol. Musíš oběhnout 100 koleček kolem tělocvičny. Nesmíš použít schopnosti. Jinak se ti za každou sekundu co použiješ schopnosti přičte 20 koleček. Doporučuji ti nepodvádět. Ber to jako trest za to, že jsi přišel o 10 minut později." teď na mě začal čumět jako na debílka. Tohle totiž nečekal.
,,Ale mě se nechce běhat. Já tu měl přijít na rozhovor."
,,Jestli to zvládneš, můžeš si se mnou povídat při běhu. Můžu klidně běžet vedle tebe."
,,Nebudeš mě stíhat..."
,,To by ses divil. Uvidíme kdo nebude stíhat. Ještě pořád si můžu sednou vedle a pozorovat jak běháš..."
,,Ne! To radši běhej."
,,Ale nestěžuj si, až tě poněkolikáté předběhnu. Porazila jsem v běhu i Kapitána, ale to nikomu neříkej, protože on je jaksi nejrychlejší z týmu a nechci aby si mysleli že jsem něco extra. Já jsem já..."
A Johnny začal běhat.

O 2 hodinky později...

Johnny doběhl 100. kolečko. Jdu se napít a najíst do kuchyně, kde na mě čeká Tony.
,,Ahoj Mari. Dokázal jsem udělat kostru a svalstvo z Vibmantia. Teď už stačí jen nahrát Veritas a potáhnout syntetickou kůží."
,,Výborně. Jdu na to." když jsem odcházela, tak jsem se ve dveřích potkala s Peterem.
,,Líbí?"
,,Moc."
,,Hele, o čem se bavíte?" se ozval Tony
,,O obleku Spidermana. Kapku jsem nahlédla do plánů a postavila ho... Petere? Nechceš mi asistovat když budu dodělávat Veritasinino tělo?"
,,Milerád."
,,Jdeme. Jo a Tony? Zavolej mi prosím Bruce a Reeda z vašeho kroužku vědců do obýváku. Dík."
A vyrazili jsme do mojí 'tajné' laboratoře v obývacím pokoji.

Doufám, že se vám díl líbil, ikdyž vyšel s "mírným" zpožděním. Všimla jsem si, že díly jsou čím dál delší, ale nadále tomu tak nebude.
Love ya :3
LokiIsMySecondName