Už to bude rok...
Dívka s chundelatou hnědou hřívou seděla u stolku a psala. Zítra tomu bude rok, co se z Hermiony Grangerové stala Hermiona Weasleyová a chtěla to oslavit. S Ronem naplánovali malé posezení s přáteli.
Hrot pera se opíral o pergamen. Hermiona si na nečisto zkoušela kličky, které se učila na mudlovském kurzu kaligrafie. Když její tahy vypadaly tak, jak podle příručky měly, pustila se do psaní pozvánek na oslavu výročí.
Jednu pozvánku však váhala napsat i poslat. Jejího adresáta totiž ještě před třemi lety rozhodně nepočítala mezi své přátele. Ale od té doby se toho změnilo opravdu hodně. A navíc byl jediný, kdo jí mohl pomoci s jedním problémem.
Harry pije. Přesněji řečeno, pije i v práci. Pokaždé, když se potkáme, z něj táhne alkohol. Má vodnaté oči a permanentní dvoudenní strniště. Dokonce chodí opilý i na akce! Minulý týden nám kvůli tomu málem utekl Rabastan Lestrange. Pořád ho vídám s láhví v ruce nebo v kapse. Na akce se navíc hlásí dobrovolně. Bohužel si často vynutí, že půjde sám. Snaží se zabít, vím to! Nemůžeme se už na to s Ronem dívat! Jediný, kdo to může napravit je ten, kdo to způsobil. Správně, musí tu být.....
Nakonec zapečetila i tu poslední obálku a mávnutím hůlky ji odeslala adresátovi.
V domě na Grimmauldově náměstí se ozývalo hlasité chrápání. V přízemní kuchyni seděl původce toho nelibého zvuku. Chlapec, co přežil aby se ožral a ustlal si na dlouhém, nepohodlném, dřevěném stole. Před sebou měl prázdnou lahev obyčejné mudlovské vodky. Lahev, kterou měl Harry v ruce, byla taky prázdná, jen byla od sektu.
Krátura nevešel do kuchyně nijak potichu. Když byl jeho pán takto opilý, nevzbudila by ho ani rána z děla. Skřítek uklidil láhve a pomocí skřítčího kouzla odnesl svého pána do jeho postele. Tam ho položil, převlékl do pyžama a přikryl.
Když se skřítek vrátil do svého přístěnku, smutně si povzdechl. Měl pana Harryho moc rád a příčilo se mu, dívat se, jak se pomalu zabíjí. Alkoholem i smutkem.
Co si Krátura pamatoval, tak už to byl téměř rok, co se jeho pán přestal smát. Párkrát ho sice viděl se pousmát, ale opravdový smích u něj Krátura za ten rok neviděl. Něco jeho pána trápilo, ale Krátura se mohl jen domýšlet, co to bylo.
A byl to taky skoro rok, co Harry začal téměř nezřízeně pít. Každý večer se zpil jak zákon káže. Opici ráno léčil dvanáctkou, do kterého mu Krátura přidal tři lžíce lektvaru proti kocovině. Na cestu do práce pak Harry vypil panáka rumu a vzal si do kapsy lahev nějaké jiné kořalky. Jaké, to mu bylo zcela jedno. Pomalu už pil všechno, co teče. Kdyby se mu dostal do ruky, tak by pil snad i lihobenzín.
-----------------------
Dlouhou pochmurnou chodbou se ozývaly pomalé kroky majitele nesmírného bohatství. Avšak Draco Malfoy nebyl šťastný. Nechtěl si to sice úplně připustit, ale měl zlomené srdce.
Jeho srdce někomu patřilo už před válkou, ale už je to skoro rok, co předmět své touhy neviděl. A jako by to nestačilo, v novinách byl o dotyčném téměř každý den nějaký článek. Draco si je vystřihoval a pečlivě schovával do tajného šuplíku v sekretáři u sebe v ložnici.
Poslední z rodu Malfoyů byl velmi překvapen, když si přečetl Hermioninu pozvánku. Měl jí pomoci s Harrym a jeho alkoholismem. Velmi dobře věděl, odkdy Harry pije. A uvědomoval si, že za to tak trochu i může. Na svatbě Rona a Hermiony se trochu pilo a on skončil s černovláskem tenkrát v posteli.
Draco se té noci cítil úplný. Nic mu nechybělo. Tu noc byl šťastný, v náruči Chlapce, co přežil, a cítil, že právě tam patří.
Až po přečtení dopisu, který Hermiona přiložila k pozvánce, se blonďák rozhodl její pozvání přijmout, a co je hlavní - pomoci.
---------------------------------
V den výročí nachystali Hermiona s Ronem vše potřebné na popovídání s několika přáteli u skřítčího vína. Teď už zbývalo jen čekat.
Ginny dorazila s mírně vypouklým bříškem. Když ji Ron viděl pochopil, proč se říká, že těhotenství ženě sluší. Oči jí zářily a celá jako by rozkvetla.
Harry k všeobecnému překvapení přišel včas, oholený a (což byl pro všechny téměř šok) střízlivý. Jeho hábit vypadal jako nový, zcela jistě Kráturovou zásluhou. Dokonce se v žádné kapse nenalézala žádná láhev ani placatka. Jediné, co prozrazovalo alkoholismus, byly oči. Unikátně zelené oči byly vodnaté a bystrá Hermiona v nich postřehla i jemné krvavé podlití.
Po obvyklých úvodních frázích začala Ginny mluvit o nesnázích, které zná každá těhotná žena. Jako střelkyni Holyheadských harpyjí jí bříško už pomalu začínalo překážet.
,,V příštím zápase budu na hřišti jen na začátku. Ke konci se vždycky přestane tolik ohlížet na fauly a já nechci kvůli gólu o to dítě přijít," Ron a Harry si vyměnili pohledy. Tyhle typicky ženské debaty je unavovaly.
Harry počkal, až se Ginny nadechne a pak vzal do ruky svou skleničku vína.
,,To je ostuda, tady je nalito a přitom to zahálí," sotva to dořekl, jedním lokem vyprázdnil svou sklenku do dna. Hned poté vzal do ruky láhev a dolil si.
,,Nějak moc rychle to do tebe padá," poznamenala Hermiona hořce, když černovlásek vypil i druhou skleničku a nalíval si třetí.
Konverzace další čtvrthodinu přirozeně plynula. Ron vykládal o nejnovějším Georgově nápadu. Půllitr, který má malinké dírky těsně nad čárkou označující správnou míru. Když takový půllitr nakloníte, abyste se napili, tekutina vyteče rovnou na hábit. Klasický mudlovský kanadský žertík, jen dotažený. Ty dírky se totiž objevují a zase mizí, a to v nepravidelných intervalech. Všem u stolu to připadalo jako skvělý nápad.
Najednou zazvonil zvonek.
Hermiona nezasvětila do svého malého plánu nikoho, dokonce ani Rona. A tak byli všichni přítomní velice překvapeni, když se ve dveřích se objevil Draco Malfoy.
Ron vyskočil ze židle tak rychle, že ji převrátil. Přestože byl blonďák celou válku špehem ve službách Řádu, Ron by ho nejraději vystřelil na Měsíc.
,,Co tady děláš, fretko?!" obořil se zrzek na příchozího.
,,Klid, Rone. Já ho pozvala," zasáhla Hermiona dřív, než se Malfoy stihl vůbec nadechnout. ,,Posaď se," obrátila se hostitelka k Dracovi.
Ginny byla překvapena, ale na rozdíl od svého bratra, dokázala vycházet téměř s každým. Ovšem Harryho reakce nezaskočila vůbec nikoho. Obrátil do sebe všechen zbytek vína z láhve, kterou měl po ruce. A natáhl se pro další, ze které si hluboce přihnul. Nutno však poznamenat, že bylo štěstí, že seděl, jinak by šokem padl na židli tak prudce, že by se zcela jistě převážila.
Draco zachoval dekorum, otočil se k Hermioně a podal jí balíček. ,,Všechno nejlepší k výročí, oběma," vrhl rychlý pohled na stále stojícího Rona.
Hnědovláska s díky dárek přijala. Když ho rozbalila, našla v něm kazetu na šperky se smaragdovou soupravou-náušnice, přívěsek a náramek. Vedle ní byla menší krabička. Ta ukrývala manžetové knoflíčky, které perfektně ladily se šperkovou sadou. Vše vyrobeno mistry řemesla. Vhodné pro každou slavnostní příležitost
,,Opravdu nic z toho není očarované," ujistil všechny přítomné Draco. Každého v místnosti drásala myšlenka na Katii visící ve vzduchu vlivem kletby opálového náhrdelníku. Draca při této vzpomínce zamrazilo o to víc, že za ni nesl plnou odpovědnost.
Povídání se protáhlo až do noci. Draco ani Harry toho však moc nenamluvili. Jeden tu byl z čiré povinnosti, druhý zase přemýšlel. Uvažoval, jaká slova přesně použít, aby černovlasého stáhl z té šikmé plochy alkoholismu.
Harry, i když toho vypil celkem dost, byl jen velmi mírně přiopilý. Měl v sobě skoro dvě láhve skřítčího vína. Ale pořád mu bylo perfetně rozumět, nemotal se, dokonce by byl schopen navléknout nit. Víno prostě bylo na něj moc slabé, byl zvyklý pít kořalku. Holt, když je jezdec zvyklý na závodního hřebce, tak by dokázal na mule jet i ve spaní. Jediné, v čem se alkohol v jeho krvi projevoval, bylo, že se nestyděl dát najevo, jak ho hvězdy fascinují.
Když měl dojem, že dívčím tématům naslouchal dostatečně dlouho, potichu se vytratil na zahradu. Holky byly plně zabrány do hovoru, tak si ho nevšimly. Ron se zase věnoval dortu, který Ginny přinesla od své matky. Jen Draco si Harryho odchodu na terasu všiml.
Harry stál na zahradě a díval se na hvězdy. Mars je dneska neobvykle jasný.....Proboha! Už jsem jako Firenze! Jemně zatřepal hlavou, ale dál upínal zrak na oblohu. Ani si nevšiml, že již notnou chvíli není na zahradě sám.
,,Jak se máš?" mlčení rozčísla tichá otázka Dracova.
Harry odpověděl hlasem přetékajícím ironií: ,,Jsem zdráv, vesel a šťasten, jak se ostatně sluší na hrdinu světa kouzelníků!" Nelíbilo se mu, že se ho blonďák na něco takového ptá. Tedy, to si namlouval. Ve skutečnosti se na Malfoye zlobil. Jenže sám nedokázal říct, proč.
Harryho se najednou zmocnila touha si to s tím zmijozelským nafoukancem vyříkat, lépe řečeno: vykřičet to všechno na něj. Tak to taky udělal.
,,Jak si asi myslíš, že se mám?!? Chlastám jak Dán, bydlim v domě, kterej mi na každym kroku připomíná, že Sirius umřel kvůli mně a chytám šmejdy, pro který je ten nejlepší fór na světě nechat viset mudly za kotník ve vzduchu!! Jak bys asi řekl, že se mám?!!"
Blonďák podobnou reakci čekal, tak zůstal v klidu a nechal Harryho vyřvat. Vypadal, že to potřebuje.
,,A že zrovna ty se ptáš, jestli jsem zdráv a jak se mám. No, žiju, jak se dá. Jasně, že bych radši žil jinak! Tohle jsi chtěl slyšet?"
No, oba žijem, jak se dá. To znám moc dobře sám. Draco otevřel pusu, ale nic říct nedokázal. Trochu mi vázne hlas, to se někdy stává. Taky, co hned říct. Jsou to slova jen, nic víc.
,,Taky, jak mi má být, když ten, kdo měl zůstat, ráčil odejít?!?!?" vyslovil Harry narážku na zlomový okamžik jejich životů. Na chvíli, kdy oba leželi v náruči toho druhého. Oba měli pocit, že právě tam patří, právě tam byli ti dva opravdu šťastní. Společně.
Harry nechal vzpomínky plynout dál a v očích se mu objevily slzy. Díval se na blonďáka před sebou. Miloval ho, tehdy. Myslel si, že tento plamínek už vyhasl.
,,Je už pozdě, jak se zdá," řekl Draco potichu, ale Harry mu rozuměl až příliš dobře. Teprve teď pochopil, proč je šedooký vlastně tady, na této zahradě, s ním. Cítil totéž-tenkrát!
Blonďák svěsil smutně hlavu a otočil se k odchodu. Těžko pomáhat někomu, kdo o to nestojí. Až tě démon alkohol přemůže, skočím z nejvyšší věže Manoru! Pak už snad budu mít odvahu ti to říct-po smrti...
Harry věděl, že jestli teď Draco odejde, tak to bude navždy. Už nikdy se neuvidí. Pokud teď Draco odejde, budou moci svou lásku jen tiše pohřbít. Jen prázdnota zbude v jejich životech.
Opravdu se mu život tak zprotivil, že byl ochoten se doslova uchlastat k smrti?
Ne!
Musel něco udělat, teď nebo už nikdy.
Udělal dva rychlé kroky, chytl odcházejícího blonďáka za zápěstí, přitáhl ho k sobě a bez větších cavyků ho začal líbat.
Po prvním okamžiku překvapení Draco ovinul volnou ruku Harrymu kolem lopatek a polibek nejen opětoval, ale i prohloubil. Najednou byli oba šťastní, spolu, v náruči toho druhého. Ta dvě magická slova se rozplynula v polibku.
Miluju tě!
--------------------------
Ahoj,
stejně jako loni, i letos jsem se rozhodla zveřejnit jednorázovku právě dneska. Tentokrát sice není moc vánoční, ale to by vám, mým milovaným čtenářům, nemuselo vadit. Takže mi už zbývá jen popřát veselé Vánoce, bohatého Ježíška a šťastný nový rok 2018!!!!
Klea
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro