„Hej! Co pořád píšeš?" zeptal se zvědavě Jisung, snaže se nahlédnout pod Binovy ruce. Ten však pohotově zařízení vypnul a věnoval mu nevinný pohled.
„Ale nic, proč tě to tak zajímá?" vrátil mu otázku.
„Protože u toho vypadáš jako Bůh při plánování konce světa ve spolupráci s ďáblem," poznamenal Jeongin s podezíravým výrazem, který nyní okupoval jeho tvář. Všichni prošli hlavními dveřmi a dále pokračovali chodbou vpravo.

„Co jste včera vlastně dělali?" otázal se mile svého přítele nejmladší, maje nutkání jej objat kolem ruky a políbit na tu jeho tvář zdobenou ďolíčky.
„Toy story. Byla to sranda, kluci to ještě neviděli," usmál se ještě víc, akorát tím nevědomky trhaje Jeonginovi srdíčko.
„Jsem rád, že jste si to užili," teď to byl on, kdo svému partnerovi trhal srdce svým kouzelným úsměvem.

„Nemáš injekci inzulínu? Že bych si hned jednu píchnul," zašeptal Jisung. Changbin začal hledat po kapsách, následně i v batohu, odkud vytáhl propisku a podal ji mladšímu. Ten byl otočený nyní čelem k němu, kráčeje tak pozadu, čímž ztratil přehled o stavu cesty. A to byla chyba. Zatímco sehrával scénu jako z Ordinace v růžové zahradě, používaje propisku jako injekci, ze dveří vyšla osoba, která stejně jako Jisung nevěnovala pozornost cestě před sebou, což neodvratně vedlo ke srážce.

„Ah- jsi v pohodě?!" vyjekl chlapec s tmavě modrými vlasy. Mezitím se na scénu kromě pár dalších lidí koukali i jeho kamarádi s poměrně pobavenými výrazy. Jisung ležel na zemi a vedle něj ležel na boku kluk, který měl ruku na druhé straně Jisungova trupu, a tak se s přimhouřenýma očima dalo říct, že se nad ním skláněl.

„Jsem zvědavý, jak dlouho na sobě budou ležet," pronesl perverzně Chan, avšak Bin mu to zkazil.
„Moc dlouho ne," pokrčil rameny a pozoroval modrovlasého chlapce, jenž se již zvedal z jejich kamaráda.
„Ale no tak," zasténal zničeně, „právě jsi zkazil mou perverzní narážku, proč?" Binovy oči potkaly ty jeho, než s úšklebkem započal vysvětlování: „Protože jsou na zemi, na které Sung neumí ležet, pokud jsi zapomněl, a taky, pokud by byli v posteli, tak by taky nezůstal ležet na zádech, jelikož by ho nejspíše použil jako hřebce na projížďku." Po tomhle se Chris s Jeonginem chytli za svá otevřená ústa a šokovaně hleděli na šedovláska.

„Co se děje?" zeptal se zvědavě Jisung, který se konečně vyhrabal na nohy s pomocí chudáka, se kterým se srazil.
„Hele," ozval se chlapec s modrými vlasy, získávaje si tím pozornost, „nejsi ty ten, kdo mi teď psal?" Changbin s úsměvem přikývl.
„Ano, v celé své kráse."
„Pěkně malé," zamumlal zmateně Chan pozorující scénu před sebou. Absolutně nepobíral, že zrovna Changbin si dobrovolně psal s někým, koho nezná.

„Ahoj, Minho!" pozdravil vesele chlapec s meruňkovými vlasy svého bývalého souseda. Jakmile jej i on spatřil, úsměv mu opětoval.
„Ahoj, Jeongine! To je doba, jak se máš? Co tvůj spolubydlící, stále stejně upjatý ohledně těch vajíček?" Jeongin se musel zasmát.
„Ano, stále. Jak se vůbec máš? Jaké to je žít sám mimo kolej?" pokračoval v konverzaci.

„Ježíš," pokýval pobaveně hlavou nad absurditou Jeonginova spolubydlícího, „ale mám se dobře, žít sám je úžasné! A konečně můžu mít své kočky! Akorát se mi teď jedna ztratila." V tu chvíli zbylí tři zpozorněli.
„Jo, ohledně toho jsem ti psal, jen jsem to nestihl dopsat," promluvil Changbin, „tady Jisung ji našel, je u nás doma." Minho se s nadějí v očích, která připomínala malé nevinné dítě, podíval na Jisunga, jemuž to pomalu začalo šrotovat hlavě.

„Haló?" Žlutovlásek sebou překvapeně škubl, když mu luskl před očima. Když je zvedl, setkal se s Minhovým úsměvem, který byl malinko nesymetrický, přesto však úchvatný.
„A- ano?" vykoktal, červenaje se ve tvářích.
„Vážně jsi našel mou kočku?" zeptal se znovu.
„J- jo, máme ji d- doma," zamumlal a zahleděl se do země.

„Tak to je super! Mohl bych si pro ni po škole přijít?" Jisung se již chystal k odpovědi, avšak Jeongin jej pro jeho vlastní dobro předehnal.
„Jasně! Kluci dneska končí dřív, tak na tebe počkám a můžeme jít spolu, aspoň po dlouhé době pokecáme!" Minho vesele pokýval hlavou, než se chodbou ozvalo jeho jméno.

„Ah, budu muset jít," uklonil se s omluvný výrazem, „těšilo mě. A my dva si ještě napíšem, dobře?" Po odkývání návrhu se Minho na patě otočil a svižným krokem odkráčel pryč.
„Takže tys vážně plánoval katastrofu, hm?" Changbin se pobaveně podíval na Chana, zatímco Jisung v tichosti trpěl, jelikož jako jediný zaznamenal Minhův úšklebek při odchodu. Co mu však nedošlo, že to tak Minho udělal schválně.

◈

„Mít každý den od půl deváté do půl druhé bych bral," pronesl spokojeně Changbin s rukama za hlavou, kráčeje spolu s ostatními směrem k jejich bytu.

Slunce jej oslepovalo a on musel přivírat oči. I přesto však na rozdíl od Jisunga do nikoho nevrazil. Ulice se v dálce díky slunci měnily ve vodu a okna budov házela prasátka, jak se jim jen zachtělo.

„To jo, to jo," odsouhlasil Jisung. Bělovlásek pouze kývl a příjemné ticho pouze posílilo klidnou atmosféru, pomineme-li hluk žijícího města. Po otevření vchodových dveří a odkódování jejich dveří se setkali tváří v tvář kočičce, která poslušně seděla a očima něco hledala. Jakmile si všechny pořádně prohlédla, mňoukla a stejně jako Minho pár hodin předtím se otočila na podpatku a odkráčela do obýváku, kde si udělala pohodlí na gauči.

„Jdu se umýt první!" vykřikl Bin a aniž by se obtěžoval vzít si čisté oblečení nebo tak něco, jako neřízená střela zapadl do koupelny. Jeho spolubydlící jej zaraženě pozorovali, Chan zavíraje vchodové dveře.
„Huh? A kde si máme umýt ruce?" Chris se ani nenamáhal dostat se dovnitř. Jednou už ho omylem nahého viděl, nepotřeboval znovu shánět svěcenou vodu ve dvě ráno v Soulu.

◈

Changbin ležel na gauči a projížděl internet, zatímco kočička náležitě využívala jeho vypracovanou hruď jako svůj pelíšek. Chris byl zrovna ve sprše a Jisung chtěl své balení sušenek, které schoval tak dobře, že jej nemohl najít.

„Hele," vyšel z koupelny nejstarší, „nechcete se zase na něco podívat? Dokud toho nemáme tolik do školy."
„Jo! Jen se umyju," vyjekl Ji a v tu ránu už byla koupelna opět zavřená.
„Jeongin mi teď napsal, už jdou nahoru," oznámil s úsměvem, ani se neobtěžuje zvednout zrak. Bin si chtěl rýpnout, ale přerušil jej řev.

„Hele, kde je můj ručník?!" ozvalo se z koupelny, z níž po chvíli vylezl Jisung s rozcuchanými vlasy a s tričkem v ruce.
„Nedal sis ho včera do pokoje na topení?" zapátral v paměti šedovlásek.
„No jo, máš pravdu, díky," usmál se vděčně a chtěl se tam vydat, avšak zaklepání na dveře jej donutilo změnit směr. Chris už se chtěl zvednout a něco říct, ale Bin jej naštěstí stihl zastavit.

„Oh, to bude náš sladký Jeongin, jdu mu otevřít!" Changbin se postavil tak, aby jej nešlo moc od dveří vidět, ale zároveň tak, aby on naopak viděl. Chris samozřejmě následoval jeho jednání. Jisung sebevědomě, stále samozřejmě bez trička, přišel ke dveřím a prudce otevřel.
„Tak už jsi- AH!"
„AH!" A prudké zavření dveří.

Changbin s Chanem se začali smát, až nemohli dýchat. Scéna, kde polonahý Jisung otevřel dveře Minhovi v domnění, že se jedná o jejich kamaráda, byla úžasná. Jisung vtrhl do kuchyně, malém chytaje smyk, a vyděšeně se zapřel oběma rukama o kuchyňský pult.
„On tam je i ten kluk!" zašeptal vyděšeně. Dokonce i jeho bradavky byly z toho šoku v pozoru. Changbin se za neustálého smíchu dostal ke dveřím a jako normální člověk je otevřel.

Minho s Jeonginem stáli bez hnutí, dokud si šedovláska nevšimli a nepodívali se na něj tázavým pohledem.
„Ahoj, pojďte dál," pozval je mile dovnitř. Chlapci vstoupili do jejich bytu, nechávajíce boty u dveří. Minho měl v ruce čtvercovou krabici, na níž byl roztomilý obrázek dortíku.
„Vítej, zde tvá kočka strávila prázdniny," zavtipkoval, než došli do kuchyně, Jeongin se mezitím odebíraje ke svému příteli, „a tohle je ten zachránce!"

Jisung pohotově zvedl hlavu a pohledem se střetl opět s tím chlapcem, který při pohledu na něj tentokrát nevypadal překvapeně. Modrovláskovy oči nedokázaly udržet kontakt s těmi od polonahého žlutovláska. To jej vystrašilo, a tak jako kojot Vilda vystřelil do koupelny. Bohužel, tentokrát ten smyk vážně dostal, díky čemuž doslova proletěl dveřmi, které za sebou nějakým způsobem stihl zavřít. Tichým bytem se ozvala dutá rána, jak sebou švihl o zem.

„On zachránil mou kočku? Vždyť on sám vypadá, že potřebuje zachránit," podivil se s úsměvem.
„No, tak hurá do toho, ne?" navrhl jen tak mimochodem bělovlásek, koukaje na krabici v jeho rukách až z gauče. Když se nějakou chvíli nedostavila žádná reakce, pohled zvedl a setkal se s Minhem, jenž měl stále otočenou hlavu ke koupelně a nic neříkal. Bin si proto odkašlal.

„Um, pardon," otočil se s úsměvem.
„V pohodě, nechceš si to odložit?" poukázal na krabici. Minho se na ni taky podíval a ještě více se usmál.
„Oh, to je vlastně pro vás! Tedy... hlavně pro toho polonahého," uchechtl se, otvíraje poklop krabice, čímž odhalil nádherný cheesecake s malinami a hoblinkami čokolády.
„To ti pomohl vybrat Jeongin, že?" zasmál se Bin, hned po něm i Chan, který se nenápadně začal přibližovat ke sladkému kousku nebe.

Cvaknutí kliky a všichni se podívali směrem ke koupelně. Tam stál Jisung s mokrými vlasy a ve svém starém oblečení, v němž byl i ve škole.
„Proč jsi v tom?" podivil se nejmladší.
„Zapomněl jsem si věci na převlečení," zamumlal zahanbeně a rychle přešel do šatny.

◈

„No nic, já už budu muset jít," pohlédl na hodiny Changbin, přerušuje tak živou konverzaci.
„A kam?" zeptal se Minho, na jehož klíně spokojeně předla kočička.
„Do práce," věnoval mu úsměv, než se zvedl a odešel do šatny.
„A kde pracuješ?"
„Kousek tady v jedné večerce," ozvalo se tlumeně. Ostatní se mezitím začali bavit bez něj, dokud konečně vyšel.

„Tak se měj!"
„Ahoj!"
„Zatím!"
„Užij si to!"
„No, sedět tam osm hodin sám, velká zábava, čau!"

◈