Changbin tiše otevřel dveře a vstoupil dovnitř s Felixem v patách. Obývák byl překvapivě uklizený a Minho tiše oddechoval na gauči. Konferenční stolek byl u zdi a místo něj byla Jisungova matrace i s Jisungem. Ten na rozdíl Minha, který ležel v klidné poloze hodné výtvarného ztvárnění, ležel jak široký tak dlouhý přes celou matraci s otevřenou pusou.

„Jaký to klidný pohled, vše je čisté a děti spí, teď bychom si mohli otevřít víno jako dobří rodiče," zašeptal Bin, když si ověřil, že i zbylí dva spí na jedné matraci v pokoji. Felix se potichu zasmál, i přestože by se mu ta představa líbila.

„Chceš se jít umýt, než půjdeš spát?" zeptal se mladšího, který kývl. Changbin vše přichystal, včetně větších šortek s největším trikem, jaké našel, a polštář s dekou v obýváku vedle Jisunga. Felix se rychle umyl a opustil koupelnu, než popřál staršímu dobrou noc a šel si udělat pohodlí na zemi v obýváku.

Changbin se taky rychle umyl a následně ještě chvíli v koupelně uklízel, když si všiml dvou hromádek oblečení. Jedna byla z černé a krémové, druhá celá černá s velkým černým trikem. Nejen že bylo Felixovo, ale ještě ke všemu bylo schválně větší. Šedovlásek věděl, že by neměl, ale touha byla věští než on... Což nebylo těžké, a tak neodolal.

◈

Minho se s hlasitým zívnutím protáhl. Chvíli koukal do stropu, dokud jej zvláštní pocit nedonutil podívat se do strany, jen aby nachytal chlapce s kanárkově žlutými vlasy, jak na něj zírá. Jejich oči se setkaly a chvíli na sebe jen tak koukali, než to mladšímu došlo a rychle se schoval pod peřinu. Starší to shledal roztomilým a opatrně se na mladšího svalil. Ten vydal hekavý zvuk a začal se smát. Chlapec s modrými vlasy jej jako koala objal.

„Princezno, vstávej." Jisung zrudl nejen nad přezdívkou, ale i díky tomu, že mu Minho sundal peřinu z obličeje a mohl ho tak vidět.
„Nejsem princezna," zamumlal ještě tišeji.
„Musíte mluvit nahlas, nejde slyšet." Oba se podívali na stranu, kde spal chlapce s červenými vlasy.

Ležel na boku s pokrčenou nohou, jež tvořila trojúhelník, stejně tak ruka podpírajíc hlavu. V druhé ruce držel mobil, který mířil na ty dva. Chvíli se nic nedělo, než Jisung ze sebe shodil Minha, jenž dopadl na Felixe. Ten zasténal bolestí díky tvrdé podlaze a kostem staršího v jeho břiše.

„Proboha, co se to tady děje?!" vtrhl do místnosti vyděšený Chan, za ním rozespalý Jeongin. Ostatní se mezitím snažili vstát. Když se jim to povedlo, vydali se za Chanem do kuchyně, kde už začal chystat věci na polévku ke snídani, nejlepší lék na kocovinu. Všichni měli žaludky jako na vodě a někteří potřebovali i prášky. Jeongin mezitím uklidil matraci i ostatní věci. Opatrně je odnesl do skříňky, co měli v šatně, a Jisungovy věci do pokoje, potichu a opatrně, aby nevzbudil Changbina. To bylo to poslední, co teď potřebovali.

„Guys?" ozval se Felix, vycházeje z koupelny, „nevíte, kde je moje triko? I kinda can't find it." Ostatní se na něj zmateně podívali.
„Nedal sis ho jinam?" zkusil to bělovlásek.
„Třeba jsi byl tak zpocený, že se tam vytvořily nějaké bakterie, které to triko odnesly?" Minho se drze usmál, načež se na něj Felix usmál ironicky.
„Třeba zmizelo? Nebo ti ho vzal duch!" vyhrkl Jisung s blbým úsměvem, který se díky jeho poznámce roznesl i na tváře ostatních.
„Že? Děsivé."

Všichni se otočili na Bina, který vycházel z pokoje jen v triku a spodním prádle. Alespoň v to ostatní doufali, jelikož to přes jeho podezřele dlouhé triko nešlo poznat. Felix se v duchu mohl zbláznit z pohledu na staršího, jenž nějakým záhadným způsobem působil drobně ve velkém triku. Co jej však nutilo k šílenství ještě víc byla skutečnost, že je to jeho triko.

„Wait a minut-" Felix se zarazil při poslední myšlence, „that's mine!" Mladší zablokoval cestu a nastavil ruku před sebe v gestu, aby starší zastavil. Ten se však ruce vyhl jako kočka a prosmýkl se do kuchyně, kde už nejstarší se smíchem naléval instantní polévku s nudlemi do misek.

Následně se všichni rozesadili po bytě. Chan s Jisungem seděli na židlích zahradního nábytku, Minho s Jeonginem zůstali za barem a Changbin se posadil na gauči, hlavu opíraje o opěrku, až ji zaklonil úplně. Sloup kouře mezitím stoupal z jeho misky na konferenčním stolu. Felix si vzal poslední misku z kuchyně a odebral se s ní na gauč vedle staršího. Nenápadně po něm pokukoval a kochal se pohledem na jeho drobnou postavu ve velkém triku. Jeho pohled pak sklouzl na jeho stehna a na notnou chvíli se zastavil.

Chlapec se stříbrnými vlasy stále vypadal, že spí, a tak Felix zkusil své štěstí a opatrně si lehl, hlavu pokládaje na jeho stehno. Z kuchyně se ozvalo tiché zahučení. Minho s Jeonginem do sebe začali strkat lokty jako pomatení s pitomými úsměvy. Červenovlasý chlapec si v duchu oddechl, že starší nevnímal, naopak starší si jeho blízkost užíval.

Místnost měla ospalou atmosféru. Těžký vydýchaný vzduch stále utkvíval v pokoji, kde po zbytek dne ostatní nějakým způsobem trávili čas a Jisung s Jeonginem se snažili přežít bolest hlavy i břicha. Chan s Minhem a Felixem vedli drobné konverzace, zatímco v pozadí hrál nějaký film. Changbin celý den pospával, čehož mladší neustále využíval a při každé příležitosti se o něj nějakým způsobem opíral.

◈

Pondělí bylo deštivé, pochmurné a naprosto symbolizovalo melancholii podzimu. Jediná věc, která rozjasňovala třídu, byl úsměv mladého praktikanta, kterého Changbin pozoroval se spokojeným výrazem na tváři. Chan hltal každé slovo, stále jako v extázi, když slyšel správnou angličtinu rodilého mluvčího, především s australským přízvukem. Jisung koukal směrem k praktikantovi, avšak bylo zřejmé, že nevnímá. Aniž by si to pořádně uvědomil, hodina skončila a Felix spolu s profesorem odešli.

„Nechce se mi věřit, že příští hodina bude poslední," předstíral falešný pláč Chan. Bin nad tím protočil oči a Jisung se zasmál. Všichni tři mířili chodbou na další přednášku.
„Všechno jednou končí-"
„Nebo začíná!" přerušil ho šeptem šedovlásek a pokynul hlavou dopředu. Mladší chvíli mžoural, než si všiml Minha s úsměvem, jak se k nim blíží, oči zafixované na chlapci se svítivě žlutými vlasy. Ten zčervenal, zvláště po mrknutí, které mu starší věnoval.

„Na tohle nemám potřebu se dívat," Changbin zvedl ruce na náznak kapitulace a raději se od skupinky odpojil. Chlapec věděl o Minhově otázce na mladšího, jestli by s ním nešel na rande, tudíž přišel o zábavu, kdy by je zvědavě pozoroval, co z nich vypadne. Raději si proto šel zařídit svou zábavu.

◈

„Dále!" Bin otevřel dveře, jen aby se v nich minul se svým profesorem angličtiny.
„Oh, jdete za mnou?" zeptal se ve spěchu. Šedovlásek se hluboce uklonil, než promluvil: „Ne, pane profesore, jdu vlastně za panem praktikantem." V duchu se zašklebil nad oslovením, kterým musel mladšího nazvat. Profesor kývl a rozloučil se. Zůstali sami.

Felix je celou dobu pozoroval s úsměvem, nyní ještě větším.
„Oh, zdravím, co si přejete?" zeptal se schválně formálně. Starší si musel odfrknout.
„Něco sis u nás zapomněl." Položil batoh na židli a začal v něm hledat. Felix se podivil, jelikož si nebyl vědom nějaké ztráty – tedy až na jednu.

„Oh? Myslíš mé triko?" Naděje v jeho hlase staršího skoro rozesmála.
„Myslíš moje nové triko na spaní? Oh, ne ne, to mám hezky doma pod polštářem," usmál se, z tašky vytahuje bezdrátové sluchátko, „ale nehledáš náhodou tohle?" Felix se nadšeně díval na své chybějící sluchátko, přebíraje ho do svých rukou.
„Ano, děkuji moc!" zaradoval se, avšak ihned si uvědomil, co starší řekl o jeho triku.

„Tvé triko? Ty jo, nechtěl bys rovnou i moji mikinu? Abys měl i něco na doma," zadíval se na něj nevěřícně, o to víc, když mu odpověděl.
„Oh, to bych vlastně moc rád." Mladší na něj překvapeně koukal, zatímco staršího tvář byla zdobená úšklebkem. Pár kroky obešel stůl a postavil se před Felixe, který stále seděl na židli, nyní z doširoka otevřenýma očima.
„Abys nepřišel zkrátka," usmál se, než se sklonil a rychle, a pro Felixovo zklamání jen na chvíli, spojil jejich rty.

◈