Už jsem tu pár dní a konečně mám návštěvu, moji sestru která za mou přišla.

Ptám se jí proč jsem tady a co jsem mohla udělat tak hrozného, jenže ona mlčí a až po chvíli se konečně odhodlá mluvit.

 Říká mi že král říká po celém království že jsem se dopustila cizoložství a toho že jsem ho podvedla hned s několika muži, krvesmilstva a že jsem byla i součástí spiknutí které bylo s cílem zabít samotného krále a mého manžela.

Ale já...... že nic nevím a ani nevím o čem to mluví a nikdy bych tyhle věci neudělala, protože svému muži a králi bych nikdy v životě a to skutečně nikdy neublížila.

Protože já ho miluji, ano i přesto všechno ho pořád mám ráda.

  Má sestra mi pak ještě řekla že si všichni v království myslí že jsem čarodějnice a to i včetně samotného krále a že viděli dítě které jsem před necelým měsícem porodila a které se narodilo mrtvé.

Copak můžu za to že zemřelo ještě dřív než se smělo podívat na svět, za to mě snad nemohou odsoudit protože to že zemřelo při mém porodu byla boží vůle i když strašlivá.

A já jsem si to každý den vyčítala, protože to dítě které zemřelo byl chlapeček.

Můj malý něžný chlapeček který měl být princem a následníkem trůnu přesně tak jak jsem slíbila, ale já přece nemohu za boží soudy.

Protože právo na to brát život má jen a pouze bůh, i když někdy lidé berou tohle právo za své.