Volám na svého bratra ale stále se neobjevuje.

 Najednou slyším hluk před svými pokoji a křik, zní to jako hlas George. Slyším jak říká něco o tom že je nevinný ale nic dalšího už bohužel neslyším.

 ,,Co si mohli myslet že mohl udělat?," ptám se sama sebe.

Ach ne, někdo mi po chvíli bije na dveře od pokoje. 

Položila jsem svou dceru kterou jsem měla v náručí a šla jsem ke dveřím, stráže hned jak otevřu vtrhnou dovnitř a odvedou mou dceru kterou vrátí lady Bryanové její vychovatelce.

 Začnu se ptát na to co se děje, ale po chvíli mě z ničeho nic zatknou.

 Začnu křičet a plakat pro svou dceru a pro sebe, protože vím co přijde. Budu odvedena do věznice abych zde čekala na svůj osud.

 Vím že si můj manžel a král přeje vzít si svou milenku a se mnou se rozejít, protože právě kvůli mě prošel rozvodem se svou první ženou a lidé ho budou považovat za nestálého a méně si ho budou vážit.

Ale to je mu i asi přesto všechno jedno když se mě chce teď už i taky zbavit.

Jdu do věže a snažím se zeptat stráží co se děje, jenže oni mi odmítají odpovědět. Musím vědět co se děje, protože jsem neudělal nic špatného. 

Protože já nejsem vina.