Tvá chuť pomáhat ostatním... zdravotnicky kroužek. Tam ses naučila si efektivně píchat a pomáhala svým kamarádkám se to naučit také?

Stříkačky, které pak z šuplíku záhy zmizely. Bála ses snad, že by si jich kromě mě všimla i tvá matka a vyhodila ti je? Co jiného by měla dělat... Bezmocná padesátnice, která tě chce mít u sebe, ač vnitřně tuší, že ti nedokáže pomoci. Zvláště, když svého manžela doma do poslední chvíle mít nemohla. Být se svou dcerou a snažit se jí naivně hnát k disciplíně... Zůstat sama a učinit radikální rozhodnutí.

Už je pozdě měnit volbu. První variantu vystřídal začátek druhé.

Tvá neuvěřitelná fantazie... uvědomovala sis v pozdější fázi, kdo vlastně jsem? Anebo jsi mě brala jen jako otravnou část svého života, které by bylo lepší se zbavit?

Nikdy jsi to ale neudělala. I přes všechny útoky a podezření k mé osobě jsi se mnou nadále trávila čas. Byla to snad proto, že jsem byl vůči tobě jako jeden z mála slepý? Anebo jsi u mě měla větší klid si na záchodě dopřát dávku?

Žádná matka za zadkem, jen milující přítel, který nezná ani polovinu toho příběhu.

Budeš tu se mnou navždy... navždy budeš v mém srdci, Eliško. Nedokázal jsem ti pomoci a pravděpodobně si to budu nadosmrti vyčítat.

Spolu však už nebudeme nikdy. I kdybych se teď rozeběhl a skočil dolů tím samým oknem co ty... ani v nebi nebudeš jiná. Je jen jeden způsob, jak se ti alespoň trochu přiblížit. Zažít to všechno s tebou a vnímat pravdu z jiného úhlu. Procitnout tím, že pochopím tvou fantazii.