"Miluji tě, protože máš tu nejúžasnější postavu pod sluncem."

S oranžovým útržkem nebyl důvod se přít. Nebylo to ale tím, že by tvá postava byla úžasná pro ostatní. Tvá postava byla definicí úžasnosti pro mě, ať už byla jakákoliv a já ji pokaždé miloval, protože byla součástí tebe.

Většinu našeho vztahu jsi měla ženskou postavu doplněnou o přitažlivé křivky a neochuzené o další dívčí přednosti.

Pak jsi začala hubnout. Když se mi podařilo do tebe něco málo dostat, zpravidla jsi se v křečích chytala za břicho anebo to vyzvracela bez jakékoli potřeby strkat si prsty do krku.

Staré oblečení na tobě začalo viset, kulatý zadek vystřídala rovná plocha a břicho se ti začalo propadat. Nebylo pro mě těžké se zamilovat i do této postavy, stále jsi to byla ty, ať už byla tvá tělesná schránka jakákoliv. Jediné, co jsem si přál bylo, abys byla zdravá a nebyl jsem si jist, zda toho lze s takovou postavou dosáhnout.

Jednou z mála věcí, které jsi do sebe dokázala dostat byly přesnídávky, a tak jsem ti je začal kupovat. Byl jsem rád, že pro tebe mohu - a také dokážu - udělat alespoň něco a přestal jsem myslet na příčiny tvého nechutenství.

Dokonce jsem byl ochoten přijmout fakt, že si přede mnou nechceš sundavat tričko a veškeré intimnosti či jen povalování v posteli se bude odehrávat s ním. Myslel jsem si, že se jen stydíš za svá vystouplá žebra a tvary, nicméně i tentokrát byla pravda trochu jinde.

Ke schovávání toho bylo mnohem více.