Sedmý důvod, který jsem z krabice vytáhl, byl napsán na útržku, jenž hýřil všemi barvami. Duhové papíry nebyly levné a prodávaly se pouze v balení po deseti kusech. Naštěstí mě sestra byla ochotna zasponzorovat za podmínky, že nevyužité papíry připadnou jí. A vzhledem k tomu, že já hodlal popsat jen jeden, naprosto mi to tak vyhovovalo.

"Miluju tě, protože to na každé párty umíš pořádně rozbalit."

S tímto jsem se více než ztotožnoval. Byla pravda, že na každém mejdanu jsi byla odjakživa objektem pozornosti, nejen pro tvůj smysl pro humor a krásu, ale také smyslnost, se kterou jsi dokázala tančit na libovolné písničky až do svítání.

Jak jsi však na akce začala vodit své nové kamarádky, vše se znásobilo nejméně stem. Nikdy jsem je neměl rád, obzvláště v případech, kdy tě se smíchem zatáhly na toalety a následně jste se dlouhé minuty neukázaly. Bál jsem se o tebe, ale uklidňoval jsem se tím, že to je u holek přeci typické. Tráví na záchodech hromadu času upravováním účesů, make-upu anebo zkrátka jen drbají ostatní.

Nic nepopírám, je možné, že jste zde dělaly i to. Nicméně to poskakování a nabuzenost, se kterou jste vycházely ven, se zdála až příliš velká na to, aby ji způsobilo jen obyčejné povídání a upravování zevnějšku.

Nikdy jsem tomu však nepřikládal větší pozornost, sám jsem byl s to sotva vnímat realitu a pod vlivem alkoholu a mnohdy i marihuany jsem si nedovolil tvořit jakékoliv závěry. Po skončení párty jsem nad tím nejednou uvažoval, ale vždy to skončilo jen mávnutím rukou a uklidněním, že jsem nebyl ve stavu, kdy bych měl brát své vzpomínky vážně, a zároveň je zbytečné nad nimi více přemýšlet, když už je po všem a v tento moment je klid.

Neviděl jsem jediný důvod, proč kazit nádhernou a klidnou atmosféru ničím nepodloženými dotazy ke včerejšku.