"Miluji tě pro tvou chuť pomáhat ostatním."

Tento důvod mám spojený především se zdravotnickým kroužkem, kam jsi po škole někdy zacházela. Přišlo mi úžasné, že chceš pomáhat ostatním lidem a zachraňovat životy. Když jsem u tebe v pokoji hledal nůžky a v šuplíku, kde se nacházely, mimo jiné našel i injekční stříkačky, domníval jsem se, že se jedná o pomůcky do zdravotnického kroužku.

Nechtěl jsem po tobě žádné vysvětlení, co tam dělají, když jsi ale spatřila, že na ně hledím, zakoktala ses a lámanými slovy mi začala vyprávět jakousi historku o první pomoci lidem s postižením.

Tvá nejistota mě zarazila a nedokázal jsem ji k ničemu přiřadit.

Člověku všechny souvislosti začínají docházet až později, víš? Všechno do sebe pomalu začíná zapadat jak snadná skládanka a zčistajasna se vybavují dávno zapomenuté dílky. Procitnutí a náhlé pochopení je daleko bolestivější než ten pouhý fakt.

A najednou si začneš připadat jako naprostý idiot, že ti nic z toho nedošlo dřív. V moment, kdy je to vše už jasné... A zároveň v moment, kdy už je pozdě.

Je mi líto, že se v nové Elišce nenašel aspoň zlomek té staré, který by jí pomohl. K čemu bylo, že jsi pomáhala všem okolo sebe, když sebe jsi zachránit nedokázala?

Odložil jsem tyrkysový útržek na hromádku k ostatním.

Karma v tomto případě selhala.