Pole pomníků bylo zaplaceno leprózním světlem. Rýč a lopata v rukou, malá dušička bijící na brány svědomí. Kdo by v těchto hodinách kráčel po posvěcené půdě? ,,Je to nutností," přesvědčoval se.

Překračoval kameny, procházel uličkami a rozhlížel se po nešťastníkovi, kterého vyruší z věčného spánku. Až došel k rohu. K rohu, kde byl před léty uložen do náruče země konšel.

A již se rýč lačně boří do kypré zeminy a vedle něj roste nová mohyla. A již buší a proráží dveře nebožtíkova nového domova. Slepé oko Luny vše sleduje a mlčí. Na zloděje, pokušitele, hříšníka se zubí dokonalá sada perel zasazená do ještě dokonalejší alabastrové soupravy šperků, kterými se tělo honosí. Za vědomost se platí a co je kus duše vůči poznání?

Pátek, poledne. Před Radima byl pohozen cár papíru, který naposledy viděl před měsícem. Tehdá sotva přes mozoly udržel tužku a těžce řídil nervy napjatou dlaň. Srdce mu plesá, usmívá se na něj jednička. I ty ruce náhle bolí méně. O pár řádků kódu je již známka v systému - biologie, váha 1, průměr třídy 1.18, poznávačka kostí.

Fejeton do školy 🌚